Obyčejná holka ✔️

// Část 16. Nervozita stoupá \\

Lola vzala do ruky mobil. ,,Holky přijdou všechny," oznamovala mi nadšeně, ale pohled měla stále přilepený k obrazovce mobilu.

,,Skvěle," radovala jsem se. Chtěla jsem pokračovat, ale Lola mě předběhla.

,,Benovi se moc nechce a David prý nepřijde. Matty a James dorazí na 100%. No, a Nico si to ani nepřečetl," podívala se na mě provinile a sklesle. S Davem si hodně rozuměla, což ji určitě musí mrzet. Já byla na jednu stranu nadšená, že James jako můj nejlepší kámoš přijde, ale na druhou mě mrzel Nico. A jak Bena znám, ten si to rozmyslí a nakonec přijde. A Matty mě taky vcelku těšil. Třeba se víc poznáme než jen ze školy.

,,Zkus přemluvit Davida a Bena," odskočila jsem od tématu 'Nico'. Lola kývla a psala jim dál. Jak ji znám, použije nejmožnější taktiky, aby je sem dotáhla. A mně se to akorát hodilo. Vytáhla jsem si taky mobil a našla si na facebooku Nicolase.

,,Co děláš?" koukla mi přes rameno.

,,Lolo, sakra," schovala jsem mobil a uhnula, ale pozdě, viděla to.

,,Vždyť mu napiš. Odepíše ti určitě dřív než mně," mrkla na mě Lola provokativně. Zasmála jsem se, ignorovala její lišácký pohled a opravdu Nicovi napsala.

Dneska o půl deváté HouseParty u Hallů. Horní, 455. Poslední patro. Všechno zařízené!Přijď! odeslala jsem Nicovi zprávu.

,,Cink?!" přišla zpráva. Bohužel to nebylo mně, ale Lole. Málem jsem vyskočila radostí a on to je Lolin mobil.

,,Píše mi Ben. Rozhodl se, že přijde, ale že má zlomenou ruku. Proto nechtěl přijít," na vteřinku odtrhla pohled od displeje a zkontrolovala moji reakci. Nad tím jsem protočila očima a ona se s uchechtnutím vrátila ke svému mobilu. ,,A David mi píše, že se chtěl věnovat škole, ale rozmyslel si to. Takže tu budou všichni, super," zaradovala se. S mobilem přímo flákla na noční stolek a svalila se na postel těsně ke mně.

,,Až na Nicolase," zašeptala jsem si víceméně pro sebe a otočila se k Lole zády, aby to neslyšela.

,,Jsme domáá!" uslyšely jsme kluky. Otočila jsem se zpět na Lolu. Ta se usmála zvedla se z postele. Šly jsme jim naproti.

,,Balónky?" dala jsem si ruku před pusu. K čemu jako potřebují balónky?

,,No, jasně. Čím víc balónků, tím víc zábavy, ne?" začal vymýšlet nějakou kravinu Max, aby nás tím děsně ohromil. S Lolou jsme si sborově oddechly. Kluci to ignorovali a odnesli je do obýváku a ještě ho dozdobili.

,,Kolika lidem jste napsali?" ptala se Lola, když jsme dorazily k nim a posadily se na sedačku.

Kluci chvilku mlčeli, čímž si vyžádali naši veškerou pozornost. ,,Šestnácti. Ale přijde jich patnáct a možná s sebou vezmou nějaké další kamarády," odhodlal se ke slovu Sam. Moc mě ale nepřesvědčil. Zněl, jako by lhal, ale nechtěla jsem to nijak řešit.

,,A vy?" zajímalo Maxe. Který soustředěně přehraboval lednici. Co dělá u lednice?

,,Odpovědělo nám sedm lidí," ujala jsem se slova, aby to Lola nezveličila. Nikdy nechtěla být horší než její brácha.

,,Jenom?" zadržel smích Max tím, že mu Sam musel strčit hlavu do lednice.

,,Víc jsme jich tu nechtěly," hodila po něm vražedný pohled Lola. Zkřížila ruce na prsou a byla naštvaná. Teď bych si s ní moc nezahrávala.

,,Nebo moje sestřička nemá kamarády," řekl posměvačně Max a vyprskl smíchy. Nato se okamžitě zvedl na nohy a Lola nebyla vůbec pozadu. Za Maxem běhala po celém bytě s úmyslem ho brutálně zavraždit svou vlastní pěstí. Se Samem jsme to celé sledovali se smíchem.