Organizace proti ohni (part I)

43. Kapitola

Červenec 4, 2018 8:25

Po přelidněné ulici šel vrávoravým krokem James. Tričko se mu lepilo ke kůži, protože z nebe jako oheň plálo jasné slunce. Po čistě modré obloze přelétlo hejno holubů. Popelavá křídla zakroužila nad městem zalitým slunečními paprsky. Náhodní kolemjdoucí se mu vyhýbali obloukem a otáčeli se za ním. Nejednou se skoro ukopl o obrubník či psíka nějaké staré dámy. Ohnivý bůžek se snažil vyhýbat lidem, jak nejvíc mu dovoloval prostor kolem něj a jeho dalekozrakost.

Tam, kde se probudil mu nenechali brýle. K čemu mrtvý potřebuje brýle? Všechny jeho věci si k sobě vzala zdejší policejní stanice. Po uzavírala je do igelitových sáčků s popisky. Všechny důkazní materiály pozamykali v kovových šupletech a nehodlali se k nim vrátit v dohledné době.

Právě proto James kráčel po ulici bez svých brýlí a ze všech sil se vyhýbal okolním předmětům. Jen o vlásek se vyhnul projíždějícímu cyklistovi, který jej skoro srazil k zemi. V následující vteřině vrazil do pouliční lampy.

„Promiňte, madam." začal se rychle omlouvat a při této příležitosti rozmáchl pravou rukou ve snaze udělat něco jako poklonu. Bohužel jen vrazil jednomu z policistů, kteří se k němu vydali s podezřením, že je opilý, pohlavek. Druhý policista jej chytl za zápěstí a nasadil mu na něj chladný kov, želízka.

„Půjdete s námi." zavelel muž v policejní uniformě nasazující na Jamesovo druhé zápěstí želízka.

„Myslíš, že je opilý? Netáhne z něj žádný alkohol." řekl jeho kolega a podezřívavě se podíval na Jamese.

„Může bejt sjetej. Takových se tu teď potlouká hromada." zavrčel druhý a škubl želízky. Dal si velmi záležet na tom, aby se James „omylem" praštil do hlavy o lampu. „Vezmeme ho sebou na stanici. Tam se uvidí."

Jeho kolega přikývl a rozhlédl se po ulici. Přeměřil si pohledem všechny lidi kolem, jeho pohled byl plný ledu. „Jasně odvedem ho za šéfem."

James se nepokusil s nimi nijak komunikovat, protože tajně doufal, že jej odvedou do stanice, kde jsou uloženy jeho věci. Nechal se vést rozzářenými ulicemi. Bůh obklopený policisty se vyhýbal všem lidem, kteří si je měřili nedůvěřivými pohledy. Malé děti na ně ukazovaly prstíky, tvářičky se jim křivily radostnými úsměvy. Matky je s pevným zatnutím zubů praštily přes prsty a odtáhly své potomky k nedalekým obchodům.

Na rohu ulice se střetli s dalšími příslušníky zákona. Policisté, kteří vedli Jamese, začali hlasitě zdravit své kolegy, kteří ze setkání byli stejně nadšení jako oni.

„Slyšel jsem, že tvoje stará jela na víkend ke svý matce. Myslel jsem, že bychom zašli na jedno." řekl jeden z policistů druhému. James vedle nich protočil oči, neměl na to celý dlouhý den. Ale policisté byli jiného názoru. Dali se do dlouhého rozhovoru o tom, zda půjdou na pivo v sobotu nebo v neděli. Poté zvolna přešli do sfér sportovních výsledků jejich oblíbených klubů. Přes fotbal zvolna přešli k tomu, co jejich ženy zase chtěli, aby udělali.

Kdyby nebylo automobilu, který se vyřítil závratnou rychlostí ze zatáčky, tak by se snad nikdy nehnuli z místa. Ti dva, kteří měli zrovna obchůzku se rozběhli za autem. Ti, kteří měli na starosti Jamese jej popadli za ramena. Odtáhli nebohého boha stranou a opět zamířili směrem policejní stanice, protože už chtěli mít toho feťáka z krku.

