Organizace proti ohni (part I)

17. Kapitola

Listopad 12, 2007 21:00

Další den večer se šel projít. Nedaleko jeho pokoje narazil na Oxanu zahloubanou do svých úvah. Když kolem ní prošel, tak se jí na tváři objevil úsměv. Vzala bohyni ohně za rameno a silou ji otočila k sobě.

„Pojď se mnou." zatáhla ji ke svému pokoji. Mezi otevřenými dveřmi se proměnila ve Smrt. Bohyně ohně se jí pokusila vytrhnout.

„Jen pojď dál." strčila jí do pokoje. Donutila Jamese sednout si na volnou židli a přivázala jej za zápěstí k opěrkám. Z nedaleké skříně vykopla Oxanu s rukama svázanýma před sebe a přivedla ji před Jamese.

„Proměň ho zpět!" zavelela Smrt a škubla provazem, který držel ruce bohyně plodnosti.

„Nejde to, musí si-" Oxana se snažila protestovat, ale vysloužila si jen pořádnou ránu hřbetem ruky na tvář.

„Dělej!" křikla Smrt s rukou napřaženou k další ráně. Oxana neochotně natáhla ruce k Jamesovi. Po další ráně, která dopadla kousek od té první, vrátila bohovi ohně jeho obyčejnou podobu. Smrt ji poté usadila na židli vedle té jeho a přivázala ji k ní.

„Chceš další sílu ohnivého boha?" zeptal se James. V duchu se ale modlil, aby už jej ušetřila té bolesti. Po očkuse podíval na bohyni lásky a plodnosti, která seděla vedle něj. Nezasloužila sibýt do toho zapletená, ale jedině ona měla moc, která ho dokázala proměnit zpět.

Smrt s úsměvem přikývla a dodala: „Zájemce potřebuje víc než jen pár bezcenných kuliček."

Pevně zatnul zuby a čekal, co bude následovat.  Obával se, že stejná muka, jako před tolika lety, by nedokázal vydržet, aniž by z toho měl nějakou újmu. Bál se, že na to nemá dost sil, které mu ještě ubyly, když jej Oxana přeměnila zpět.

Smrt nejdříve přivolala svou manželku Tinu, která držela v rukách své oblíbené bourací kladivo.

„Znovu už ne!" vyjekl a ze všech sil se snažil povolit provazy. . Jeho prsty se začaly třást více, než bylo obvyklé. Snad jako by i ony poznaly, že to, co svírala Tina v rukou, byla ta samá věc, která jim tak ošklivě ublížila. 

„Některé věci se musí opakovat." Tina už napřahovala kladivo k ráně. On se na ni vyděšeně koukal a v duchu si dodával odvahy.

'Tohle tě nezabije, nemůže. Jsi přece bůh, kdyby bylo tak lehké zabít boha, tak už by žádní nebyli. Kdyby jekromě jedu, useknutí hlavy, utopení nebo upálení či zlomení mohlo zabít něcojiného, tak by je vraždili všichni.'

Z úvah jej vytrhla příšerná bolest. Vykřikl a otevřel oči, které měl po celou dobu uvažování zavřené. Pravou ruku měl opět ve stejném stavu, jako před mnoha lety. Po tvářích mu stékaly slzy, které s sebou vyplavovaly i poslední zbytky odporu proti této hrůze.

Zaúpěl jen při další ráně kladiva. Jinak se po celou dobu ani nehnul. Poprvé měl štěstí, že během pár vteřin přišel o vědomí, tentokrát ale celou dobu vnímal. Zažíval nesnesitelné bolesti u kterých se divil, že je jeho tělo dokáže snést.

V této době si říkal, že smrt by byla vysvobozením, ale to ještě netušil, co mělo přijít.

Duo by napáchalo větší škody, kdyby se nerozrazily dveře a dovnitř nevtrhla Lea s Jamesem Juniorem a pár dalšími bohy. Smrt s Tinou sebraly všechno, co získaly a bez dalších okolků se přemístily pryč. Mezi posledním, co si James z toho dne pamatoval bylo, že se k němu vrhla Lea.

