Organizace proti ohni (part I)

57. Kapitola

Srpen 18, 2018 21:26

James se po nekonečných hodinách zhroutil do postele. Stočil se do klubíčka pod přikrývky a spokojeně na pár minut usnul. Potřeboval se odpoutat od všech svých starostí. Musel je pohřbít hluboko do svého nitra dříve než jej pohltí a udělají z něj nemyslící loutku. Vzbudila jej Oxana, která usedla na okraj jejich společné postele. Jemně svého snoubence pohladila po vlasech a nechala jej, aby se k ní přitulil.

„Vím, že je to špatné, Jamesi, ale nemusíš se tím užírat. Nemůžeš se mi ztratit ve víru zoufalství." zašeptala zatímco si lehla po jeho boku. Nechala jej, aby ji objal kolem pasu a obličej zabořil do moře jejích vlasů. Pocítila, že kdyby k ní nepřišel, tak ona by rozhodně přišla za ním. Povalila by jej do postele a nutila by ho v ní zůstat do té doby než mu bude lépe. Zahnala myšlenky na to, co by bylo kdyby a pohladila Jamese po čelisti.

Vždy, když chtěla přejet prsty po jeho jizvě, tak ucukl, ale tentokrát na ní jen nepřítomně pohlédl. V jeho hnědých očí byla prázdnota, která se pokoušela udělat si z něj jen nemyslícího poskoka. Ukazováček jemně přejel po vystouplé jizvě, která se táhla po zarostlé čelisti. I přes to, jak moc byla stará, stále zůstávala nepřehlédnutelná kvůli své skoro bílé barvě. Už měla stejně jako ostatní oděrky zmizet z jeho těla, ale ona stále byla. Ne protože by se s ní chtěl chlubit, ale protože byla jeho vzpomínkou. Byla jedinou vzpomínkou na Mary. Nic jiného mu po ní nezůstalo a ta jizva mu to měla připomínat.

„Pojď ke mně, Jamesi." zašeptala jemně jej hladíc po břiše. „Vím, že ti není zrovna do smíchu, ale tohle ti pomůže." políbila jej na rty doufajíc, že se na pár vteřin vynoří z melancholie, do které upadl. Jedna z jeho ruk jí povalila do přikrývek nutíc v nich zůstat a ta druhá zajela pod lem letních šatů. Netrvalo mu dlouho z ní šaty stáhnout. Na pár vteřin se James usmál, ale bylo to jen do té doby než odhodil šaty na podlahu a začal se hladově vpíjet pohledem do Oxanina skoro nahého těla. Věděl, že po ní zoufale moc touží, že chce laskat její elegantně vykrojené rty. Zlíbat její bělostnou šíji až k prsům, hladit dokonalé křivky jejího pasu a stehen. Chtěl cítit, jak mu pod prsty pulzuje její pokožka a jak se pomalu blíží ke slabinám. Ale ze všeho nejvíc toužil dýchat vůni jejích vlasů.

Líbal jí na krk zatímco mu ruce sjížděli ke krajkovým kalhotkám. Nestihl ani pořádně zajet prsty pod jejich krajkový okraj, aby je mohl stáhnout, když se ozvalo zaklepání na rám dveří. Do pokoje nahlížel Miles, který se pokoušel dívat jen výhradně na obraz nad postelí. James utrousil nadávku odtahujíc se od své snoubenky. Zvedl se z postele a vyrazil za Rayovým pomocníkem. Nemusel ani dojít do vedlejšího pokoje, aby zjistil, že Miles sebou přinesl nejen papíry z testů, ale také přepravky se zelenými a hnědými pivními láhvemi.

„Kolik toho musím denně vypít, aby to bylo účinné?" zeptal se bůh s pohledem upřeným na nejbližší basu piva ze které vytáhl jednu z lahví. Nedůvěřivě si prohlížel etiketu čekajíc na nějakou odpověď.

Edward si odkašlal listujíc malým zápisníkem s poznámkami. „Podle Raye by to měly být tři čtyři lahve. Ale pokud toho bude více nebyl by s tím problém. Jinak, všichni jsme si vědomi, že se nemůžete opít, ale i kdyby se vám to povedlo, tak se okamžitě dostavte za mnou nebo doktorem Rayem." tvářil se netečně jako socha, kterou někdo postavil doprostřed pokoje. Z ložnice vyšla Oxana s červenou mikinou oblečenou na spodním prádle. V obličeji měla překvapený výraz, který se ještě více prohloubil při pohledu na Jamese, jak drží láhev piva a nevraživě si prohlíží zbylé bedny.

„Co se tady děje?" zeptala se. Přikročila ke svému snoubenci a jemně jej objala. Vzala mu z ruky alkohol. „Jestli hodláte zjistit po jaké době se bůh opije, tak budete muset přinést mnohem víc beden." sladce se usmála užívajíc si toho, jak Miles odvrací pohled od jejích holých stehen.