Organizace proti ohni (part I)

35. Kapitola

Květen 7, 2017 16:31

Časně z rána se z nemocnice vrátila Lea v doprovodu Jamese. V náruči držela malinkého Johna, který na své rodiče upíral hnědé oči a máchal pěstičkami ve vzduchu. Její manžel měl ruku kolem jejího pasu a spokojeně se usmíval. Oba se posadili na malou pohovku a Johna posadili doprostřed, jakmile tento bůh seděl, tak opět vyrostl do své dospělé podoby. S úšklebkem pohlédl na svého bratra s jeho přítelkyní.

„Rád tě poznávám, Jamesi. A tebe samozřejmě také, milá Anno." řekl mile John a usmál se. Stále s úsměvem nastavil dlaň, do které chtěl podat své brýle, aby se mohl lépe rozhlédnout po místnosti a svých příbuzných.

„Jak je něco takového možné?" zeptala se vyděšeně Anna a přitiskla se víc k Jamesovi. Jemně zabořila hlavu do jeho hrudi a propletla prsty s jeho.

„John ovládá čas a také všechny ostatní síly, kterými se pyšní bohové zasedající na radách." vysvětlil starší James. Tvář měl bez výrazu a usilovně přemýšlel.

Jmenovaný trochu přikývl a vzal do náruče malou Lily. Dívenka se začala smát a cuchat svému staršímu bratrovi světle hnědé vlasy. Oba vypadali šťastně, ale jen do té doby, než se John zarazil v polovině pohybu. Úsměv mu ztvrdl na tváři a z očí vyprchal všechen život. Hnědé oči mu ztmavly na ten nejtmavší odstín, takže vypadaly spíš černé než hnědé.

„Již brzy tě znásilní Gethys." řekl hlasem, který mu rozhodně nepatřil a pohled upřel daleko za vnímání obyčejné reality. Pohlédl na svou matku, jeho ústa se zkřivila do němého výkřiku. Po tváři mu stekla osamocená slza. „Zemřeš. Už velice brzy odpluješ do nekonečných hlubin vesmíru... a já s tím nebudu moc nic udělat!"

Jediný, kdo překonal počáteční šok byl James, který přiskočil ke svému synovi a pevně jej chytl za předloktí. Bez jediného slova se oba přemístili pryč. V místnosti nechávali rodinu, která byla strachy přišpendlená na místě a nikdo z nich se nezmohl na žádnou konejšivou větu. Malá Lily brečela strachem ze svého milého bratříčka. Lea nemohla prolévat slzy, a tak jen hleděla před sebe na koberec a nebyla schopná slova.

Nejvyšší vrcholek samotných Himálajích se táhl do krajiny nad mraky. Byl oproštěn od všeho utrpení živého světa. Dennodenně byl ošleháván studeným vichrem a sněhovými přeháňkami. Obrovské sněhové laviny se proháněly po jeho úbočích a brali sebou všechno živé, ale i mrtvé.

Ale monotónní mrtvost přerušili nezvaní hosté, kteří se jako mávnutím kouzelného proutku zjevili na samotné špici nejvyšší hory světa. Zrzavovlasí bůh ohně s trhnutím pustil svého syna, který byl stále mimo realitu. Lehce Johna propleskl a čekal, co to s ní udělá. Trocha násilí boha vytrhla z transu, do kterého se dostal, protože nedokázal ovládnout své schopnosti. Nepřirozeně sebou trhl a pohlédl na svého otce s výrazem, který prosil, ať jej toho údělu zprostí. Ale ani jeho otec nemohl zlomit jeho schopnosti, a tak jej jen pevně objal.

„Já mám strach..." zašeptal John a zabořil tvář do otcovi červené mikiny. „Mám strach z vědění, které mi mé síly poskytují."

„Také jsem měl strach, když jsem se dozvěděl, že jsem bůh ohně." pohladil Johnovi hnědé vlasy a usmál se. „Ale strach nás dokáže posouvat dál. Jen hlupák nemá strach. Snad nejsi hlupák..."

Jeho syn zvedl hlavu a podíval se Jamesovi do očí. „Vidím do budoucnosti... vidím, co se s tebou a s celou naší rodinou stane za pár měsíců. Vím, co bude za deset let... a bojím se." řekl a opět sklopil zrak k zemi. „Bojím se, že nic z toho nebudu schopen udělat. Čeká nás jeden z nejhorších osudů, ale to jen jestli se události pár měsíců uskuteční, tak jak jsem to viděl."