Organizace proti ohni (part I)

6. Kapitola

Květen 13,1991 10:47

„Jmenujete se James Patterson, že?" prohlásil detektiv stojící naproti mně uprostřed nemocničního pokoje osvětleném mdlím světlem zářivek. Já, jak už to u mě bývalo zvykem, jsem ležel na lůžku. Obvázané ruce jsem měl položené v klíně, hlavu, jejíž levý spánek jsem měl přelepený náplastí, jsem měl položenou na měkkém polštáři a snažil se nemyslet na tu psychickou bolest, jež mi tyhle zranění způsobily.

„Ano. A vy?" zeptal jsem se s velkou obtíží.

„Mé jméno je nepodstatné." prohlásil světlovlasý mladík čerstvě dosazený do funkce detektiva pro New Yorskou policii.

Byl menší postavy, již zmíněné světlé vlasy měl rozcuchané na všechny strany. Jasně modré oči mě pozorovaly z nevyspalé, na své mládí ztrhané tváře. Oblečen byl do obyčejných černých kalhot do kterých měl zastrčenou košili jejíž cíp z nich vykukoval. Z kapsy rozepnuté bundy vylézaly přeložené noviny. Podle mých odhadů mu nemohlo být moc přes dvacet.

„Pro mě ne. Rád vím s kým mám tu čest."

Mladík se pousmál, na jeho tváři to vypadalo jako škleb. Jen jsem ho pozoroval a přemítal nad tím jak se tento mladík mohl stát detektivem.

„Mé jméno vám stejně nic neřekne. Tudíž je pro vás nepodstatné. Jak jste přežil pád z mrakodrapu?"

Vyvalil jsem na něj oči a už i chápal, jak se na tu pozici dostal.

„To si mám odpovědět sám?" zeptal se s trochu otráveným podtextem. Když jsem se neměl k odpovědi, tak si jen povzdechl a spustil: „Ten plášť," vytáhl se skřínky vedle mé postele můj plášť měnící svůj ohnivý vzor podle nálady. „Určití svědci, mezi nimi i já, viděli, jak vás zastavil pár centimetrů nad zemí."

„Jak víte, kde je?" zeptal jsem se vylekaně, jako snad každý člověk před kterým by takový mladíček udělal to samé.

„Lidé jsou předvídatelní. Kam jinam by sestra dala vaše věci." řekl prostým tónem, kterým si obyčejní lidé kupují rohlíky.

„Tak co víte dalšího?" zeptal jsem, už klidný jako u mě bylo zvykem.

Detektiv, protože tak si zasluhoval titulovat, vzal mojí ruku a bez toho aniž by jí věnoval delší pohled prohlásil: „Byl jste chirurg, tedy alespoň máte vystudováno. Tyhle rány způsobí jen rána bouracím kladivem... takže trest. Z výpovědí svědků vyplývá, že s vámi byly dvě ženy- milostný vztah k jedné či oběma z nich. Ale byl jste zraněn jen vy, takže pomsta. A jak jste mohl přežít pád z mrakodrapu? Jednoduché, máte nějaké nadpřirozené schopnosti. Teď máte prostor vyjádřit se k těm domněnkám."

Díval jsem se na něj ohromeně, ale pěknou dobu neschopen slova. Nakonec jsem ze sebe dostal: „Jedna z těch žen byla moje manželka, která mě nikdy nemilovala. A ta druhá je její přítelkyně."

„Zajímavé," prohlásil detektiv a dál pokračoval v otázkách „A ty schopnosti- je to sice hloupost, ale to jediné to vysvětluje."

„Možná, nic víc nepotřebujete?"

„Motiv. Proč vám ty ženy skutečně ublížily?"

„Opravdu chcete strávit hodinu vysvětlováním, když venku běhají dvě ženy, které mají zbraň co může zničit celé město?!" trochu jsem rozhodil rukama a plně ignoroval detektivovu nevyřčenou otázku: „Co je to za zbraň?" a pokračoval dál.