Organizace proti ohni (part I)

48. Kapitola

Srpen 3, 2018 23:25

Probudil mě nějaký hlasitý hovor nedaleko mě. Malátně jsem otevřel oči, ale vzápětí jsem si je zakryl dlaní, protože světlo v místnosti bylo oslepující. Zaskučel jsem pokoušejíc se zvednout a zjistit, co se mnou stalo. Poslední z uplynulých událostí jsem si pamatoval hovor s Michaelem a poté jsem dostal záchvat, který ale nebyl tak úplně obyčejný. Podíval jsem se na hodinky a mohl svou domněnku potvrdit. Byl jsem mimo skoro dvě hodiny. Než jsem mohl zase klesnout na podlahu, tak mě někdo podepřel. Do zorného pole se dostala ustaraná tvář mého syna, který měl v ruce hadřík, kterým mi otíral obličej. Jak jsem si mohl záhy všimnout, tak byl kdysi pruh látky čistě bílý, ale teď na něm zářily krvavé šmouhy.

„Co se stalo?" zeptal jsem se. Benedikt nehnul ani brvou a nadále pokračoval v čistění mého obličeje. Když jsem se pokusil jej odstrčit, tak mi vrazil do ruky hadřík. Modré oči se mu zaleskly jasným plamenem.

„Záchvat. Ten neobvyklí." řekl stroze a sedl si vedle mě. Chtěl jsem se opřít o knihovnu za mými zády, ale Benedikt mě zastavil natažením paže. „Tohle bych nedělal." chabě se usmál.

Sklonil jsem pohled ke svým rukám. „Zase jsem samovolně vzplanul..." přejel jsem si prsty po levé tváři, protože jsem cítil jak mi po ní něco steklo. Byla to krev! „Musel jsi mě praštit... Omlouvám se za své chování."

„Nic si z toho nedělej, nemůžeš za to." z druhé strany si ke přisedl Michael s výrazem pochopení. „Vše, co se stalo je pouhá minulost, kterou nikdo z nás nemůže změnit." chabě se usmál a stiskl mi rameno.

Chtěl jsem mu úsměv oplatit, ale nedostal jsem příležitost, protože se v místnosti zjevila Brigit. Okamžitě nás tři spařila pohledem sbíraje ze stolu obvaz zamířila k nám. Zastavila se přede mnou, založila si ruce v bok a každého z nás obdařila pohledem, který jasně říkal, že nemáme šanci nad něčím smlouvat.

„Michael půjde uvařit čaj, pokud stále neví, kde jsou hrnečky, tak ať zkusí prozkoumat police nad linkou. Benedikt zajde pro vodu, která bude nejlépe v lavoru, který jsem nechala ležet na stole v kuchyni. A James se ani nehne z místa, protože nechci mít na svědomí jeho další bezvědomí." rozkázala jako generál nedávajíc žádný prostor na dotazy se okamžitě sehnula ke mně. Michael s Benediktem okamžitě vyrazili splnit její rozkaz, protože nikdo jí nechtěl naštvat.

Zatímco ti dva plnili zadané úkoly, tak Brigit kriticky prohlížela ránu na mé hlavě. Něco si pro sebe mumlala zatímco házela moje vlasy na stranu, aby mohla spatřit celou ránu. Jak jsem se později dozvěděl, tak se ošklivý šrám, který na stráni byl až sečnou ránou, byl opravdu ošklivý a táhl se od spánku až hluboko do vlasů. Rána hojně krvácela. Proud krve se ani za dvě hodiny nechtěl zastavit.

„Jak se mi to vůbec stalo?" zeptal jsem se Brigit. Nestačila odpovědět, protože se za ní objevil můj syn s lavorem plným vody. Tvářil se velice vážně. Až natolik, že mi bylo jasné, že on má co do činění se šrámem na mé hlavě.

„Musel jsem tě praštit, abys nemohl někomu ublížit." vysvětlil Benedikt suše, postavil lavor na zem a sedl si vedle mě. „Udeřil jsem tě hranou starého kufru, proto to krvácení."

Místo nějaké odpovědi jsem zaskučel bolestí, neboť detektivova manželka namočila hadřík do vody a začala mi s ním čistit ránu. Věděl jsem, že je to nezbytné, ale i tak jsem se nedokázal přimět k tomu, abych neskučel při každém přejetí látky přes ránu. Během pěti minut, které jsem trávil v nesnesitelné bolesti jsem usoudil, že rána musela být jak sečná od hrany kufru, tak i byla sedřená velká část kůže.