Pár dní na to se rozhodl odejít ze Sídla bohů. Bylo to nezbytné pro jeho existenci. Nemohl zůstávat na místě, kde jej mohla kdykoliv Smrt obrat o sílu ohnivého démona.

Po dlouhých přemlouváních s ním Lea souhlasila a jejich syn neměl jinak na výběr. Samozřejmě, že nemohli odejít okamžitě. Museli počkat s otěhotněním Jamese v ženské podobě. S pomocí Oxany přece jen porodil. V této době si opět říkal, že už nic horšího nemůže zažít, ale opět se mýlil.

*

Srpen 19, 2008 17:44

A podevíti měsících se narodila malá holčička- Lily, pojmenovaná po sestře Jamese, která už byla mnoho let po smrti. A to jen díky krutému vývinu událostí, které nemohl ovlivnit. Bylo mu sestry líto. Celé noci probrečel s hlavou pod polštářem, když se dozvěděl, že zemřela. Celý rok byl z toho rozhozený a nedokázal se pořádně soustředit na normální život. První roky na vysoké škole pro něj byly peklo. Nemohl se soustředit na školu, ani na svou pěstounskou matku, která zůstala po smrti jejího manžela sama v malém bytě. Snažil se před ní působit silně, ale pokaždé když si myslel, že se nedívá tak byl smutný. Sebralo ho to, stejně jako jeho pěstounskou matku.

Světlo do temných dnů jim vnesla až Mary, kterou James potkal ve škole. Jejich láska vnesla do životů celé rodiny Pattersonových nové světlo. Všichni si mysleli, že se všechno vrátí do relativně normálního stavu. Ale i přes všechnu snahu se tak nestalo. Cesta táhnoucí se za jejich rodem byla plná mrtvých, které se díky protnutí osudu s cestou této rodiny dostávali do spárů smrti.

Jsou i byly věci ze kterých se nikdy nevzpamatuje a tahle je jedna z nic. Ztráta všech na kterých mu kdy v životě záleželo. Cesta z mrtvol se za ním táhla od jeho narození. Nikdo nikdy nepochopí jaké to je ztratit rodiče v tak útlém věku a vyrůstat u pěstounské rodiny. Ztráta Mary pro něj byla o to horší, byla to první žena na které mu, kromě jeho matky, záleželo. Miloval ji a ona milovala jeho, ale nebylo jim souzeno společně předstoupit před bohy i lidi a uzavřít spolu sňatek. Byli od sebe násilně odtrhnuti a nikdy se k sobě nemohli navrátit.

To málo přátel, které měl, zemřelo různými způsoby. Někdy tak tragickými, že by nejeden lidský rozum pozastavil nad tím, jak někdo může mít takovou smůlu. A on tu stále byl, nepoznamenán zubem času. Ztratil mnoho už jako člověk, ale teprve podstata božství jej připravila o vše, co mu ještě zbylo. A teď, když svítalo na lepší časy se objevily ony.

Ty dvě, které mu drásaly cestu životem, při které by byl už raději stokrát mrtvý. To ony ho doháněly k rozhodnutí, které nikdy nechtěl udělat. Ony z něj udělaly to, co se z hloubi duše zapřísahal, že tím nikdy nebude. To ony z něj udělaly zlomenou bytost, teď již bez přátel na kterých by jí záleželo. Bez rodiny, která by ji milovala. Bez života.

Musel opustit Lily, vzít ji s sebou bylo velmi riskantní. V Sídle bohů byla v bezpečí. Smrt s Tinou nešly po jeho rodině, ale po něm. V tenhle okamžik nebylo poprvé, co si pomyslel, že by jim bylo lépe bez něj. Odešli nepozorovaně a velmi daleko od všech problémů.

Ale nepomohlo to. Nikdy to nepomůže. Utíkat od strachu, který vás stejně dožene je jako bodat nožem do svých prstů a divit se, že to bolí. Vždy vás dožene a zaútočí v době, kdy to nečekáte. Nikdy nemůžete být připraveni na boj se strachem. I kdyby jste žili tisíce let. Nikdo nemůže zvrátit svůj osud.