Organizace proti ohni (part I)

60. Kapitola

Srpen 20, 2018 19:02

Zapadající slunce ozářilo posledními paprsky do nebe tyčící se mrakodrapy rudou září. Odrážely se přímo nám do očí, ale ani jeden z nás nespouštěl pohled z toho druhého. Stáli jsme s Oxanou pod rozložitou vrbou, která mě lístky hladila po hlavě. Díval jsem se do očí své nastávající a ona mi pohled s úsměvem oplácela. Bělostné šaty prostého střihu, které objevila Oxana ráno ve skříni, zářily v posledních paprscích slunce jako pěna na moři. Na šíji se leskl drobný řetízek s mým prstýnkem ze svatby s Leou, který jsem po celý rok nosil na prstě. Stál jsem před ní v neméně působivé rudé, která byla skoro jako krev. Červená košile zastrkaná v černých kalhotách měla skoro stejný odstín jako ta, kterou jsem nosil v Sídle bohů.

Zářivě jsem se usmál na Oxanu hledajíc správná slova, kterými bych začal náš obřad. „Možná, že slunce již skoro zapadlo, ale tak jako každé ráno zase vysvitne na dalekém obzoru, tak bych chtěl, aby trvala i naše láska. Chtěl bych, aby byla stejně věčná jako boj mezi dobrem a zlem, který nemůže nikdo a nic zastavit, ale přes to je všudypřítomný. Možná, že za pár let ztratí svoji vášeň, ale i přes to všechno chci, abychom pořád stáli při sobě.

Slíbil jsem ti, že si tě jednoho dne vezmu. A teď jsme tady. A já tě tedy žádám, aby si se stala moji ženou. Přál bych si, aby si při mně stála v dobrém, ale i ve zlém. Chtěl bych, abychom vše řešili společně a společně také vychovávali naše děti. Chci, abys byla matkou mých dětí, které spolu již máme a i těch dalších, které spolu teprve mít budeme.

Proto se tě tedy ptám, Oxano, dcero Eusebiino, chceš strávit své dny až do konce časů po mém boku jako má žena?" natáhl jsem k ní ruce. Snažil jsem se usmívat i přes to, že nedaleko nás stál Scott, který na nás musel dávat pozor. Oxana vzala moje ruce do jejích a donutila mě se jí podívat do očí. Její se leskly slzami dojetí. Nechybělo už mnoho času a konečně by jsme stanuli před ostatními bohy jako manželé. Ale Ben nám nechtěl něco takového v poklidu dopřát. Dunivými kroky došel až k nám a nevrle zavrčel.

„Tak sebou kurva hejbněte! Nebudu vám tady dělat šaška do zkurvené noci!" v obličeji byl brunátní, za což mohlo jak dopálení z toho, že jsme si s Oxanou vyměňovali takové věrnosti, ale z části také proto, že musel s námi ven.

„Náš kněz Věčnost už chtěl přistoupit k větě: 'Bere si zde přítomnou-'" Ben mě zastavil v půlce věty. Strhl mi z krku řemínek s prstýnkem po Lee a nacpal mi jej do rukou.

„Hni sebou!" zařval strkajíc mě víc k Oxaně. Nebránil jsem se tomu. S úšklebkem jsem se podíval na svou už skoro manželku. Bohyně plodnosti na mě shlížela s oceánově modrým pohledem zastřeným slzami, které se jí hnaly do očí stejně jako červeň do tváří.

„Ráda se stanu tvojí ženou, Jamesi, synu Rigreosův, budu po tvém boku v dobrém i zlém. Všechny naše problémy budeme řešit společně, stejně tak i výchovu našich dětí. Těch, které již máme ale i těch, které teprve mít budeme. A velice ráda budu matkou našich dětí." sejmula si ze šíje řetízek s prstýnkem. Stejně jako já stáhla lesklý kroužek zlata a podržela jej na pár vteřin proti zapadajícímu slunci. Oba jsme se jednohlasně shodli, že bude nejlepší když použije ty stejné, které zpečetily život mě a Lee. Byla to nádherná vzpomínka na dny, které byly již nenávratně pryč.

Natáhl jsem jí prstýnek, který kdysi patřil mé milované ženě, na prsteníček pravé ruky. Ona se na mě povzbudivě podívala, jakoby tušila, co se mi honí hlavou. Zlatý kroužek byl zase na svém místě, kde zdobil moji ruku už tolik let. Přitáhl jsem k sobě svou manželku a vášnivě jí políbil. Naše vlasy se jako mnohokrát předtím propletly v barevnou řeku. Její se leskly jako záplava moře v posledních paprscích slunce.