Organizace proti ohni (part I)

59. Kapitola

Srpen 19, 2018 10:23

Ocel zarachotila o ocel. Do vzduchu vyšlehl sloup jisker od planoucího meče svírajícího jedinou rukou bůh ohně. Tvář plná bojechtivosti byla ozářena modrým plamenem, který jí dodal ještě strašidelnější zjev. Jeho soupeř se hbitě vyhnul další ráně. Podklouzl pod letícím mečem a zasadil svou vlastní ránu. Ani jeden nechtěl toho druhého zranit, ale i přes to špička meče škrábla boha do zraněné levačky, které mu sklesle vysela podél těla jako přebytečná hmota z masa a kostí. První krev stékala po soupeřově meči jako šarlatová stužka z hůlky gymnastky.

James zavrčel bolestí. Planoucí meč prolétl vedle levého ramene soupeře. Poté zamířil na pravé, ale v poslední chvíli se stočil zpět doleva. Zamaskovaný muž útok neočekával. Ostří proseklo černé triko, ale než mohlo poranit sval, tak jej zastavila čepel protivníkova meče. Muž udeřil pěstí boha ohně do obličeje. Pod klouby zakřupal nos a do vzduchu se dostala vůně čerstvé krve, která začala stékat po bohově obličeji. James vyplivl krev jež se mu dostala do úst. Vykryl očekávatelný úder a přidal svůj. Čepel rozťala vzduch vedví a zasáhla protivníka se smrtící přesností. Levá paže se skoro okamžitě zbortila krví. Kanula na podlahu, kde se okamžitě vypařovala.

Jediným mocným máchnutím meče vyrazil z rukou meč protivníka. Lesklý kov se odrazil od všech světel v místnosti a dopadl daleko z dosahu jeho majitele. James namířil špičku svého meče soupeřovi na hrdlo. Oči mu plály jasným plamenem, odrážejícím se od hořícího meče. Modrý ohnivý prapor pohlcující meč zmizel a bůh ohně se podíval směrem, kde tušil Raye.

„Prohrál jsi." zašeptal. Lehce sklonil meč, aby se mohl protivník zvednout. Ale překvapivá rána do čelisti poslala boha ohně k zemi. James narazil zády do betonu, což mu skoro vyrazilo dech. Meč se zazvoněním spadl na zem vedle něj. Protivník po něm skočil, sebral ostrou čepel a dal jí pod krk boha.

Úplně stejná finta, která jej opět dostala. Najednou pochopil, kdo proti němu stojí skryt za maskou a neschopen mluvit. James se ušklíbl ze své pozice na zemi měl dobrý výhled na čepel tisknoucí se mu ke krku. Stejně jako tehdy strčil prsty mezi čepel a krk. Po kovu se rozběhly splašené plamínky z jeho prstů. Přetavily kov, který se přepůlil vejpůl. Skopl ze sebe protivníka, který tohle už na vlastní kůži jednou zažil. Popadl jej pod krkem a druhou ruku si zapálil.

„Konec!" zakřičel Ray, kterému bylo jasné, že kdyby tento boj neukončil, tak by jej ukončili sami bojovníci. James pustil protivníka, odstoupil od něj tři kroky začínajíc si otírat zakrvavený obličej do trička. Neznámý v masce nabídl meč jeho majiteli. Vůbec přitom nedbal na vlastní zraněnou ruku, která hojně krvácela.

Od místnosti, kde byli zavření všichni vědci se k nim hnal doktor Ray. V jedné ruce drtil hrst papírů a v druhé kufřík skrývající vše potřebné k tomu, aby mohl oba dva ošetřit. James převzal od protivníka svoji zbraň. Poplácal jej po rameni levou rukou, které zanechala na černém oblečení tmavou skvrnu krve. Ray položil kufřík na stolek a papíry hodil na podlahu, kde je nechal ležet jen do té doby než by se mohl pochlubit jejich obsahem. Podíval se z jednoho muže na druhého a zastavil svůj pohled na maskovaném.

„Už si můžeš sejmout tu masku. Po boji to Williams dovolil." řekl chladně zatímco si prohlížel jeho zraněnou levačku. Prsty měl zborcené krví, která kapala dál na podlahu, kde utvářela krvavě rudá jezírka.

„Pomůžu ti." nabídl se James a přistoupil k muži, aby mu zdravou rukou pomohl rozepnout masku. Když černá beztvará věc spadla na podlahu, tak Ray, který muži jako jediný viděl do tváře, zkameněl na místě. Z rukou mu skoro vypadl obvaz, který si připravil, aby mohl ošetřit jeho ránu na paži. James obešel své bývalého protivníka a usmál se na něj. John jenž se jedinou rukou snažil zbavit šátku, který mu nedovoloval mluvit nebo se také usmál, ale kvůli již zmíněnému šátku toho nebyl schopen. Ohnivý bůh sebral z kufříku nůžky a lehce s nimi přestřihl pruh látky, který se zarýval Johnovi do tváří.

„Zase ta samá finta?" ušklíbl se John i když byl v obličeji bledý jako smrt. Ztráta krve dělala své, ale on stále stál na nohou a snažil se stát ještě dlouhou dobu.

