Organizace proti ohni (part I)

16. Kapitola

Listopad 11, 2007 18:20

Probudil jsem se v Oxanině posteli. Během minutky jsem nalezl své brýle na stolku a zmateně se rozhlédl kolem. Majitelka pokoje seděla v křesle naproti posteli a pozorně si mě prohlížela. Když zjistila, že jsem vzhůru, tak se zvedla a s úsměvem se otočila do zahrad.

„Co se stalo?" zeptal jsem se. Měl jsem jemnější hlas než jsem si pamatoval, ale to mohlo být i probuzením.

„Tvůj trest." zašeptala Oxana, stále se dívajíc do zahrad na jezírko jehož voda stékala přes okraj ostrova do nekonečných hlubin vesmíru.

„Proč mám tak div-" podíval jsem se na své ruce. „Co to u všech bohů je?!" vyjekl jsem. Znělo to jako vypísknutí. Ruce jsem měl hubenější než jsem si pamatoval a celkově jsem už nebyl ani tak vysoký ani svalnatý. Za to mi vyrostl zadek, jak jsem se záhy přesvědčil a zvětšily se mi stehna. A co bylo nejhorší narostly mi prsa! Stala se ze mě žena! Šok byl opravdu veliký. Jak jsem se mohl změnit v ženu za takovou chvíli?! A jak jsem si toho nemohl ihned všimnout?!

„Jak jsem už prve řekla, tvůj trest." z jejího hlasu se dalo poznat, že se usmívá. „Měl by ses převléct do něčeho vhodnějšího." na pár vteřin se otočila, aby mi k nohám hodila ohnivě rudé šaty. Poté se opět otočila k zahradě. Do pokoje proudil jemný vánek s citrusovou vůní, která se mísila s vůní čerstvě posekané trávy. Tato vůně naplňovala celý pokoj svým výrazným pachem. Sebral jsem tu hromádku látky ze země a přitiskl si jí na břicho. Látka byla překvapivě jemná. Byla jemnější než ta ze které jsem měl svou košili.

„Jak dlouho budu v téhle podobě?" zeptal jsem se. Svlékal jsem ze sebe svojí červenou košili. Chvilku jsem zaváhal a poté si rozšněroval boty a shodil je na podlahu pokoje. Když jsem si stáhl kalhoty poznal jsem, jak moc důkladná proměna byla. Bez dalších zaváháních jsem si oblékl červené šaty a na boso si stoupl na chladnou podlahu. Ten chlad mě na pár minut uvedl do stavu, kdy jsem přemítal nad tím, zda mě proměna nepřipravila o schopnosti. Ale během pár vteřin se mým tělem opět rozlil známý oheň.

„Dokud nedospěješ do určitého bodu svého trestu." sebrala z postele mé oblečení a společně s botami je poslala někam pryč. Na tváři jí stále hrál úšklebek nad dobře vykonaným trestem. Nedokázal jsem poznat, zda byl strojený nebo ne, ale i tak vypadal docela přirozeně.

„Ze všech možných trestů. Proč zrovna tenhle?" odhodil jsem si vlasy z čela a zadíval se na bohyni skrz brýle. Tentokrát se ke mně neotočila zády. Zůstala stát, tak aby mi viděla do obličeje.

„Přišel mi nejpříhodnější." na tváři se jí objevil úsměv. „Můžeš jít." mávla rukou ke dveřím, které se samy od sebe otevřely. Zůstal jsem stát uprostřed pokoje a hleděl za bohyní. Připadala mi smutná. Blesklo mi hlavou, že z mého trestu není nadšená a i jí to trápí. Kdyby bylo rozhodnutí na ní, rozhodně by mě takto nepotrestala.

Nevěděl jsem, co bych jí měl říct, a tak jsem se otočil a beze slova odešel.

