Organizace proti ohni (part I)

29. Kapitola

Únor 18, 2017 13:43

Ze tří stran se na ně lepily vysoké cihlové stěny, které patřili obrovitým domům. Vyměnili si pohledy. Oba za těch pár vteřin zestárli o další drahocenné měsíce. Smrtiny černé vlasy již byly protkané šedinami a ty Jamesovi pomalu bledly a ustupovaly. Jejich tělesná stavba se hroutila. Ohýbala jejich hřbety, ubírala svalovou hmotu a zůstávala jen stará, stářím pokroucená těla. Horšil se jim zrak a sluch. Připadali si slepý jako krtci. Pokud rychle neudělají oč je nejvyšší z bohů žádá, tak zemřou ve strašných mukách.

James sáhl do kapsy Michaelovi bundy a ke svému překvapení nalezl své brýle. Na pár hodin mu brýle postačí, ale poté už se zrak zhorší natolik, že ani jakékoliv brýle mu nepomohou. Chtěl vzít nebohou bohyni vedle sebe za předloktí a pomoct jí na nohy, ale dostalo se mu jen zavrčení a hrubého odstrčení.

„Musíme spolupracovat pokud chceme přežít." zašeptal a napřáhl k ní kostnatou ruku. Věděl, že už nemá dostatek síly na to, aby ji pomohl na nohy, ale připadalo mu to správné. Tentokrát Smrt pomoc přijala a nechala s velikým vypětím sil postavit na nohy.

„Co všechno podle tebe musíme udělat?" zavrčela neklidně a rozhlédla se slábnoucíma očima po uličce.

„Myslím, že bychom se měli pokusit odpustit si navzájem své prohřešky." odvětil chraplavě a přitáhl si blíž k tělu bundu. Byla mu zima. Lezavé prsty chladu zalézaly pod jeho oblečení a zasekávaly své pařáty do jeho těla. Projel jím třes. Zatnul pěsti, aby alespoň trochu zmírnil jejich klepání, ale už byly natolik prochladlé, že je stěží ohnul.

„Jak nám může pomoci pouhé odpuštění?! Vždyť mi umíráme! Každou minutou stárneme po dnech! Brzy zemřeme! Nezbude z nás nic víc než jen hromádka prachu!" vyštěkla na něj temperamentní bohyně, co jí hlasivky stačily. Vlasy už měla z poloviny šedivé, ale její oči neztrácely svůj lesk. Její tělo mohl někdo zlomit, ale jejího ducha těžko. Bude se bránit zuby nehty, ale i tak nemůže vyhrát nad časem.

„Pokud je to jediná podmínka, kterou nám dal Otec Čas, tak ji musíme splnit. Nehodlám opustit svou rodinu tak snadno. To ty přece víš." nenechal se vyvést ze svého klidného tónu. Než mohl James odejít z uličky pryč, tak se proti němu ohnala Smrt. Zasáhla jej přímo do vyhublé tváře, čímž ho bez problémů srazila k zemi. Při pádu James narazil tvrdě hlavou do stěny až mu před očima tančily mžitky. Byl naprosto dezorientovaný a bezmocný.

„Tobě o nic nejde! Ty nezemřeš! Jsi ještě příliš mladý na to, aby si se mohl rozpadnout na prach!" na pár vteřin se odmlčela, aby se mohla nadechnout. „A na nějaké podmínky Otce Času seru! Mě nebude nikdo poroučet koho mám a nemám nenávidět!"

Bůh si otřel hřbetem ruky krev z rány na tváři, kterou způsobil prsten na ruce bohyně. Otřes ustoupil, ale stále se nehodlal postavit.

„Je to jediný způsob jak přežít oba. Ani jeden z nás nechce umřít. Oba máme rodinu, kterou jsme ochotni chránit před vším zlem světa, ale dnes ne. Dnes to není o větší ochraně svých blízkých. Dnešek je jen o našem rozhodnutím. Musíme udělat správnou věc nebo za to budeme do konce našich dnů, což jsou jen pouhé hodiny, litovat." podíval se Smrti do očí a chabě se usmál. „Litoval jsem v životě spoustu svých rozhodnutích, ale vzít si tenkrát tebe jsem nelitoval. Pokud stále něco cítíš ke mně, tak věz, že mé city k tobě jsou o dost větší. Možná, že jsem tě zavrhl, ale nebylo to kvůli tobě samotné, ale kvůli tvému rozhodnutí. Pokud ti já dokážu odpustit po tom všem, co si mi udělala, tak ty by si mohla najít kousek citu v sobě a odpustit mi."

