Organizace proti ohni (part I)

44. Kapitola

Červenec 21, 2018 12:47

Praha byla v těchto dnech opravdu malebné město. Uličky byly naplněné vzduchem, který se kvůli horku tetelil nad rozpáleným asfaltem. Obyvatelé hlavního města se skrývali pod zbytky stínu, který poskytovali osiřelé stromy rostoucí v obležení betonu. Ten, kdo nemusel vyjít ven zůstával ve svém domově, kde nebylo o nic lépe než venku.

Celou tuto scenérii jsem pozoroval z poza závěsu v dolním patře Lindina domu. Za mými zády seděla v křesle majitelka stavby a něco horlivě psala do malého sešitu, který měla položený na kolenou. Na stolku po její levici byla nová hromada novin a na ní byl postavený hrnek s vychladlým čajem, který si Linda uvařila ke snídani.

Odešel jsem od okna a usedl do křesla naproti mé hostitelce. Ani jeden jsme dlouhou dobu nic neřekli, ale nakonec se slova ujala Linda. Odložila propisku do sešitu a vzala ze stolu hrnek, aby se napila čaje.

„Co tě žere tentokrát?" zeptala se bez obalu, protože jak už u ní bývalo zvykem, dokázala si většinu věcí vyvodit ještě dřív než jsem stačil říct jediné slovo.

Zvedl jsem k ní pohled a pokusil se skrýt úsměv, který se mi chtěl vlít do tváře. „Nevím, jak bych měl Lily říct, že je to s ní jinak než si celou dobu myslí." řekl jsem klidně. Mezi prsty jsem kroutil drobným peříčkem, které se usadilo na opěrce křesla.

„Věk?" zeptala se stroze a odložila prázdný hrnek na stůl. Upřel jsem na ní výmluvný pohled.

„Nedávno se John rozhodl, že jí nechá zestárnout. Teď už je dospělá. Právě proto nadešel ten správný čas jí o tom říci." vysvětlil jsem. Z prstů jsem pustil peříčko, které v lehkém klesání zamířilo k zemi. Nikdy ale nedopadlo, protože na půli cesty k podlaze vzplálo jasným plamenem a během pár vteřin bylo po všem.

Z poza závěsu za hromadou knih a novin se vynořila moje dcera. Lily na mě upřela jasně modré oči a zatvářila se velmi odhodlaně. Volné letní šaty zašustily o knihy, za které se při její chůzi zachytily.

„Co jsi mi chtěl říct, otče?" zeptala se za chůze. Než jsem stačil odpovědět, tak se posadila na volnou židli vedle Lindina křesla.

„Víš... Ty vlastně nejsi Leina dcera..." hlas se mi při pomyšlení na mojí milou Leu zlomil. Žal po ní byl stále dost čerství a nemohlo to změnit ani soužití s Oxanou. Stále ve mně bylo jakési prázdno, které se mě už sice nepokoušelo potopit, ale bylo ve mně a nedokázal jsem se ho zbavit.

„Jen pokračuj, tati, dokážu unést pravdu. Ať už je jakákoliv." řekla pevně Lily. Dlaně měla pevně zatnuté a položené v klíně, jako vychovaná dáma. I když Lea nebyla její matka, tak jsem v tom gestu poznal něco z ní.

Chabě jsem se usmál. „A v nějakém ohledu nejsem ani já tvůj otec..." řekl jsem pomalu a pozorně si prohlížel její obličej. Hledal jsem jakékoliv známky jejího vnitřního pohnutí. Namísto nějaké emoce jen pokývla hlavou na znamení, že mohu pokračovat ve vysvětlování.

Nadechl jsem ve snaze se uklidnit. Srdce mi bušilo jako o závod. Dlaně se mi potily a po zátylku se rozběhl pás mrazu. „Ve skutečnosti je tvůj otec Gethys a já jsem něco jako tvoje matka." vychrlil jsem tak rychle, že i tak jindy hovorná Linda na mě koukala s krajním nepochopením.

Lily se tvářila netečně jako socha. Čekal jsem, že se na mě vrhne a začne se vyptávat na podrobnosti nebo se jen dá do pláče, ale moje dcera neudělala ani jedno. Jen tiše seděla a upírala na mě svůj modrý pohled, který probodával moje vnitřnosti jako ostré břitvy.