Organizace proti ohni (part I)

32. Kapitola

Únor 23, 2017 19: 20

Vešli jsme do místnosti, která se dělila na dvě části. V jedné jsem stál já s Michaelem, který vypadal, že se každou vteřinu zhroutí, a v té druhé byla moje rodina a Brigit. S úlevou jsem se sesunul k zemi a stáhl sebou detektiva. Oba jsme tiše zírali za skleněnou stěnu, která nás dělila od našich nejbližších.

„Leo..." vydechl jsem, když můj pohled padl na moji ženu, která ležela na zemi beze známky života. Hrudník měla ovázaný obvazem, který ale nebyl nijak dobře utažený, takže rána stále krvácela.

„Jaký je poslední úkol?" zeptal se Michael sotva šeptem. S obtížemi se mu mluvilo, protože byl stále oslabený kvůli jedu, který do něj Smrt vpravila. Chtěl jsem ho vzít za rameno, ale když jsem trochu pohnul pravou paží, tak mi ramenem projela příšerná bolest. Skousl jsem spodní ret a zaťal ruku v pěst.

„Rozhodně jeden z nejlehčích." ozvala se Smrt, která stála mezi židlemi z našimi blízkými. Jemně pohladila mého syna po vlasech a usmála se. „Ale to je jen lepší pro vás, nemám pravdu? Vypadáte vyčerpaně a jste zranění. Konec vám jen prospěje." v natažené dlani se jí objevil list papíru a tužka. Beze slova je prohodila skrz stěnu a odvrátila se zády.

Michael se natáhl pro papír a poté se zamračil. Položil list přede mě, ve tváři měl výraz, který vypadal zmateně a zároveň naštvaně. Pohlédl jsem do papíru a sám jsem pocítil bodnutí zmatku. Na papíru byla nakreslená obyčejná křížovka a vedle ní byly otázky.

„To je nějaký trik?" zeptal jsem se bohyně a pokusil se zvednout, ale ztráta krve mě oslabila a tak jsem opět klesl k zemi.

„Myslím, že takový trik by si rozhodně poznal, drahý." ani se neotočila, takže se nedalo poznat, zda jí to dělá radost či jí to je lhostejné.

Pohlédl jsem Michaelovi do tváře a sebral ze země tužku. „Jestli tu křížovku rozluštíme, tak nás pustíš k našim rodinám?" řekl jsem ke smrti a začal číst otázky.

„Pokusím se o to." odvětila tiše, tak tiše, že jsem ji stěží slyšel. Přikývl jsem a dal se do luštění posledního úkolu. Michael mi nahlížel přes rameno a pomáhal s nějakými odpovědi. Po všech hrůzách, které jsme prožili, jsme nedokázali myslet tak rychle, abychom mohli křížovku rozluštit během pár minut.

Trvalo nám to opravdu dlouhou dobu. Dobu, po kterou jsme se snažili přijít i na ty nejjednodušší otázky, ale přes to se nám podařilo rozluštit hádanku. Když jsem pár tahy naškrábal do čtverečků poslední slovo, tak jsme si vyměnili s Michaelem pohled. On pokrčil rameny a já se tvářil neutrálně, teda tvářil bych se kdyby se opět neozvala rána v rameni. Sykl jsem bolestí a vrazil papír do ruky detektivovi. I bez jediného slova pochopil, co po něm chci a přečetl vyluštěnou větu nahlas.

„Pozor dej a podraz čekej!" křikl sílícím hlasem Michael a zamával papírem ve vzduchu. Smrt se otočila naším směrem. V obličeji měla výraz lhostejnosti, ale i tak bylo jasné, že vůbec netečná není.

„Splnili jste úkol, gratuluji." mávla rukou a stěna oddělující nás od našich rodin zmizela. „Můžete pokračovat za svými rodinami." řekla tiše a odstoupila od mého syna.

Navzájem jsme si pomohli na nohy a rychle, co nám naše nohy stačili, jsme se vydali za rodinami. Okamžitě po překročení místa, kde ještě před chvílí stála stěna, jsme se od sebe oddělili. Já jsem klesl vedle své ženy a Michael se vrhl k Brigit. Chtěl jsem Leu pohladit po vlasech, ale moje ruka projela jen vzduchem. Celé tohle byla jen hloupá iluze! Prudce jsem se otočil na Smrt. Tak prudce, že ramenem projela taková bolest, která mě srazila na kolena.