Organizace proti ohni (part I)

46. Kapitola

Červenec 23, 2018 17:38

Nesnášel jsem ten neosobitý pach toho místa. Pokaždé, když jsem se probral z lehké dřímoty, do které jsem po vpravení drogy do mého těla upadal, mě jako první přivítal obrovskou fackou kovový pach, který se mi lepil na rty. Nemohl jsem jej dostat z nosu, ale i úst. Pokaždé, když mi Ray nosil jídlo a vodu, tak jsem se snažil přebít tu hnusnou pachuť. Ale nikdy to nepomohlo.

Celý předešlý den jsem si pamatoval jako přes mlhavý opar, který mi zabraňoval zahlédnout víc než jen střípky událostí. Moc dobře jsem věděl, že tu drogu do mě nechal vpravit muž, kterého mi později Ray představil jako Jerryho Williamse, svého nadřízeného a šéfa skupiny lidí, co jej unesli a donutili pracovat pro ně. Právě proto jsem s Rayem sdílel stejný názor ohledně těch lidí. Ze srdce jsem toho muže nenáviděl.

Celou uplynulou noc jsem problouznil. Vznášel jsem se mezi nebem a zemí, lehký jako pírko, které se vznáší ve vzduchu při lehkém vánku. Zemi jsem měl nad hlavou a nekonečný vesmír pod sebou. Vznášel jsem se v nekonečné nicotě, které vévodil jediný znatelný obraz. Byla to fotografie celé mé rodiny.

Cítil jsem, jak mnou projel další nával záchvatu se kterými jsem od té dobu skoro každou hodinu bojoval o tak cenný život. Z nosu se mi spustila krev, která začala stékat po rtech dolů po bradě až na krk a hruď. Prsty se začaly klepat a celým tělem projel neovladatelný třes, který se nápadně podobal zimnici. Zavřel jsem oči. Prsty jsem zaryl do měkké matrace. Netrvalo dlouho a k prvním příznakům dalšího záchvatu se přidal kašel. Ale nebyl o obyčejný kašel. Vykašlával jsem krvavé sliny do dlaních, které jsem poté utíral do přikrývky. Tento kus látky již nesl známky mé krve, ale nikomu nepřišlo vhodné jej vyměnit.

Ray přehodil další přikrývku přes moje nohy a ustaraně si sedl na okraj postele. Po celou dobu záchvatu mě držel za předloktí a kontroloval můj tep. Zatím nikdo nedokázal přijít na to, co by dokázalo moje záchvaty zmírnit. Zkoušeli mi podávat různé látky, které u většiny lidí fungovali, ale droga každou účinnou látku okamžitě zničila nebo zneutralizovala.

Obyčejně záchvat trval sotva pár minut, ale Ray zaregistroval i záchvaty, které trvaly v mírnější formě i celou hodinu. Po celou dobu, co mé tělo bojovalo proti látce jsem nebyl schopný ovládat své schopnosti a to i přes náramky na rukách. Obyčejně celé moje tělo plálo jasným plamenem, který se nedal nijak zastavit, protože já jsem byl absolutně mimo. Nereagoval jsem na křik ani na citlivé podněty. Jen jsem sebou na lůžku házel a křičel bolestí.

Dnešní záchvat byl ale jeden z největších, který jsem kdy zažil. Během prvních pár sekund jsem přepálil řemeny, které mě držely uvázaného k lůžku. Schoulil jsem se do klubíčka snažíc se alespoň trochu zmírnit chvění celého těla. Během následujících pár vteřin jsem spadl na zem začínajíc bojovat s druhou vlnou záchvatu. Zmítaný v křečích jsem se několikrát praštil do hlavy o podlahu a jednou dokonce i o stolek vedle lůžka. Po obličeji mi začala stékat další čerstvá krev, která si razila cestu zkrvaveným obličejem i vlasy, aby mohla kanout na podlahu, která byla do té doby bez poskvrnky.

Slyšel jsem, že na mě Ray něco křičí, ale nerozuměl jsem slovům. Přes rudý závoj bolesti jsem viděl jeho tvář a rty, které se pohybovaly, ale nebyl jsem schopný rozluštit význam slov. Cítil jsem, jak poslední nával záchvatu udeřil na moje tělo a poté jej na vytouženou hodinu opustil. Lapal jsem po dechu jako ryba na suchu snažíc se získat tolik potřebný kyslík. Roztřesené dlaně jsem okamžitě přiložil na spánky, ve kterým mi tepala krev pod obrovským tlakem. Příšerně mě bolela hlava. Když jsem se pokoušel vyškrábat na nohy, tak jsem záhy zase padl k zemi. Kvůli rozseklému čelu a nosu, ze kterého po celou dobu záchvatu prýštila krev jsem byl opravdu dost oslabený.