*

Červenec 4, 2018 9:20

Židle na které seděl byla tvrdá. Zavrtěl se na nízkém polstrování, aby si mohl pohodlněji sednout. Upravil si na nose brýle, které mu hlavní vyšetřovatel vrátil.

„Opravdu jsem James Patterson a nikdo jiný." řekl už asi po třetí ryšavý muž. Ve vypůjčeném oblečení se cítil značně nesvůj.

„Tohle jsem vám uvěřil hned na poprvé." odvětil hubený muž sedící za dřevěným stolem. V napřažené ruce měl fotografii z místa činu a porovnával ji z bohem, který seděl před ním.

James si položil ruce pod bradu a nezaujatě se podíval na muže. Už ho unavovalo vysvětlovat, jak přežil vlastní sebevraždu. Jakmile se jeho ukazováček dotkl pravého spánku, tak se zhrozil. Prsty, které si dal před obličej byly kluzké krví! Jeho vlastní! Jak dlouho už takhle krvácel a ten hlupák mu nic neřekl?! Popadl ze stolu kapesník. Párkrát jej přeložil a přitiskl si jej ke spánku.

Beze slova se zvedl a zamířil přímo k šuplíku, kde byly uložené jeho věci. Popadl zakrvácené tričko, které roztrhl a pruh látky si ovázal kolem hlavy. Při této příležitosti rychle popadl svůj deník, která ležel schovaný v kapse kalhot a nikdo jej ještě neodhalil.

„Doporučuji vám se posadit, protože kdybych vám volal záchranku, tak by se mohlo stát, že by se sem přihnal doktor, který vás prohlásil za mrtvého... Proto se posaďte." řekl rázně policista odkládajíc fotografii do přiděleného spisu. „Víte, tady nemáme celý den na to, abychom řešili nějaké oživlé mrtvoly. Váš majetek vám bude neprodleně navrácen, ale případ odvolat neho-"

Dveře do místnosti se otevřely. Dovnitř vešel rázným krokem Michael Dearwitch. V náruči nesl arch složek, který hodil na stůl. Kratičký pohled věnoval Jamesovy, na kterého se pousmál a ten dlouhý probodl hlavního vyšetřovatele.

„Pokud si dobře pamatuji, tak případ sebevraždy pana Pattersona byl předělen mě. Protože vy jste nebyl schopen sehnat dohromady ani tři očité svědky." řekl klidně detektiv a vzal ze stolu hrnek s čajem. Před dalším pokračováním se napil. „Ještě než začnete namítat, že svědci byly jen dvě ženy, tak ze sebe nedělejte hlupáka, Davidsone. V bytě byly jasné známky toho, že se tam v době sebevraždy nacházel ještě jeden muž."

„Ptal jsem se těch žen-" namítl policista, který postupně rudl jako rajče.

Michael mu věnoval dravčí úsměv z poza hrnku, který si přivlastnil. „Ptát se nestačí. Kdyby jste byl co k čemu, tak by jste si všiml, že jedna ze sester ten večer měla pohlavní styk. Právě to vylučuje zde přítomného pana Pattersona, protože pitva u něj prokázala, že to nebyl on. Tak k ďasu myslete, Davidsone!" odložil na stůl prázdný hrnek a nakráčel si to přímo k šuplíku.

Vyndal z něj všechny věci, které patřili Jamesovi a navrátil mu je. Omluvil se mu za způsobení nedorozumění a propustil svého kamaráda ze stanice.

„Už vím, proč mi to jméno přišlo tak známé. Každá rok chodíte dávat květiny na hrob jistého pana Pattersona." ozvalo se za zády detektiva vítězně. Na pohublé tváři vyšetřovatele zářil široký úšklebek. „Jste jím úplně posedlí! Snad už vás vaše ženuška neomrzela... Pokud ano tak mi ji pu-"

Michael toho slizkého hada chytl pod krkem. Přirazil muže ke kovovým šuplíkům za jeho zády. Policista se stále usmíval.

„Ještě jediné slovo a pochopíš, proč si většina lidí myslí, že nemám žádné city." zavrčel detektiv výhružně a pustil muže ze sevření.