Organizace proti ohni (part I)

62. Kapitola

Srpen 22, 2018 20:03

Do pokoje strčil hlavu John. Hnědé oči, které jako jediné vykukovaly z pod masky přelétly ze mě na Oxanu. Cítil jsem, jak se pod maskou John usmál. Úsporným gestem naznačil Benediktovi za ním, aby hlídal dveře a sám vkročil do místnosti. Zkušeným pohybem zkontroloval zda v místnosti nejsou kamery a sehnul se ke mně. V jeho hnědých očí byl výraz naprostého klidu, který až hraničil s empatií.

„Rozvážu tě. Jakmile budeš volný, tak zamíříš ke dveřím, kde čeká Benedikt. Ukáže ti, kam máš jít." sykl tiše. Z poza opasku vytáhl nůž, kterým přeřízl provazy, které mě poutaly k židli. Opatrně stáhl se zápěstí modré náramky a postrčil mě ke dveřím.

Ve zraněné ruce mi nepříjemně škubalo, jak přes zlomené prsty John přetáhl náramek, ale nebylo to skoro nic s porovnáním, jak moc to bolelo, když je Ray narovnával. Vykoukl jsem ze dveří, abych se mohl ujistit, že je chodba prázdná až na Benedikta stojícího v pozoru. V rukách svíral zbraň, kterou dával jasně najevo, že tu je, aby hlídal buď dveře nebo někoho důležitého, kdo se rozhodl nás vyslechnout.

„Pravá strana, na konci zahni doleva a počkej na konci chodby." řekl Benedikt a lehce pokývl směrem, kam mám jít. Vydal jsem se dlouhou chodbou již vládlo naprosté ticho narušené pouze mými kroky. Snažil jsem se pravidelně dýchat zatímco za mnou prořízl vzduch třískot skla. Ruce mi vzplanuly modrým plamenem, který olizoval celé moje paže. Světlo nad mou hlavou zhaslo. Jediné světlo, které nyní osvětlovalo část chodby byly jazyky plamenů.

Ohlédl jsem se za sebe. Vzduch prořízl hvizd oceli a ke krku mi někdo přiložil nůž. Čepel se modře rozzářila, ale vzápětí se zbortila mojí krví, když ostří prořízlo kůži na krku. Než se tak stalo měl jsem šanci zahlédnout v naleštěné oceli muže, který mě měl v hrsti. Spatřil jsem tvář, která byla hrůzným způsobem podobná té mojí, aby bylo jasné, že ten muž musí být jedině můj syn. Arthur mě přirazil celou vahou ke stěně. Vyrazil mi tím skoro dech. Jeho pobledlý obličej byl jen pár centimetrů od mého. Ze tmy se zablýskly jeho oči plné nenávisti.

„Jestli nebudeš mlčet, tak tě podříznu jako svini." zavrčel zarývajíc mi čepel nože hlouběji do krku. Teplá krev stékala po krku až na tričko, které barvila do rudé. „Myslíš si, že nikdo neprokoukl tvé syny, kteří se tě rozhodli zachránit?!"

Pouze jsem na něj zavrčel. Snažil jsem se zůstat klidný jak to jen šlo, ale v tento moment jsem s tím měl opravdu veliký problém. Zvedl jsem hlavu, tak abych byl já ten nad věcí, a zahleděl se na konec chodby, kde by se každou chvíli měl objevit John s Benediktem a Oxanou.

„Možná, že bych tě měl sám dotáhnout před Williamse, aby pochopil jakou udělal chybu, když mi nedovolil připojit se k OPO." nůž pod mým krkem se nebezpečně zahryzl do citlivé kůže zanechávajíc za sebou jen zkázu.

„Možná bys měl držet hubu, protože bys mohl sbírat zuby po zemi." zavrčel jsem výhružně a dupl mu vší silou na nohu. Arthur zavyl jako raněný pes, ale nůž neupustil a i nadále mi jej tlačil k hrdlu. Zachroptěl jsem, když mě do nosu praštila Arthurova pěst. Měl jsem celý obličej od krve jež kanula na podlahu do temného jezera pod mýma nohama.

Vzduch pročísl závan máty jako tornádo, které srazilo Arthura na kolena. Nad mladíkem se tyčil Benedikt se zbraní jež před pár vteřinami praštil svého nevlastního bratra do spánku. Hleděl na Arthura snažícího se zvednout jako na odporný zbytek jídla na ulici. Pustil na zem nenabitou zbraň. Klekajíc k muži na zemi si se mnou vyměnil pohled, který jasně říkal, že moje žena v pořádku s Johnem. Popadl Arthura pod krkem, kdyby se snažil ještě o nějaký chabý vzdor a vytrval mu nůž ze zkrvavených prstů.