*

Listopad 11, 2007 18:55

Po široké chodbě v Sídle bohů jsem kráčel rychlým krokem v podobě ženy. Zrzavé vlasy mi spadaly v kadeřích do poloviny zad. Hnědé oči za skly brýlí jsem upíral před sebe ve snaze vyhnout se jakémukoliv kontaktu s jiným bohem.

Cestu mi ale zkřížil bůh moří Gethys.

„Ztratila si se dívenko?" na zarostlé tváři boha se objevil úšklebek. Byl to jeden z těch úlisných úsměvů, který se objevoval na tvářích přiopilých chlapů v hospodách. Pár vteřin mi přišlo divné, že mu přijde normální potulování cizích lidí po Sídle, ale okamžitě jsem si vzpomněl na Árona, který sem pravidelně vodil svoje holky. 

„Jak bych mohla, právě jdu k sobě do pokoje a- au." nedořekl jsem, protože mě Gethys plácl přes zadek a opět se ušklíbl. Vzal mě okolo pasu a snažil se mě políbit. Já jeho názor ale nesdílel a snažil se všelijak vykroutit z jeho sevření. Nutno uznat, že tento boj byl velice slabý.

„Pusť mě!" křikl jsem, stále se snažící vyprosit se sevření.

„Přece se nenechám uplavat tak krásnou rybičku." úsměv na tváři boha vod se nedal popsat jinak než, hnus! U všech bohů! Proč vždycky já musím mít takovou smůlu? Proč zrovna mě musel pokládat za nějakou holku od boha života, co se tu jen tak potuluje, protože její Áron se rozhodl několik hodin prospat?!

„Dej ze mě ty pracky pryč!" mlátil jsem Gethyse do zad. Bohužel s bohem moří to ani nehnulo a tak mě mohl políbit. Cítil jsem, jak se mi zvedl žaludek, ale nějakým způsobem se mi podařilo jeho obsah udržet.

Gethys mě odtáhl k sobě do pokoje, kde mě hodil na postel. Poté, co měl konečně dost, hodil ke dveřím vypůjčené šaty. Co nejrychleji jsem popadl své šaty a spěchal pryč. Oblékl jsem se a bez ohlédnutí běžel až do svého pokoje. Otevřel jsem dveře do svého pokoje, kde jsem nalezl Leu sedící na posteli a hledící si jednu z mých knih o medicíně.

„Čau." zvedl jsem ruku k pozdravu a sedl si na první volné místo. „Jak vidím docela si se nudila." trochu jsem se zavrtěl, abych si mohl sednout pohodlně v křesle, které jsem obsadil. Ale kvůli Gethysovi to šlo docela těžko. Bolelo mě snad celé tělo a na zápěstí jsem měl modré podlitiny, které se ještě za pár dní vybarví.

„Kdo-" Lea zapátrala v mé mysli. „Jamesi!"

„Budeš mě hubovat, že jsem nepřišel dřív?" nuceně jsem se usmál z křesla na svou manželku.

Lea se na mě zaujatě podívala a zeptala se: „To ne, ale jak se ti tohle stalo?"

„Řekl jsem si, že to chce změnu a-" nedopověděl jsem, protože mi do řeči skočila má žena.

„Proč tě potrestala bez jasného důvodu?" zeptala se mě.

Podíval jsem se na ní a zavrčel: „Ptáš se toho pravého."

„Oxany se ptát nebudu. Ale tohle je hrozné." vylekaně se na mě podívala. V očích se jí zračil děs z neznámého. Já jsem jí docela chápal. I já bych byl nesvůj, kdyby se ona vrátila jako muž.

„Jak moc? Vadí ti, že mám větší prsa než ty?" pokusil jsem se o úsměv.

„Humor ti nezmizel." poznamenala Lea. Stále zněla zamyšleně, snažila se přijít na to, jak mě toho zbavit.

Chvíli bylo ticho, které jsem po nějaké době přerušil.

   „Myslíš, že v téhle podobě můžu otěhotnět?"