Obyčejná holka ✔️

// Část 26. Nečekaná návštěva \\

James si zalezl pod postel a já si sedla na parapet. Tím jsem chtěla odlákat pozornost od postele. Bože ať je máma už ospalá a nedojde jí to. Vletěla mi do pokoje, až jsem nadskočila.

,,Mami?" vydechla jsem s umělým překvapeným hlasem. Musela jsem to hrát. Přece jsem vůbec neslyšela, že křičela po celém bytě jako pavián.

,,Tereso, co jsi tak překvapená?" řekla znechuceně a projela si mě podezřívavým pohledem. Rozhodila jsem rukama a uměle jsem se culila. Máma pohledem zkontrolovala i pokoj, když jí pohled jakousi náhodou ukotvil na posteli. Do háje, zaklela jsem si pro sebe. Chtěla jsem nějak odlákat pozornost, a tak jsem dupla a podlomila si nohu.

,,Au!" vyjekla jsem nahlas. Doopravdy se mi povedlo mámu odlákat od postele. Trhla sebou a otočila se ke mně. Uf. ,,Noha. Blbě jsem šlápla," okamžitě jsem si začala stěžovat. Kroutila jsem s kotníkem a různě ho protahovala. Jsem dobrá herečka.

,,A dokážeš chodit?" začala se strachovat. Bylo mi jí líto, ale já musela.

,,Jo, to zase není tak hrozné," vydechla jsem rychle. Ještě, aby chtěla, abych s tím zašla k doktorovi, to tak. ,,No, jinak, co jsi potřebovala?" zamrkala jsem na ni. Panebože, jak nerada já to dělám.

,,Už asi nic. Luccy je špatně, ale já to zvládnu. Rozchoď ten kotník a příště si dávej větší pozor," řekla uklidňujícím hlasem a zvedla ukazováček varovně. Ano, mami, příště najdeš Jamese pod postelí a nebude to vůbec horší než teď předstírat, jak moc mě bolí kotník. Naposledy si projela můj pokoj přimhouřenýma očima a odešla pryč.

,,Uf," ulevila jsem si znovu a vstala s naprostým přehledem na nohy. ,,Jamesi?" zašeptala jsem, když jsem se přikrčila k posteli. Místo odpovědi jsem slyšela ránu. Ale opravdu velkou a já se jen modlila, ať sem mamka zase nevtrhne.

,,Sakra!" zařval naštvaně James. Nevydržela jsem se nezasmát. Ztěžka vylezl ven a držel si hlavu. Přejela jsem mu po čele, abych se ujistila, jestli tam nemá bouli. Sykl, když jsem trošku zatlačila. ,,Nebolí to," zasmál se okamžitě. To jsem mu nesežrala a s pozdviženým obočím jsem na něj zírala. Protočil oči a už nemluvil. Hodil mě do peřin s lišáckým úsměvem. Spadla jsem do postele a začala se smát. Je to blázen. Sám si lehl na mě.

,,Co sis udělala s kotníkem?" zeptal se zvědavě. Tomu  jsem se zasmála znovu. Herečka na rozdávání.

,,Nic, jenom jsem hlasitě dupla. Dobrý, ne?" zamrkala jsem a mávla nad tím rukou. Je to zlé, ale ochránila jsem ho, takže si nemá co stěžovat.

,,Simulant!" protočil očima a na to se zasmál. Jindy bych řekla, že vycenil zuby, ale on spíš odhalil řadu svých rovných bílých zubů. ,,Jak mě propašujeme dolů?" zazubil se na mě po krátké odmlce znovu. Chtěla jsem ho za to zabít, ale na to jsem se musela zamyslet. Jak ho sakra dostanu dolů?

,,Musím se vymluvit na... na...," koktala jsem a u toho se rozhlížela po pokoji, ,,mám to," řekla jsem nadšeně, když jsem dostala nápad. Odhodila jsem Jamese, co ležel na mně, na stranu mé postele a utíkala ke stolu. Odvázala jsem si náramek a vyhodila ho z okna. Jo, prostě jen tak.

,,Co to sakra děláš?" okřikl mě James nahlas, ale na to si okamžitě zacpal pusu. Nesměl být moc slyšet, ale to se mu zatím moc nedařilo.

,,Věř mi," mrkla jsem na něj a ignorovala, že se zase mohl prozradit. Vzala jsem ho za ruku a přímo utíkala z pokoje. Při útěku jsem zaťukala na Sama. Spíš na zeď, ale tím jsem ho přivolala. Táhla jsem Jamese až k verandě. Museli jsme si dávat pozor, aby nás nikdo neviděl. Doběhli jsme potichu až tam. Otevřela jsem dveře a vyhodila Jamese z bytu. Zase prostě jen tak. Ale to né, měla jsem to v plánu.