Organizace proti ohni (part I)

47. Kapitola

Srpen 3, 2018 9:22

„...Právě proto se mu-" James se zasekl v půlce věty. Z nosu se mu spustila krev a než stačil vytáhnout z kapsy mikiny kapesník, tak začal kašlat. Jako první k němu přiskočila Oxana, za pomoci Johna svého přítele položila na zem. Bohyně plodnosti pevně chytla Jamesovu hlavu, aby si nemohl ublížit. John chytl svého otce za nohy a Benedikt, který se k nim přidal pevně stiskl jednu z otcových paží a Lily držela druhou.

Pro všechny členy rodiny byly Jamesovi záchvaty opravdovou zkouškou. Málokdo se přes noc vyspal. A to i přes to, že se v hlídání boha ohně střídali nejvíc z nich, ale byla unavená Oxana. Celé noci trávila po Jamesovo boku a při každičkém pohybu se probouzela. Mnohdy to bylo jen proto, aby jí ujistil, že hlídat nepotřebuje. Když byla takto probuzena, tak darovala svému příteli nějakou tu chvilku rozptýlení.

„Už to bude v pořádku." zachrčel James po dlouhých deseti minutách. Obličej měl zborcený usychající krví, kterou se snažil bezvýznamně setřít zakrváceným kapesníkem.

Členové jeho rodiny jej pustili. S oddechem si posedali kolem boha ohně a pokoušeli se brát vše z lepší stránky. Jediný, kdo zůstal po Jamesovo boku byla Oxana, která se snažila setřít krev z jeho obličeje.

„Budeme se muset rozdělit." řekl James dostatečně nahlas, aby to slyšeli všichni z přítomných. Nikdo se jeho návrhu nedivil ani si nestěžoval, protože všichni věděli, že to bude pro jejich výpravu nejlepší. James pokývl Benediktovi, aby dořekl jeho slova.

Mladý bůh si odkašlal, aby upoutal pozornost. „Moje matka půjde s Eleanorou, vaše cesta povede na sever. Johne, Lily a Tome, vy půjdete na západ. A já s otcem se vydáme na východ." řekl stručně. Ani na jediný okamžik nesundal masku netečnosti.

„Slib mi, že budeš dávat na otce pozor." zašeptala Oxana nesmlouvavě. Pokud by Benedikt neslíbil, že tak učiní, tak by tuhle výpravu odpískala hned v zárodku. Benedikt přikývl, ale slovně nic neslíbil. Jeho matce to stačilo a tak naposledy políbila Jamese na ústa zvedajíc jej pohladila po vlasech.

Zvedla ze země svůj batoh ze kterého koukala smotaná karimatka, pokývla své dceři a společně vyklouzli ze stodoly. S rozloučením je následoval John s Tomem a Lily. Jediní, kdo stále seděl na seně byl James s Benediktem, který se tvářil stále jako kamenná socha.

„Jen si opláchnu obličej a vyrazíme." ozval se bůh ohně zvedající se země. Pomalým krokem dorazil k sudu plného vody oplachujíc si obličej pozorně poslouchal každičký pohyb za svými zády. Otřel si mokrou tvář do trička a otočil se na svého syna, který stál uprostřed místnosti s batohy na ramenech. Tvář měl skrytou pod stínem, který poskytovala modrá kšiltovka na jeho hlavě.

„Takže Londýn." ozval se Benedikt podávajíc otci jeho batoh, který byl obtěžkaný jeho deníkem a knihou po jeho otci.

„Musíme přece dostat Johnsona." prohlásil James. Srovnal si batoh na zádech a pohlédl významně na svého syna. „Nejsme daleko od Londýna. Do večera jsme na místě a při dobré vůli u Michaela popíjíme čaj."

Potichu vyklouzli ze stodoly a přeběhly přes dvůr, kde už všechno zvířectvo kvokalo, pípalo, kvičelo, ale i bečelo a bučelo. Ve stínu hospodářských budov dorazili na okraj lesa, který poskytoval tolik důležitý stín. Naposledy se ohlédli na malou farmu a zavzpomínali na její obyvatele, kteří byli odsouzení k záhubě. Vyměnili si ustarané pohledy, přitáhly popruhy na batozích a vyrazili do stínu listnatých stromů.

Zelené listí plné živin je zlehka hladilo po tvářích jako nedočkavé ruce mladé panny. Nad hlavami měli modré nebe rozechvěné trylkováním drobného ptactva všech barev a velikostí. V korunách stromů pobíhaly rozdováděné veverky zametající svými chlupatými ocasy mech z větvích. Cesta jim ubíhala rychle. Než slunce zapadlo za zelené pláně, tak byly na okraji Londýna a mířili nejrychlejší možnou cestou na Oxford Street.