Natáhl k ní ruku ve smířlivém gestu. Věděl, že pokud přijme, tak se stanou na pár hodin spojenci, ale pokud ne, tak jsou oba odsouzeni k záhubě. Nejistě k němu natáhla ruku a pomohla mu na nohy.

„Věděl jsem, že někde ve skrytu duše jsi dobrá." usmál se a pevněji stiskl její dlaň. „Každý se rodíme se semínky dobra a zla, je jen na nás které z nich zasadíme." jemně ji objal a poté ukázal na konec uličky. „Nedaleko odtud bydlí můj dobrý přítel. Můžeme u něj strávit pár hodin a pokusit se mezi námi urovnat tu propast."

„Myslím, že tu propast neurovnáme během jednoho odpoledne." řekla a nechala se odvést před dveře domu, kde bydlel Michael s Brigit.

*

Únor 18, 2017 16:37

Ležel na chodníku, který lačně hltal jeho krev vytékající z rány v níž vězel nůž až po samou rukojeť. Svíjel se na zemi a snažil se nekřičet bolestí. Nad ním se tyčila žena s havraními vlasy splývajícími jí na ramena jako hadi, rámovaly její bledý obličej ze kterého svítila dvojice tmavých očí plných nenávisti. Rty měla sevřené v nepatrném úsměvu Mony Lisy, ale ona se neměla usmívat, ne potom, co smrtelně zranila muže se zrzavými vlasy ležícího u jejích nohou.

„Pravidlo číslo pět. Nikdy nevěř svému nepříteli, protože on ti vždy vrazí kudlu do zad." řekla bohyně smrti. Sehnula se nad něj a políbila jej, poté se s ladností labutě otočila na podpatku a zmizela v davech lidí procházejících po rušné londýnské ulici.

Jako mávnutím kouzelného proutku se zastavily hodinky na jeho předloktí. Stejně, jako ručičky hodinek se zastavili lidé kolem něj.

Matka sklánějící se nad své dítě v kočárku byla polita kojeneckou výživou s láhve, kterou po ní dítě hodilo, ale ani láhev ani její obsah nedopadly na zem. Zůstaly vyset ve vzduchu, jako groteskní malba na skle. Psík staré dámy s košíkem plným nákupu se zastavil zrovna, když močil kolemjdoucímu úředníkovi na pečlivě vykartáčované kalhoty.

Čas se zastavil a James mohl jen nečinně přehlížet, dostávajíc nekonečnou spoustu času, aby něco udělal se svým zraněním, které nemohlo krvácet. Mezi nehybnými lidmi se jako stín proplétal stařičký muž s dlouhou holí ve vrásčité ruce a stejně tak dlouhým plnovousem, který měl přehozený přes útlá ramena. Došel až k Jamesovi ležícím na schodech a sedl si vedle něj.

„Čas ubíhá rychleji než by si každý z nás přál. Ale stejně jak umí brát umí také dávat. Někteří to třeba nevidí, ale každá síla na tomto krutém světě je dobrá. Někdy je i vysvobozením z kruhu starostí a utrpení. Jindy potrestáním za vše špatné, co za svůj život stihneme. A za co trpíš ty, Jamesi?" Stařec upřel své světle modré oči do jeho hnědých.

„Za rozhodnutí mého otce." odpověděl, ale někde v hloubi duše věděl, že jeho otec za všechno nemůže.

„Někdy synové trpí za činy svých otců, ale jindy jsou jejich činy jen nepatrné střípky s porovnáním, za co trpěli jejich otcové." starý bůh z něj nespouštěl oči a pokračoval. „Možná, že tě otec chtěl uchránit před činy, které by si mohl v jeho jménu udělat kvůli žalu. Třeba proto udělal, co musel. Někdy otcové nechají své syny trpět, aby neudělali stejnou chybu jako oni. Přemýšlel si někdy nad tím takhle?" James sklopil zrak snažíc se skrýt slzy, které mu stékaly po tváři.

„Tvůj otec jí ublížil, protože věděl, že ona není ta, které se má obávat. V jejím stínu vyrostla síla mnohokrát silnější než ona. Síla, které se obával ze všeho nejvíc. Nikdo z nás proti té síle nic nezmůže, a on to věděl. Přišlo mu lepší zneškodnit ji v tu dobu, kdy to bylo ještě možné. Bohužel se mu to nepodařilo. Zaplatil za svou chybu vlastním životem, životem, který daroval tobě." prsty zvedl Jamesovu hlavu, tak aby se mu díval do očí. „Stín, který chodí za bohyní smrti, se rozrostl do hrůzné velikosti a už nejde zastavit, na rozdílod bohyně smrti. Nikdo z nás není v bezpečí dokud existuje. A nikdo z nás jej nemůže zastavit."