Organizace proti ohni (part I)

21. Kapitola

Duben 17, 2015 11:18

Nově příchozí přelétl všechny zúčastněné pohledem. Poté popadl Jamese kolem pasu a přehodil si ho přes rameno. Nikdo s tím nemohl nic udělat, protože muž vytáhl zbraň a střídavě s ní mířil z jednoho člena rodiny Pattersonových na druhého. Pomalu, i s hlavou rodiny přes rameno, opustil místnost. Kráčel pomalu chodbou na pitevnu. Všechny sestry nebo doktory, na které narazil bez milosti odstrčil stranou a když chtěli něco namítat, tak na ně namířil hlaveň zbraně. James se pokusil nájemného vraha o zbraň připravit, bohužel si vykoledoval jen ránu plochou stranou zbraně do zátylku.

Dorazili na pitevnu. Jediným pohybem pistole vrah vyhnal všechny pracovníky z místnosti. Odhodil mrtvolu nějaké staré ženy ze stolu a surově na její místo hodil Jamese. Připoutal ke stolu boha ohně a natáhl se ke stolku pro skalpel, kterých byla na vozíčku celá sada. Vybral si ten nejostřejší a pomalu přešel i s nástrojem k bohovi.

James opravdu rychle odhalil úmysly nájemného vraha vyslaného Tinou. V momentu kdy mu kůží na pravé ruce projela čepel skalpelu, vyklouzl ze svého těla. Bleskově se ohlédl za svým tělem, které nejevilo známky života. Svaly na pravé paži byly odhalovány skalpelem. Po stole na podlahu tekla temně rudá krev. Stékala do krvavé louže, která se každým stlačením srdce zvětšovala a připravovala boha o důležité minuty života. Během pár vteřin se přemístil za studentkou Annou.

Anna zrovna seděla na posteli, na klíně měla učebnici Ekologie ze které se pilně učila na zítřejší test. James se bez dlouhých proslovů zviditelnil. Opatrně si sedl na okraj její postele a počkal až na něj upře pohled.

„Potřebuji pomoct." řekl a zadíval se jí do očí. Bylo mu líto, že před pár hodinami tak na rychlo zmizel, ale ještě víc líto mu bylo té pusy. On byl ženatý, neměla by mu plést hlavu nedospělá dívka.

Zvedla oči od knihy a nedávala najevo, že jí překvapilo, že se tady tak rychle objevil. „S čím? Vypadáš jako kdyby si uběhl maraton." podotkla a usmála se. Její úsměv byl opravdu příjemný, ale proč mu přijde až moc snažící se ho přitáhnout? Proč by se takhle mladá dívka snažila o tolik let staršího muže, který jí řekl, že možná vypadá na třicet, ale ve skutečnosti jemu přes sedmdesát? Něco mu nehrálo, nebyl vždy tak nutně podezřívavý, ale měl rád jasno ve věcech, které se ho týkaly.

„Není čas na vysvětlování. Potřebuji abys zachránila moje tělo." odvětil bez emoce. Posbíral všechny své zbylé síly a přivolal ze Sídla bohů svůj plášť s ohnivým vzorem. Hodil jej dívce se slovy: „Vem si ho na sebe."

„Proč o to říkáš zrovna mně?" zeptala se vyděšeně. „To nemůžeš požádat někoho z tvé rodiny, bohů nebo dokonce zaměstnanců nemocnice?" 

Zavrtěl hlavou. „Nevěřím, že by mi někdo z bohů byl ochotný pomoct. A zaměstnancům nedůvěřuji," odvětil rychle. Jeho pohled stále těkal z místa na místo. „Musíme pohnout, jenom s tebou to mám šanci stihnout, než se stane něco strašného."

Anna si přehodila plášť přes ramena. „Co mám udělat?" v příliš dlouhém plášti vypadala směšně, jako mladší sestra, která zdědila po té starší oblečení. Byla jako barevný šašek, který ale měl na sobě látku, která by ho v případě nouze ochránila.

„Přemístím nás do nemocnice. Tam se uvidí." řekl James s pokrčením ramen. Chytil studentku za ruku a vytáhl jí na nohy. Položil jí ruku kolem ramen, naposledy se nadechl příjemného vzduchu v pokoji a přemístil se i s ní na pitevnu.

*

Duben 17, 2015 11:32

Nájemný vrah, kterého znal James z ulice v den, kdy se narodil jeho syn, se skláněl nad jeho tělem s malou pilkou v ruce. Pískal si veselou melodii při které řezal kosti drobnou pilkou. Příšerný zvuk se nesl celou místností. Skřípavý jako když někdo řeže kámen pilou. Průsvitný přízrak boha ohně a studentka se objevili uprostřed místnosti.