*

Srpen 3, 2018 20:51

Brigit postavila na stůl hrnečky s čajem a posadila se vedle Michaela na opěrku jeho křesla. James s Benediktem si vzali nabídnutý čaj zahřívajíc si o něj ruce se dali do řeči. James manželům vyprávěl svůj problém s drogou a poprosil Michaela, aby mu pomohl najít Johnsona. Po celou dobu vyprávění se detektiv tvářil jako socha bez výrazu a Benedikt na tom nebyl o moc lépe.

„Jsem opravdu zarmoucen nad tvým problémem a vynasnažím se ti, co nejvíce pomoci, ale i tak ti nemohu slíbit, že se mi podaří Johnsona najít. Už dlouhou dobu se schovává, protože už mám povolení jej vyslechnout kvůli tvé sebevraždě. Mimochodem, jestli ještě něco takového uděláš, tak nepočítej s mojí pomocí. Oživlé mrtvoly se vysvětlují hůře než důvody proč nejíš oběd, když se tvoje žena opravdu snažila." usmál se a usrkl z hrnečku čaj. Plně ignoroval pohled své ženy, který jasně říkal, že si to ještě sní i s polevou.

„I tak ti za tvou snahu děkuji." odvětil James, který pohlédl na hodinky. Zbývalo mu necelých pět minut normálního života, poté už zase bude jen bolest. „A také se omlouvám za způsobené problémy."

„Jsme přátelé a tohle přece přátelé podle mě dělají." detektiv pohladil svou ženu po vlasech, aby si alespoň trochu odčinil svůj prohřešek. „Jak přesně se projevuje ten tvůj záchvat a kdy by měl přijít další." nebyla to otázka, jen pouhé konstatování jasné věci.

James se napil čaje a opět úzkostlivě pohlédl na hodinky. „Jako první se spustí krev z nosu a poté začnu vykašlávat krev..." na pár vteřin se odmlčel. Tři minuty. „Mezitím se dostaví třes celého těla. Většinou by měl trvat něco mezi třemi minutami až deseti, ale je možnost, že tenhle bude ji-" zastavil se v půli slova. Z nosu mu vytryskla rudá krev, která okamžitě natekla do všech koutů jeho obličeje. „Musíte mě-!" dal se do ošklivého kašle při kterém vychrchlával chuchvalce slin a krve. Prsty, které se začaly klepat více než obvykle otřel do kalhot, aby je zbavil krve, ale nebylo to nic platné. Hned jak se pokoušel zastavit proud krve z nosu, tak krev byla zase všude.

Ztěžka se svalil na podlahu, kde naplno propukl záchvat. Lépe řečeno propukl by kdyby to nebyl jeden z těch výjimečných, které jej nechaly stát na nohou, ale donutily jej vzplanout jako pochodeň. Bůh ohně se snažil křičet bolestí, ale z hrdla se mu vydralo jen zaskučení raněného zvířete doprovázené vykuckáním další krve. Jako první pohotově zareagoval Benedikt, který sebral ze stolu tác na kterém byly přineseny hrnečky. Mocně se rozmáchl proti hlavě svého otce. Tenký kus dřevotřísky se rozletěl okolo, ale nezpůsobil bohu ohně nějaké zranění.

„Jamesi! Ovládni svou sílu. Ne protože to chci já, ale protože je tady Michael!" zařval mocně Benedikt. Jeho otec se na něj podíval, ale nehodlal ani v nejmenším ustat v hoření. S naštvaným výrazem se vrhl na svého syna. Ruce planoucí jasným plamenem chtěly stisknout krk mladého boha.

Ohnivé plameny šlehaly kolem siluety boha a ničily vše, co jim přišlo do cesty. Poválené papíry po zemi se zvedaly do zahřátého vzduchu, aby vzápětí vzplanuly rudým plamenem. Na zem se sypal šedivý popel, který vířil ve vzduchu jako nenažrané stádo kobylek uprostřed pole. Michael s Brigit ustupovali pozadu ke stěně, co nejdál od smrtících plamenů. Benedikt, který je kryl vlastním tělem už nedoufal, že by je před svým otcem mohl zachránit. V posledním zoufalém pokusu o záchranu sebral z podlahy starý ošuntělý kufr.

Mocně se rozmáchl proti hlavě ohnivého boha a vší silou jej praštil ze strany do lebky. James během pár vteřin přestal hořet a sesunul se bezvládně k zemi. Pokusil se zachytit knihovny, která byla poblíž, ale docílil jen toho, že na něj police spadla a knihy se rozsypaly všude po zemi. Benedikt se opřel o stěnu snažíc se uklidnit tlukot srdce, které bilo jako zběsilé. Michael za jeho zády objal Brigit, oba se snažili uklidnit sebe navzájem.