Organizace proti ohni (part I)

27. Kapitola

Únor 17, 2017 16:36

Utíkal ulicí a neustále se otáčel. Věděl, že věděl, co neměl vědět a udělal, co neměl.

Ohlédl se za sebe do londýnské uličky. Pár chvil na to vrazil do nějaké osoby. Padal k zemi, jako ve zpomaleném záběru. Z kapes mu vypadala těžce získaná jablka, která hlasitě dopadla na chodník. Muž přede ním se usmíval, přímo ďábelsky na něj cenil zuby a opatrně na něj namířil zbraň. Lehce naklonil hlavu na pravou stranu, stále s úsměvem na jeho úzkých rtech. Vypadal jako dítě, kterému odmítli dát lízátko a ono přišlo s nevídaným triumfem.

Všechno se odehrálo během pár sekund po které James letěl vzduchem. Nyní tvrdě dopadl na zem mezi jablka a mohl se jen bezmocně dívat na muže před kterým utíkal.

„Nečekal bych až takovou chybu, Michaeli, zestárl si a už to není, co bývalo." promluvil Johnson tiše a koutky jeho úst se zvedly nahoru. Klekl si vedle boha a díval se mu do očí.

„Na tohle jsme už oba dost staří, nemyslíš?" nevinně se usmál a melancholicky odhodil zbraň za sebe. Hřbetem ruky očistil své černé sako a posunul si klobouk víc do čela. Stín, který vytvářela krempa klobouku halila celou horní polovinu mužova obličeje do temnoty, a teď se v ní zableskl odraz jeho očí. Nepatrně pozvedl koutky úst, zatímco si na ruce bral černé rukavice z jemné kůže.

Skočil po Jamesovi jako kočka. Silné prsty se mu zabořily do kůže na krku a donutily jej zůstat ležet na chodníku.

„Ty mě nikdy nedoženeš před soud. Nikdy. I kdyby si byl soudce sám." zašeptal s obličejem jen pár centimetrů od jeho. „Nemáš žádné důkazy a postarám se, aby to tak i nadále zůstalo. Pamatuješ na to, co jsem ti říkal při našem posledním setkání?"

James se díval na něj a nedokázal ze sebe dostat jediné slovo, které by mu pomohlo z nepříjemné situace ve které se ocitl svou vlastní chybou.

„Neříká se, že člověk jako ty, Michaele, by si měl pamatovat i nepotřebné drobnosti? Čekal bych víc od muže tvého postavení. Ale už dávno jsem se přesvědčil, že takzvaní ochránci zákona jsou jenom skupina zoufalců, co darovali své ubohé životy do služeb zkurvené vládě. Stále nemáš co říct, Michaeli?" opět naklonil hlavu na stranu, jako malý hoch. „Budiž. Už před mnoha lety si měl pochopit, že náš spor se dá vyřešit jednoduše. Bohužel ty dodržuješ zákony. Pár slov napsaných pitomci, co nikdy nezažili to co mi dva. Neví, co zakazují, protože nikdo z nich nemá tušení jaké to je, když můžeš vidět svého odvěkého nepřítele plazícího se ve své vlastní krvi. Člověka, kterého ze všeho na tomto zkurveném světě nenávidíš, toho který ti překážel ve tvé velikosti.

Ale my dva jsme to zažili, to my bychom měli určovat zákony. Jeden bez druhého něco takového nedokážeme, ale společně máme určitou šanci na úspěch. V úspěchu nám stojí jen skupiny mužů, kteří se bojí zakroutit krkem kuřeti. Spolu je můžeme svrhnout a nastolit jinou vládu. Co říkáš na tohle, Michaeli?"

„Odmítám se přidat k muži, který plánuje vraždu mnoha nevinných lidí jen kvůli svému rozmaru." odvětil James stejně potichu, jako celou dobu mluvil muž. Zatímco mluvil, rukou v kapse ošuntělé bundy nahmatal Michaelův rozkládací nůž. „Udělám vše pro to, abych tě zastavil před zničením země, která mi byla domovem."

Muž zesílil stisk. „Ty nikde domov nemáš. New York si opustil jako ctižádostivý mladík s prvním velkým úspěchem. Ty ani tobě podobní nikam nepatří, nemají domovy i když tak nazývají své ošuntělé byty plné knih a všelijakého bordelu. Po nocích se oddáváte pití a kouření levných cigaret, které si ze svého ubohého platu můžete dovolit. Při této činnosti vás obskakují vaše ošklivé a tlusté manželky nebo přítelkyně toužící po jedné normální noci s vámi. Ale vaše smyšlení si nedovoluje jim věnovat více času než jen párkrát do měsíce je povalit do postele a udělat podle vás svoji mužskou povinnost. A ty jsi samotným králem této lůzy, která dojí světové zásoby nerostů.