Organizace proti ohni (part I)

55. Kapitola

Srpen 17, 2018 14:46

Ohnivý bůh vešel do místnosti, ve které seděla v křesle jeho snoubenka. K napuchlému oku si tiskl igelitový sáček s ledem, který mu připravila do mrazáku Holy. Dopajdal ke křeslu naproti Oxaně a velice opatrně si do něj sedl. Zraněnou nohu, kterou už mu konečně zašil kvalifikovaný doktor, natáhl před sebe a levou přitáhl, co nejvíc k tělu. Položil si na sedřené koleno bradu a podíval se na Oxanu. Brýle už před dlouhou dobou nechal v ložnici na stolku, protože mu stejně byly k ničemu. Jedno oko měl ošklivě napuchlé a musel jej ledovat a nad druhým měl sedřenou kůži od toho, jak jej jeden z agentů počastoval ránou pažbou zbraně.

„Vypadáš strašně." poznamenala Oxana usmívající se nad otevřenou knihou. Nemusela se ani podívat na svého snoubence, aby věděla, že jej muži zmlátili dost surově. I když v místnosti byl teplý vzduch zachvěla se zimou a přitáhla si k tělu červenou mikinu, která jí byla nápadně veliká.

„Víš, že jsem s tím poté, co jsem bránil tvoji čest dokonce i počítal?" chtěl se ušklíbnout, ale když stáhl svaly obličeje do úšklebku, tak se natáhla sedřená kůže nad okem a on pouze sykl snažíc se zatvářit normálně. Bohyně se ladně zvedla z křesla, odložila knihu na stůl a vydala se za ním. Usedla na opěrku křesla.

„Jsem ráda, že jsi to udělal." řekla hladíc jej po tváři, na které byly znatelné otisky pěstí a barevné modřiny. Když se dotkla jizvy na jeho čelisti, tak bleskově chytl její ruku. Chápala, proč nechce, aby na ni sahala. Byla to připomínka. Byla jeho uzlem na kapesníku, který říkal, že nikdy nesmí zapomenout na ten osudný den, kdy ztratil svoji první lásku. Povzbudivě se na něj usmála a políbila jej na tvář.

„Nikdy bych jim nedovolil tě beztrestně urážet." zašeptal upírajíc svoje hnědé oči do jejích modrých. „Už brzy se musíme vzít, protože už nevydržím ani den bez tebe." vzal její ruku do své a jemně ji stiskl. Oxaně se do tváří nahrnul rumělec. Usmála se na něj zatímco vjela prsty do jeho ryšavých vlasů. Oba věděli, co bude následovat. James odložil sáček s ledem vedle sebe a přitáhl Oxanu na svůj klín. Byl ale velice opatrný, takže ji nechal usadit se jen na levém stehnu. Přitáhl ji k sobě paží kolem jejího pasu a políbil jí na rty.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Benedikt zasténal ze spaní. Neklidně se převalil pod přikrývkou a zamumlal nesrozumitelná slova. Lily sebou trhla. Bílé vlasy měla rozcuchané. Musela se postarat o svého bratra, který se stále vznášel mezi životem a smrtí. Byly dlouhé hodiny, kdy sebou ani nehnul, ale také ty během kterých sebou neklidně házel a křičel ze spánku. Zvedla se ze své postele a vydala se jej zkontrolovat. Modré oči, které měla opuchlé od nedostatku spánku a neustálého stresu, upřela na obvaz na jeho hlavě. Obvaz, který byl kdysi dávno bílý nesl již známky krve, prosakující skrz. Sedla si na okraj postele a vzala svého bratra za ruku. Věděla, že musí být silná, ale bez Benedikta si nebyla jistá, zda to vůbec dokáže.

Potlačila slzy, které se jí vehnaly do očí a skousla dolní ret. Jestli přece jen Benedikt svůj boj prohraje, tak zůstane v pokoji naprosto sama. Nemohla přece zůstat sama. Zlomilo by ji to. Samota by na ní udeřila tvrdě. Porazila by ji na kolena a ona už by nebyla schopna se před organizací ochránit.

„Neumírej, prosím..." dvě slova, která sklouzla jejích rtů naplnila tichý pokoj. Rozvibrovala stěny, vzduch se zachvěl a zářivka nad její hlavou zablikala. Po tváři jí stekla slza. Spadla na Benediktovu ruku, kterou stále svírala.