Organizace proti ohni (part I)

63. Kapitola

Srpen 23, 2018 7:05

Dlouhou chodbou se ozývaly Jamesovi kroky. Ze dveří po obou stranách vycházeli zaměstnanci OPO se složkami papírů v náručích. Vrhli na procházejícího boha jen jediný pohled a poté se zase věnovali své práci. James zastrčil roztřesené ruce do kapes bez toho aniž by se jedinkrát podíval na levačku, která stále nesla známky zlomení, ale Ray z již sejmul dlahy s obvazy. Stiskl prsty drobný předmět uschovaný hluboko v kapse kalhot a nenápadně se ohlédl za sebe.

Zastavil se u dveří bez jmenovky. Nemusel ani zkoušet kliku, aby poznal, že jsou pevně zamknuty. Vytáhl ruce z kapes. S jednou rukou na klice a druhou, která pevně svírala kovovou sponku do vlasů, u zámku se ještě jednou podíval po chodbě. Zrak mu okamžitě padl na poslední dveře na chodbě. Z nich právě vycházel jeho syn Benedikt s tváří tvrdou jako skála. I přes celou chodbu zachytil ohnivý bůh jeho modrý pohled plný plamenů a lehce se usmál.

Strčil sponku do zámku a zapálil prsty, jenž jí držely. Tenký proužek ohně sjel z jeho prstů a zamířil po kovu sponky přímo do zámku, kde roztavil všechny kovové části. Dveře se neslyšně otevřely a ještě než mohl kdokoli zpozorovat, že tyto zapovězené dveře, jenž se nikdy neotevíraly se otevřely, tak již byly zase pevně zavřené a po bohovi ohně nebyla ani památka.

Ruka mu vzplanula rudým plamenem, který okamžitě prozářil neproniknutelnou temnotu, jež pokoj prostupovala. Nepodíval se ani doleva ani doprava. Jen zíral před sebe na ohromnou polici naplněnou až po strop pořadači na dokumenty, které musely být dozajisté plné důležitých papírů týkajících se organizace a její úlohy. Jeho ale stohy papíru nezajímali, nepotřeboval pročítat mnoho stránek, aby se mu potvrdilo, co již věděl. Hledal jen jednu určitou osobu jež se musela chytnout na jeho pohozenou návnadu.

„Vážně si budeme hrát na schovávanou?" zeptal se do hluboké tmy, ve které tonuly kovové police, pořadači a krabicemi. I přes to, že neviděl až do nejvzdálenějšího koutu, tak moc dobře věděl, že ten koho potřeboval byl ve stejné místnosti jako on. Lehce se ušklíbl a uhasil ruku. Udělal dva kroky doleva a na patě se otočil.

„Kdo říkal, že bych si chtěla hrát?" ozval se vedle jeho ramene ženský hlas. „Vždy jsem preferovala jen jedinou hru a tu z očí do očí." majitelka líbezného ženského hlasu se přibližovala za zvuky klapání podpatků. Jamese praštil do nosu jemná vůně parfému vonícím do levandulí. Věděla to! Věděla, že jeho milovaná Lea voněla stejnou vůní! Hrála si s ním a nehodlala přestat ani když proti sobě stáli tváří v tvář.

James se proti své vůli musel přece jen usmát. Možná, že se pokoušela podkopat jeho morálku, ale i on se dokázal obrnit proti zlu, které jej chtělo pohltit. „Tak naše hra právě začala. Protože opona spadla. Ty a já stojíme proti sobě jako herci a odříkáváme svoji repliku." vydal se pomalu krok za krokem opačným směrem než tím, kde zněly zvuky podpatků. Kroužili kolem sebe jako šelmy jež čekají na vhodný okamžik se po sobě vrhnout.

„Hlavní hrdinové vždy začínají. Proto mi tedy řekni, co již celé věky tíží tvé zlomené srdce!" vyjekla procítěně a zastavila se na místě. V neproniknutelné tmě se zaleskly falešné slzy stékající po její líci.

„Teď by zajisté měla přijít otázka: 'Pro koho pracujete?' ale i já jsem se něco naučil. Jsi moc chytrá na to, abys věděla, že nejlepší postoj je nemít stranu. Popřípadě se snažit vlichotit oběma. Ale i přes svou chytrost si poslechla zvuk svého srdce a ne rozumu, který ti jasně napovídal ať se k nikomu otevřeně nehlásíš. Jediná, ale drobná chyba. Ani ti nejchytřejší nedokážou odolat jedinému citu, jenž dokáže trhat skály, rozvracet království i celé státy a především ničit dokonalé plány. A tím je láska!" opsal široký oblouk napřaženou paží, která vzplanula až po samotný loket. Osvítila rudou září jeho tvář bez emocí a drobnější postavu ženy před ním. Nebyla nikým jiným než sestřičkou, která svedla Benedikta.