Organizace proti ohni (part I)

11. Kapitola

Srpen 28, 1991 15:46

Bůh ohně otevřel dveře za kterými stál Lein bývalý Lary. Stačil u jen jediný pohled a věděl, že jeho přítomnost bude veliký problém. Při prvním setkání si nepadli zrovna do oka a v tuto situaci se to nemohlo změnit.

„Zdar, ...já- jdu si jen pro jednu knihu... eh." vyděšeně se koukal na Jamese a už nebyl schopný slova. Ve tváři byl značně pobledlý a rty se mu lehce chvěli. Jeho ještě před chvílí duševní stabilita byla rozmetána na kusy. Nebyl schopný už žádného slova a jen vyjeveně hleděl na muže před sebou.

„Pojď dál." mávl rukou bůh v zakrvácené gumové rukavici. Lary trochu nejistě vešel do bytu a zavřel za sebou dveře. James zmizel opět v kuchyni.

'Je tady tvůj bývalý.' oznámil v myšlenkách Lee. Uvolnil pouta jeho emocí a dal jí jasně najevo, že z toho není nadšený. Ne, v tuhle dobu by tady být neměl, znělo z jeho nálady.

'Slyšela jsem. Nechceš už došít tu ránu?'

Vzal od ní jehlu a pokračoval v sešívání střelné rány v jejím levém rameni. Ve dveřích do kuchyně se zjevil Lary. Bůh ohně jej ignoroval a dál šil.

„Co jí provádíš?!" Lary zněl hystericky. Je tohle u chlapa vůbec možné?

James se na něj ani nepodíval a dál se věnoval ráně. „Zachraňuji jí život." odvětil suše a došil ránu. Odešel ke dřezu, sundal si gumové rukavice a vyhodil je do koše.

„Nikdo ti ublížil?" zeptal se Lary Lei. Pokývla a podívala se na Jamese, jako svého nového přítele, lehce se usmála když se podíval jejím směrem. „Kdo? On?" ukázal na boha myjícího si ruce.

„Ujišťuji tě, že kdybych jí chtěl zabít, tak bys ji nikdy nenašel." řekl bůh přes rameno natolik ledovým hlasem, že sebou Lary škubl.

Velice brzy ale našel zase svou odvahu a pokračoval ve výslechu. „Tak cos jí udělal?!"

„Já?" nadzvedl obočí pomalu se otáčejíc se ke dvojici s ručníkem v rukách. „Zachránil jí život..."

„Mohla jít do nemocnice." namítl Lary s nervy v koncích.

Jejich chladný rozhovor přerušila Lea. „Zbytečnost," ozvala se. „James je chirurg. Postaral se o mě, jak nejlépe uměl." oplatila bohův úsměv, který na ní vrhl přes Laryho záda.

„Vždyť se mu klepou ruce, jak závislákovi při absťáku." ukázal na ruce chirurga a dost ošklivě se zamračil. Nedůvěřoval mu, protože o něm nic nevěděl. I když se s Leou už před takovou dobou rozešel, tak stále někde v hloubi srdce cítil, že by jí měl chránit před takovými jako byl James. Nedokázal si Leu představit v posteli s nikým jiným než jím a pokaždé, když se k této myšlence dostal, tak hluboce litoval, že se nechal zatáhnout do hádky, která zničila jejich vztah. Pro něj byla Lea stále ta dívka jež potkal jednoho dne v parku. Stále to byla nezkažená půvabná bytost, které nabídl aby se k němu schovala pod deštník. Pro něj se nikdy nezměnila i když nyní měl co dělat aby svou bývalou přítelkyni poznal.

„Ale stále jsem kvalifikovaný lékař." namítl James ignorujíc Laryho zasněný pohled.

Trhl sebou když se navrátil do reality a ihned si vzpomněl, kde skončil. „Vždyť si jí mohl ublížit!" obořil se na boha ohně, který se k němu pomalu vydal.

„Jak vidíš, neublížil." prohodil přes rameno a zavřel kufr jež poté položil vedle stolu. Opřel se o jeho desku a ze své výšky pozoroval drobnějšího Laryho, který pomalu a jistě rudl vzteky.