Organizace proti ohni (part I)

41. Kapitola

Červen 30, 2018 19:30

Ohnivý bůh držel v napřažené ruce zbraň. Ostražitě se rozhlédl doprava. Místnost byla prázdná. Jen v rohu ležela nějaká hromada starých hadrů, které kdysi bývaly záclonami. Vedle něj nakoukl do místnosti George. Nevydal ani hlásku, ale bylo jasné, že je s tímto stavem věcí velice rozhozen. Obličej začínal znatelně rudnout a James tušil, že jestli se tahle akce nepovede, tak bude jako první na mušce on. Spolkl poznámku o tom, že by se měli vrátit a přijít někdy jindy a pokračoval za svým dočasným šéfem.

Věděl, že pokud by udělal jen jednu chybu, tak by bylo po celém plánu, který s ostatními bohy uvedl do pohybu. Všiml si, že Johnson na druhé straně dlouhé chodby zastavil a dával mu znamení, že už jsou u hledané osoby. Znatelně nervózně polkl slinu a vydal se za šéfem. Byla to jeho první mise pro Johnsona a on věděl, že si jej bude chtít šéf proklepnout. A jako nejlepší ověření kvality svých podřízených v takové bandě, je vražda již dlouho vyhlížené oběti.

Jamesovi stále běžela hlavou slova: Jsem chirurg! Dal jsem slib, že nebudu zabíjet! Byl rozervaný na kusy. Jedna polovina jeho já měla jako hlavní prioritu splnit rozkaz Otce Času, ale ta druhá chtěla dodržovat již kdysi dané sliby. Setřel dlaní pár kapiček potu, které mu spadaly po zátylku. Nebyl čas na rozmýšlení o nějakých zásadách. Johnson netrpělivě čekal u dveří a při jakémkoliv zaváhání by byl schopný celou akci odpískat a odprásknout nováčka na místě. Chtěl úplnou oddanost ne povrchní snahu o zalíbení.

Bůh ohně se zjevil vedle něj a jen stěží ovládal třes rukou. Již před měsícem, na první schůzce s Johnsonem, mu sdělil, že prodělal ošklivé zranění rukou vinou vlastní pošetilosti. Přesně podle papírů ve složce od Einnena se naučil celou tuhle obehranou písničku o doktorovi, který se svou manželkou jel v podvečer autem. Nezvládl řízení a auto skončilo v příkopu. Jeho manželka byla na místě mrtvá a on utrpěl již zmíněné zranění rukou. Proto se mu klepou ruce a po prstech se táhnou ošklivé jizvy. Kvůli jeho zranění se nemohl vrátit do práce a také ho kvůli tomu skoro nikde nechtěli přijmout.

George naznačil, že za dveřmi je cíl. Chtěl aby akce byla rychlá a bezpodmínečně přesná. Zvedl do vzduchu tři prsty a začal odpočítávat. Když pokrčil poslední prst, tak společně vykoply dveře. Jako velká voda vpadly do malé místnosti a oba namířili nabité zbraně na muže stojícího v rohu. Jejich oběť byla značně pobledlá z nedostatku světla. Jeho oči byly zapadlé v důlcích, jakoby se bály, že se někdo pokusí je vydloubnout. Bledá kůže byla natažená přes lícní kosti a všude jinde na těle nechávala vystupovat žíly i kosti. Nemyté vlasy byly rozcuchané ve slepencích hnědé barvy. Orlí nos trčel z bezmasé tváře jako skoba, na kterou by se dal pověsit obraz.

James nahlas polkl a zamířil muži na hubenou hruď. Tohle už nebyl člověk. Byl to na půl divoký a zlomený tvor, který byl schopný všeho. Zrzek si vyměnil pohled se šéfem a snažil se působit nenuceně. George slabě přikývl a sklonil zbraň k zemi. Zajistil ji a schoval ji do kapsy saka.

„Zabij ho." řekl stručně a opřel se o zeď. Ledabyle ze saka smetl neexistující smítko prachu a zazubil se na nováčka.