„Ty jsi se také ve stylu boje nezměnil." zašklebil se na něj jeho otec utírajíc si další krev, která se vyhrnula z nosu.

*

Srpen 19, 2018 14:13

Benedikt se chytl za bolavou hlavu. Oči se naplnily slzami, které stékaly po jeho tvářích a po krku až na hruď. Přitáhl si nohy k tělu a se zaskučením se schoulil pod přikrývku ve své posteli. Přetáhl si deku přes hlavu. Nechtěl, aby někdo uviděl, že brečí. Byl dospělý, i když v mnoha ohledech měl být ještě dítě. Nemohl brečet jen kvůli bolesti hlavy při které měl pocit, že se mu rozskočí na dva kusy. Svíral a rozevíral prsty, které tlačil do dlaní, aby přebil bolest hlavy. Cítil, že se každou chvíli pozvrací a všechno jídlo, které do něj nacpala Lily vyzvrátí zpátky na koberec.

Nechtěl se v té bolesti utopit, ale už v ní tonul několik dní. Nic mu nemohlo pomoci i když se jeho sestra všemožně snažila. Matně si vzpomínal, že ten den, kdy se probudil, tak jej pár hodin před probuzením nenavštívila jen jeho sestra. Byl s ní v pokoji ještě nějaká žena. Neviděl jí do obličeje, ale věděl, že jakmile ji jednoho spatří, tak bude přesně vědět, že je to ona. Věděl, že šeptal její jméno, ale nevzpomínal si jak ji oslovoval. Chtěl jí ještě jednou spatřit, protože jedině ona mu dokázala pomoct.

„Bene," dveře do pokoje se otevřely. „Přišla za tebou návštěva." oznámila Lily, která vstoupila do místnosti. Jako pokaždé poslední dobou měla na sobě lehké letní šaty fialové barvy. Bílé vlasy rozpuštěné do poloviny zad, ale když se starala o svého mladšího bratra, tak si je vždy zaplétala do copu, aby jí nepřekážely. Za ní do pokoje vešel James, jehož tvář stále nesla známky modřin a podlitin jež byly podpisy agentů a Johna. Levou paži měl podél boku snažíc se s ní, co nejméně hýbat a pravačkou objímal Oxanu, která šla po jeho boku. I ona měla pod okem fialovou modřinu, ale jinak se zdála nezraněná.

Benedikt vystrčil hlavu z pod deky. Ve spáncích mu tepala krev, která bušila do jeho vědomí jako obrovské kladivo. Snažila se podkopat jeho sebevědomí svým nepřetržitým bušením do jeho hlavy. Podíval se na své rodiče s výrazem, který jasně napovídal, že na tom není zrovna nejlépe, ale že to bylo i horší. James si sedl na okraj postele a jemně vzal jeho hlavu do rukou. Pootočil hlavou tak, aby si mohl prohlédnout levý spánek. Odhrnul Benediktovi tmavé vlasy když s profesním zájmem přejížděl prsty po drobné rance, která prošla stěnou lebky. Nebude z ní nijak ohyzdná jizva. Snadno se zakryje vlasy a nebude o nic nápadnější než ta, kterou měl na spánku jeho otec.

„Vypadá to dobře." zamumlal si pro sebe bůh ohně. „Řekni mi, Benedikte, vzpomínáš si na něco z toho, co se stalo, když jsi bojoval o život? Na nějaké hlasy? Obrazy? Nebo dokonce hudbu?" tvářil se velice vážně, když odtáhl ruce od synovi hlavy.

Benedikt nechtěl přiznat, že spatřil ženu s bledým obličejem, který pro něj byl nejkrásnější na světě. Věděl, že by se na ní jeho otec vyptával a on neměl dostatek síly na to, aby tohle tahání informací přetrpěl. Styděl se přiznat, že se po nocích budil s pocitem, že ta žena leží vedle něj v posteli. Pokaždé se podíval na místo po svém boku, které ale zůstávalo prázdné. Někdy se mu zdály sny. Byly plné neznámé krásky, která v nich figurovala buď v nádherných šatech černějších než noc nebo úplně nahá. Na bělostné šíji, která se zdála ještě bělejší, když měla rozpuštěné havraní vlasy, se leskl náhrdelník. Stříbrem orámované safíry zářily jako padlé hvězdy mající stejnou barvu jako jeho oči. Jindy měla vlasy vyčesané do skvostného účesu, který nechal vyniknout její krk. Ale jediné, co se nezměnilo bylo probuzení. Benedikt se pokaždé probudil polit potem. Kraťasy, ve kterých spal, byly v rozkroku napnuté jakoby měly každou chvíli prasknout.

„Viděl jsem Lily. Poté už nic." řekl stroze jak měl v oblibě otáčejíc se k otci zády. Nechtěl se o tom bavit, aby nemohl nijak prozradit, že jej ve snech těší obraz neznámé.

Oxana jej pohladila po vlasech. „Já i tvůj otec chápeme, že jsi byl blízko smrti a snažíme se ti pomoci. Ale já chápu, když se ti o tom nebude chtít mluvit." zašeptala čechrajíc jeho vlasy tak podobné těm jejím.

„Já vím." odvětil její syn. Odložil přikrývku a pomalu, tak aby se mu nezamotala hlava, se posadil. „A jsem rád, že chápeš i ty."