James musel udělat to, co pokládal za ohavnost. Vstoupil do dívčina těla a s velikou námahou se zmocnil kontroly. Věděl, že po tomto dni se už nikdy nebude moci podívat do zrcadla s klidnou tváří. Navždy si bude připadat špinavý, jako černý ptáček v hejnu sněhově bílých. Jakoby měl na tváři cejch, který nejde vidět ale navždy tam bude.

'Proč si to udělal?!' slyšel Annin hlas ve své hlavě. Byl všude, byl jako hlášení rozhlasu. Nešlo se před ním schovat.

'Potřeboval jsem tělo a ty jsi byla nejblíž.' zamumlal a sáhl do kapsy pláště. Nahmatal nůž, kterým mu muž před ním chtěl vzít život. Jak ironické bude, když se tohle stane jemu? Vrazil nůž do bohova krku v domnění, že ho tím zabije, ale bez úspěchu.

S nožem v ruce se blížila drobná Anna k zabijákovi. Ovládána Jamesovou vůlí pozvedla smrtící nástroj do výše.

„Tohle je za všechny, co si kdy zabil!" zakřičela pronikavě, až se v polovině věty změnil její hlas něco mezi Jamesovým a jejím. Nůž byl vražen obrovskou silou hluboko do krku nájemného vraha. Krev se pod velikým tlakem vyvalila ven a ohodila Anninu ruku.

James rychle vyklouzl z jejího těla a vrátil se do svého. Jeho tělo zalapalo po dechu a prudce se pokusilo zvednout ze stolu. Kvůli přivázání toho nebyl schopný. Prosebně se podíval na studentku, která byla rudá vzteky. Propalovala boha pohledem a neudělala ani jediný krok napovídající k tomu, že by ho chtěla osvobodit z řemenů, kterými byl ke stolu připoután.

„Využil si mě! Sprostě využil!" řvala Anna a její obličej dostával bledý odstín. Kvůli přehnanému vzteku přehlédla až do této doby všechnu krev po zemi.

„Potřeboval jsem zachránit své tělo. Nic víc." řekl James s pohledem sklopeným k podlaze. Bylo mu to líto. Nechtěl aby na něj byla naštvaná, ale jinak to udělat nešlo. Jakýkoliv jiný plán by trval moc dlouhou dobu. Nemohl si dovolit zase upadnout do blaženého bezvědomí. Ne teď. Ne v době kdy se blíží něco velikého. V době kdy všechno bude záviset na jeho úsudku.

Ale i přes snahu o rychlost dokázal zabiják způsobit znatelné škody. Pořezané paže cedily krev, čímž ho zbavovaly sil. Každou vteřinou mu klesala hlava víc a víc na studený stůl. Dlouhý spánek ho k sobě opět volal, tak dlouhý, že už by se z něj nemusel probrat.

„Mohl si mi něco udělat!" vyštěkla dívka strhla ze sebe plášť. „Tohle bylo k čemu?!" hodila rudou látku po jeho majiteli. Plášť dopadl v ohnivém pletenci na boha a spokojeně se přes něj roztáhl, tak aby jej uchránil před dalším nebezpečím. Tlustá látka začala nasávat Jamesovu krev a tlumila její ztrátu.

„Tím, že na pár vteřin ovládnu něčí tělo tomu danému neublížím. A můj plášť tě měl chránit před nebezpečím." na chvilku se odmlčel a poté rozhodněji pokračoval. „A teď bych tě měl poslat zpátky. Podej mi ruku."

Anna vztekle chytla jeho paži, která byla celá od krve. James se jí naposledy podíval do očí a přemístil jí zpět.

Následně v myšlenkách zavolal svojí ženu a s její pomocí se dostal do Sídla bohů. Jeho dobrý přítel Áron se postaral o ty nejhorší zranění, ale i přes to všechno musel James za pár dní odejít. Otec Čas zjistil, že bohovi ohně jdou stále po stopě Smrt s Tinou a nezastaví se před ničím. Neodvažoval se proti nim nic udělat, protože ho svazovali pravidla, kterými se zavázal Osudu. Nemohl se postavit do cesty osudu kohokoliv z nich, protože mu to bylo zakázáno dávno před tím, než se narodil Jamesův otec.

V přestrojení za ženu, samozřejmě s pomocí Oxany, byl vyslán zpět na Zemi. Bylo opravdu důležité aby zmizel ze Sídla bohů co nejdřív. Právě proto jen pár dní po uzdravení těch nejhorších zranění musel opustit svou rodinu a vrátit se mezi obyčejné smrtelníky.