Ten opět polkl a rozhodně namířil na mužovu hlavu. Věděl, že jakmile stiskne spoušť, tak se mozek toho ubožáka rozprskne na stěny jako výkvět moderního umění. Díky své práci věděl, jak funguje lidské tělo a také věděl, kam muže trefit, aby zemřel rychle a co nejmíň bezbolestně. Zkontroloval zda je zbraň nabitá a poté opět zamířil. Vybral si místo přesně mezi očima oběti. Nechtěl se dívat do divokých očí muže, ale nebyla jiná možnost.

Ozval se jeden jediný výstřel... A malba byla na světě.

*

Červen 30, 2018 20:41

„Na po prvý to nebylo špatný." řekl George nad plechovkou piva. Rozvaloval se na gauči v bytě, který sloužil Jamesovi jako přechodný domov. Ohnivý bůh pokývl hlavou a také se napil piva. Docela litoval toho, že se nemohl opít.

„Muselo být těžké někoho zabít, když jste po vystudování složil ten slib." ozval se Johnson již s hlasem zastřeným alkoholem. Lesklé oči upíral na boha sedícího v křesle naproti němu.

James lehce pokývl hlavou a sklopil zrak do plechovky. „Zvykl jsem si na všudy přítomnou Smrt. Navíc ten muž by už dlouho nežil. Podle toho jak měl napuchlý kotník se dalo poznat, že po noze šplhala zhoubná infekce."

„Zkušené oko profesionála." zasmál se George a pohodlněji se rozvalil na gauči. James přikývl a odložil prázdnou plechovku na stůl před sebou.

Ozvalo se zaklepání na domovní dveře. Bylo lehké a jednoznačně ženské. Ohnivý bůh se zvedl a vydal se otevřít. Cestou odkopl bundu se zbraní v kapse do ložnice a zavřel za ní dveře. Na domovní dveře se ozvalo další lehké klop, klop. Trochu si prohrábl vlasy a odemkl dveře. Na úzké chodbě stály dvě mladé ženy. Na první pohled se dalo poznat, že to jsou blízké příbuzné. Nejpravděpodobněji sestry.

Jedna ze sester byla jeho sousedka, která o něj projevila hned první den větší zájem než mu bylo milé. Světlé blond vlasy obou sester se leskly v odrazu světel na chodbě, která celá působila takovým neosobním dojmem. Byla až na již zmíněná světla prázdná a jediné, co narušovalo její jednotvárnost byly domovní dveře do jednotlivých bytů.

Sestra sousedy měla vlasy rozpuštěné takže jí spadaly do poloviny zad v nepoddajných vlnách, které možná ještě před pár hodinami byly vyžehlené. Tvář měla oválnou jako vajíčko do kterého někdo zasadil dva diamanty. Oči světle modré barvy zářily jako zmíněné diamanty. Mile se na Jamese usmála namalovanými rty rudou rtěnkou. Možná, že její snahu o líčení kdejaký chlap ocenil, ale James na tohle nebyl. Byl zvyklí, že jeho obě manželky se nikdy nemalovaly.

Bodlo ho u srdce při vzpomínce na Leu, ale ještě víc jej zasáhlo pomyšlení na Oxanu samotnou v Sídle bohů. Věděl, že by si nikdo nedovolil na ní sáhnout, ale přece jen měl o ní strach. Vzpomněl si na svůj slib, který jí dal až se vrátí. Nenuceně se usmál a pohlédl na svou sousedku, která se snažila upoutat jeho zájem od samého začátku.

Na rozdíl od své sestry měla ona vlasy spletené do dlouhého copu, který se houpal až u samého pasu. Útlý pas jí zdobil bílý pásek se třpytkami. V obličeji byla hodně podobná své sestře, takže James přehodnotil svou teorii. Určitě to byla dvojčata. Taková podoba je mezi obyčejnými sourozenci velmi vzácná.

„Co byste chtěly, milé slečny?" zeptal se klidně a přes tvář se mu mihl letmý úsměv.

„Jen je pozvěte dál!" ozval se z obývacího pokoje George. James ustoupil ode dveří a nechal obě slečny vejít do bytu. Starší ze sester, kterou neznal se vydala přímo do místnosti, kde byl Johnson. Jamesova sousedka, která se mu první den představila jako Lucy, ho přirazila k volné stěně. Nenechala boha ohně ani vydechnout a začala jej vášnivě líbat. Obě ruce měla za jeho krkem spojené a zlehka jej táhla k sobě.