Organizace proti ohni (part I)

45. Kapitola

Červenec 22, 2018 10:58

Světlo, které mu proniklo skrz víčka, jej oslepilo. Dlouhou dobu nebyl schopný zbavit se mžitků před očima. Zakrýval si oči dlaněmi snažíc se uniknout zhoubným paprskům zářivek. Když už byl konečně schopen normálně se rozhlédnout, tak jej někdo praštil do hlavy. Zavyl jako raněný pes a zase se odporoučel do říše snů.

Slyšel hlasy. Ženský křičel bolestí a mužský se smál. Všechno mu přišlo jako kdyby někdo otočil tlačítkem a zvýšil hlasitost celého světa. Přitiskl si na bolavé uši ruce snažíc se alespoň trochu ztlumit ženský řev.

„Nechtěla si po dobrým, tak teď trp, děvko!" zařval muž a zaryl nehty do ruky křičící ženy. Následoval další řev, který trhal Jamese na kusy. Konečně poznal, že žena, co křičí je jeho dcera Lily.

Okamžitě otevřel oči a pokusil se zvednout. To se mu ale nepodařilo protože byl připoután k lůžku. Na zápěstí zářily modré náramky, které mu znemožňovaly užívat svou moc. Mohl jen bezmocně koukat na Lily, která trpěla a na muže se světlými vlasy, který se nad ní skláněl. Rty měl zkřivené do potěšeného úšklebku. Pustil Lilyinu ruku a pohlédl na někoho na vedlejším lůžku.

„Stále si budeme hrát na hrdinu?" zeptal se a praštil Johna do tváře. Bůh ovládající čas na něj vrhl nevraživý pohled a odmítal mu cokoliv říci. „Dal jsem ti možnost, aby to šlo ještě po dobrém, ale teď už to půjde po zlém..." muž udělal efektivní pomlku. „Takže to bude bolet." ušklíbl se. Vzal z kovového stolku injekční stříkačku. Zabodl jehlu do předloktí boha a odebral mu krev pro zkoumání. Když měl, co potřeboval, tak odložil zkumavky na stolek a s jinou jehlou se vydal za Jamesem.

„Doufám, že jste si všichni uvědomili, že jste namočeni v pořádném problému." řekl muž tiše a bez milosti vrazil jehlu do předloktí boha ohně. „Pokud jste si mysleli, že vám pomůže nějaká vaše magická sračka, tak se šeredně mýlíte!"

„Pro koho pracuješ?" zašeptal sotva slyšitelně James a škubl zápěstím. Rukou mu projela bodavá bolest.

„Sám pro sebe." zašklebil se. Vytrhl stříkačku z předloktí a odhodil ji na stolek. Otřel si ruce do připraveného papírového ubrousku hledíc na Jamese jako na obrovské lejno uprostřed chodníku, které bude muset obejít. „Rayi! Ty jedno neschopné hovado! Už ti je předávám do rukou. Opovaž se jim zkřivit jen jediný vlásek, jinak poletíš ze dveří dřív než děvka z tvé postele!" zařval na hubeného muže v bílém plášti stojícího u dveří jako solný sloup.

„Ano, pane. Smím se jen zeptat-" když spatřil pohled svého nadřízeného, tak okamžitě zmlkl. Na sucho polkl a sklopil zrak k zemi.

„Všechny podklady si dostal! Jestli budeš chtít zkoumat něco jiného tak si půjdeš pro MOJE povolení!" s tímto muž opustil místnost. Dvojkřídlé dveře za ním hlasitě práskly až chudák Ray nadskočil.

Když v dáli utichly šéfovy kroky, tak se hubený doktor vydal ke svým pacientům. Zastavil se u Lily otírajíc si orosené čelo kapesníkem. Položil dlaň na čelo mladé bohyně a druhou rukou jí nahmatal puls na předloktí. Lily se na něj překvapeně koukala snažíc se nedat najevo, že je ošklivě zraněná. Pod okem jí natékala modřina, která již dostávala fialový

 odstín. U nosu měla škraloup zaschlé krve, který stekl až ke rtům, které byly také rozbité.

„Proč jste nás unesli?" zeptala se s obtížemi Lily snažíc se doktorovi pohlédnout do vážné tváře. Muž ji ignoroval a dále zkoumal její zranění. Tu a tam otřel pokožku navlhčeným kapesníkem a něco si zabručel pod vousy. Když zjistil dostatek o stavu své pacientky, tak přešel ke stolu v rohu místnosti a z rozložených složek vybral jednu s Lilyiným jménem. Zapsal do ní nějaké poznámky odkládajíc propisku pohlédl na Jamese s Johnem. Dělalo mu starosti, že je v jediné místnosti s osobou, která se dokáže během pár vteřin proměnit v lidskou pochodeň a někým, kdo dokáže vidět skrz spirály času.