Organizace proti ohni (part I)

7. Kapitola

Květen 14, 1991 21:51

„Co si dáš?" zeptala se Lea, jakmile se pohodlněji usadil na židli. James pokrčil rameny a omluvně se usmál. Lea postavila na stůl dvě skleničky a láhev vína. Usmál se na ní, ona mu úsměv oplatila a z otevřené láhve nalila skleničky.

„Vyprávěj mi o sobě." řekla s úsměvem, když se napila.

„Já?" vyvalil na ní oči. „Nemám zajímavý život." zalhal. Nechtěl si to u ní pokazit hned ze začátku. Věděl, že kdyby se tak stalo nikdy by si to neodpustil. Už od prvního okamžiku, kdy ji spatřil věděl, že pokud tohle vyjde, tak bude nejšťastnější člověk na celé planetě. Odhodil všechny svoje obavy z hledání nové lásky, protože věděl, že jestli je mu tato žena souzena, tak proti tomu nic nezmůže.

Chtěl se dotýkat jejích vlasů, líbat její rty, které nyní byly stažené do přívětivého úsměvu. Musel jí mít u sebe, protože bez ní by už jeho život nebyl úplný. Potřeboval jí stejně jako ona potřebovala jeho. I přes to,  že se znali sotva pár hodin, tak věděli, že jestli se další den ráno rozloučí, tak už ani jeden nebude moc žít jako před tím.

„A co ty obvazy na rukou?" zeptala se jemně chytaje jeho levou ruku. Starostlivě si jí prohlížela, ale nechávala mu možnost něco k tomu říct.

„Jen oděrky." odvětil a byl by se pokusil vytrhnout ruku z jejího sevření, ale bylo mu to příjemné.

„Vážně?" usmála se, jakoby přesně věděla, co se mu stalo.

„Tebe je těžké odehnat." usmál se a začal vyprávět o svém životě. Snažil se vynechat všechny jemu nepříjemné věci, ale i tak se o nějakých musel zmínit. Ale Mary si nechal pro sebe. Nechtěl aby ho někdo litoval. Lea celou dobu poslouchala s nevídaným zájmem. Po celou dobu vyprávění popíjeli, což už se brzy odrazilo na Lee.

„A co ty? Jak se žije tobě?" zeptal se James, kterého nemohl opít žádný alkohol a tak jen nezaujatě  popíjel víno jakoby to byla voda.

„Moc dobře ne. Před týdnem mě opustil přítel." řekla s veselým podtextem, který zapříčinilo víno. Stále se více a více usmívala. A jak byl její smích nakažliví! James se po chvilce uchechtával skoro všemu s ní.

V břiše už cítil příjemné teplo a Lee se pletl jazyk. „To je mi líto." řekl a napil se.

„Byl to strašnej pitomec." ulevila si a rozchechtala se na celé kolo jakoby to byl nejlepší vtip století.

„Já ho neznal." připustil, ale stejně jako ona se rozesmál.

„Buď rád." zamumlala. Dlouze zívla a položila si hlavu na stůl. Během pár minut už spokojeně oddechovala.

James se rozhlédl okolo. Vzal ze stolu láhev se zbytkem alkoholu a vypil ji. Následně se zvedl a bez sebemenšího zavrávorání vzal jemně Leu do náruče a odnesl jí do postele. Teda by byl odnesl kdyby kousek od postele nezakopl o malý stolek. Oba se svalili do ustlaných přikrývek. James se rozesmál nepokoušeje se zvednou či svou chybu nějak napravit.

Lea se zmateně probrala, chvíli se rozhlížela okolo. Úsměv mu záhy na to oplatila a přidala k němu polibek. James se cítil, tak jako před mnoha lety, když mu dala první polibek Mary. Slíbil, že na ten den do smrti nezapomene, ale teď měl o tom pochyby. Jemně Leu objal a políbil ji na krk. Když se od ní na pár vteřin odtáhl, cítil jak ho ihned jemně ale rázně přitáhla k sobě toužíc po dalším. Pár vteřin jí odolávat dokázal, to mu stačilo k tomu aby si sundal brýle a mohl se vrátit k líbání Lei.