Organizace proti ohni (part I)

5. Kapitola

Duben 12, 1991 16:58

Všude byla černočerná tma. A on plul v ní. Nahý a odproštěný od pozemského utrpení. Byl sám. Vše co se v tomto místě nacházelo byl jen on a tma zasekávající své hladové zuby do jeho duše. Nevěděl, jakou dobu v temnotě strávil, ale když se najednou před ním v dálce rozzářilo oslnivé bílé světlo, tak k němu bez váhání vykročil. Vzhlédl a vyšel mu vstříc. Záře jej pohltila a vrátila jej do tvrdé reality.

Stále byl připoután k židli na které seděl. Před obličejem mu poskakovala ohnivá kulička tvořená jen jeho energií. Díval se rozespale na za její září. Možná, že přece jen dnes nenastal ten čas, kdy má zemřít. Možná, že dostal ještě jednu šanci na to aby konečně popadl svůj život za otěže a zastavil čas jako poplašené koně. Pořádně zatáhl za pomyslné uzdy zastavujíc celý svět, který se smrskl jen do bodavé bolesti v jeho hrudi. Dokáže to, protože je bůh ohně. Jeho žilami koluje oheň. Spálí všechno, co mu bude stát v cestě, protože je syn svého otce. Získal tolik moci o které ani nevěděl, že jí má. Musel se už naplno zhostit své role ohnivého boha. Už bude konečně žít, tak jak by to určitě chtěl jeho otec. Bude žít, protože přežívání už měl po krk. Musel se postavit osudu čelem a ukázat mu, že i on umí být uctihodný protivník.

„Probral se." oznámila Smrt sedící na okraji postele a Tinou v objetí.

„Právě v čas, aby uviděl svou sílu." řekla Tina poté co se zvedla a na tváři vykouzlila ten nejvíce nevinný úsměv na který se zmohla. Odhodila si vlasy z ramen aby jí nepřekážely v práci, kterou ještě musela udělat.

James se rozhlédl kolem sebe. Ruce měl stále ve stavu jako před tím než přišel o vědomí. Jediné, co se změnilo, bylo to, že krev zaschla ve škraloupu zhnědlé krve plné drobných kůstek vystupujících z masa. Byl celý zpocený a na svém oblečení rozeznal zaschlé zvratky. Bylo mu mizerně, ale za to mohla ztráta krve a tolik jeho božské síly. Jeho tělo sice bojovalo proti únavě, ale on potřeboval spát. Potřeboval odpočívat aby mohl nabrat síly o které přišel. Ještě chvíli, řekl sám sobě, jen chvíli a budeš moci zase zavřít oči a v klidu usnout. Ujišťoval sám sebe aby získal alespoň nějakou energii k pokusu o útěk. Musel pryč a to velice rychle.

„Co- co se stalo?" zachraptěl. Neměl ani tušení, jak dlouho byl mimo, ale bylo mu jasné, že nikdo se ani nesnažil zastavit tekoucí krev z rozdrcených rukou. Nikdo, nebyl tu nikdo, kdo by mu pomohl. Byl odkázaný sám na sebe, tak jako celé ty roky před tím. Nyní měl ale pod kontrolou svůj život a své síly. Věděl, že má moc zničit celý mrakodrap jen pouhým dotekem. Stačilo aby se k němu Tina přiblížila dostatečně blízko a už by měl šanci využít jí jako rukojmí.

„Dostaly jsme z tebe tolik ohnivé síly, kolik jsi nepotřeboval k tomu abys přežil." oznámila bohyně s maskou nezaujetí. Prohlížela si své nehty na které namotávala vlasy.

„Kolik?" vydechl a pokusil se rozhlédnout po místnosti. V tom mu ale zabránila jak opěrka židle, tak ruce přilepené zaschlou krví jimiž projela ostrá bolest vhánějící mu do očí slzy.

„Celkem bylo vytvořeno sedm ohnivých kuliček jako je takhle." Tina pokývla ke zbylým šesti ohnivým bodům vznášejícím se kousek od ní. Z jejího hlasu čišelo přímo nadšení nad tím, jak bylo získání těchto zlomků jeho síly jednoduché.

„V každé je síla," rozkašlal se. „Která by zničila-" opět kašel. „Město." oči měl zarudlé a hrdlo vyprahlé jako kdyby jen před pár okamžiky přišel z výpravy přes Saharu. Potřeboval vodu. Jediný doušek vody by mu dovoloval pokusit se o další části rozhovoru.