Obyčejná holka ✔️

// Část 63. Dárek pro Jeremiase \\

,,Tak fajn, zítra se zase uvidíme," loučil se Sam.

,,Ahoj, kluci," zamávala jsem Jeremiasovi a Zackovi a zapadla do svého pokoje. Je skoro sedm a kluci už šli domů. Teď sice nemám nějaké velké plány, ale to nevadí. Půjdu spát dřív, na zítra se musím pořádně vyspat.

— — —

Pár ranních paprsků, co proniklo do mého pokoje, mě začalo šimrat po obličeji. Je ráno. Víkend, kdy mě nemusí budit budík, který tak moc nenávidím. Posadila jsem se na postel a párkrát zamrkala. Pak jsem se protáhla a rozkoukala po pokoji. Je devět. Vzbudila jsem se celkem brzy. Zvedla jsem se a vybrala si nějaké pohodlné domácí oblečení. Zvolila jsem volné šedé tričko a černé legíny. Pomalým krokem jsem došla do koupelny. Vlezla jsem si do sprchy a dala si rychlou ranní sprchu. Kapky teplé vody mě dokonale probraly. Vyčistila jsem si zuby a rozčesala mokré vlasy. Nakonec jsem zamířila už hladová do kuchyně.

Namazaná houska mě zasytila a zapila jsem to džusem. Potom jsem se opět loudala do pokoje. Sedla jsem si na parapet a strašně přemýšlela. Přemýšlela jsem hlavně, jaké to asi bude na dnešní Jeremiasově oslavě. Vlastně ani nevím, kolik mu je. Přemítala jsem si všechny vzpomínky. Od toho, kdy jsem ho poprvé poznala. Všechny ty cesty v jeho autě. Do nemocnice, k němu nebo ke mně domů, na jeho úžasné místo na konci města. I to, když mi volal zbitý, abych mu přijela pomoc. Musela jsem lhát, ale přeci to stálo za to. Až jsem skončila u vzpomínky, kdy jsme se poprvé políbili ve sprše u něj doma. Nebo potom na střeše vyhlídky a v autě. Z těchto vzpomínek jsem si musela až skousnout ret.

Uslyšela jsem zabouchání na stěnu. Dokonale mě to vyrušilo z mého přemýšlení. Nadskočila jsem leknutím a následně jsem zamířila k Samovi. Všechny vzpomínky na Jeremiase jsem rozehnala. Teď na něj myslet nemůžu. Až večer.

Otevřela jsem dveře a vstoupila do Samova pokoje.

,,Tess?" oslovil mě, když se snažil nasadit si ponožku.

,,Ano?" řekla jsem nazpět dost překvapeným hlasem.

,,Nemám dárek pro Jeremiase. Předpokládám, že ani Max a Lola. Domluvím s Maxem, aby nás hodil do města. Oblékni se, za patnáct minut pojedeme," vysypal na mě fofrem. No, jo, vlastně, dárek! Úplně jsem zapomněla, a tak jsem jen kývla, neztrácela čas a běžela se převléct.

Až jsem usoudila, že černé džíny a modrá pruhovaná mikina jsou fajn, vzala jsem si do ruky mobil. Musela jsem napsat do skupiny, kde jsou všichni kamarádi.

Tess: Lidi, máte dárky pro Jeremiase? :D

Ben: Ups. Co teď? :/

Justýna: Hej, ty jsi říkala, že máš nějaký odvoz, ne? Koupíme novej sprej na skate a zdar.

Tess: Chcete po těch skupinkách postupně hodit do města a pak z města? ;)

Matty: Sakra, dárek! :0

Ben: Přesně tak. Bude to vadit? :/

Tess: Domluvím to. Ale už se seskupte po těch partách.

Matty: Po jakých partách? Nemám tušení, s kým jedu! :0

Berenica: Jedeš se mnou!!!

Justýna: Co jsi pil? Já mám tušení, že party ještě nezačala, ne? XD

Dave: O čem to mluvíte? :)

Nevydržela jsem tu konverzaci a jenom se smála. Když Matty vypadá jako opilý a nic si nepamatuje, Justýna využívá situace a dělá si z něj legraci. Berenica a Ben to berou vážně, ale dochází jim nervy s Mattym. A do toho všeho přijde Dave, který neví vůbec nic.

Víc nervů a trpělivosti nemám, a tak jsem zavolala. Hovoru se účastnili všichni až na Lolu. Vysvětlila jsem jim to a konečně to každý pochopil. Teď ještě domluvit Gregora.

Vzala jsem plyšovou kočičku a otevřela srdíčko s telefonním číslem. Zavolala jsem a domluvila se s Gregorem. Se vším souhlasil. Napsala jsem tedy do skupiny.

Tess: Gregor se všemi počítá, tak se chystejte, hned!

Matty: Kdo je Gregor?

Tess: Váš řidič. A už nepiš a chystej se.

Zamkla jsem mobil a oblečená jsem přešla s hřebenem k zrcadlu. Udělala jsem si drdol a pár pramínků jsem si vytáhla. Nevypadalo to špatně.

,,Max s tím počítá," vtrhl mi do pokoje Sam.

,,Skvělá zpráva," usmála jsem se na něj. Stále jsem se vzhlížela v zrcadle.

,,Ten účes ti sluší. Proč jsi ho neděláš častěji?" řekl upřímným hlasem. Jen jsem se usmála, protože mě to potěšilo. ,,Rozhodně by jsi zapůsobila i na Jeremiase," dodal a zašklebil se. Rychle jsem se na něj otočila.

,,Co tím chceš říct?" zeptala jsem se naštvaně.

,,Něco pro tebe mám," ignoroval moji otázku a lehce se usmál. Netušila jsem, co by pro mě mohl mít. Pak ke mně přišel a podal mi čokoládu. ,,Kdo první pozná, že udělal chybu, koupí tomu druhému čokoládu. Tak nějak to znělo. Jeremias je skvělý kluk. Je s ním sranda a rozhodně není holkař. Udělal jsem chybu, takže tady je čokoláda," řekl s úsměvem. V očích se mi rozzářily jiskřičky a na tváři vykouzlil široký úsměv. Objala jsem ho.

,,Nemám k tomu, co říct. Jsem prostě a jen ráda," šeptla jsem mu do ucha.

,,Já taky," poznamenal a objal mě.

,,Fajn, tak můžeme jet. Pro ostatní mé kamarády jsem odvoz domluvila a my pojedeme s Maxem," usmála jsem se. Oznamovala jsem to sice jemu, ale spíš jsem si to zopakovala pro sebe. Jen se usmál a pokynul mi, abych šla. Vzala jsem si nízké bílé nike tenisky. Sam si oblékl roztrhané rifle a trasher mikinu. Boty zvolil černé vans.

Max s Lolou vyšli před bytovku ve stejnou chvíli, co my. Utíkala jsem obejmout Lolu.

,,Ahoj, prosím tě, ještě teď se tlemím kvůli Mattymu. Prý, dárek! S kým jedu? Kdo je Gregor?" smála se. Taky jsem se zasmála, ale to už nás Max volal ke svému autu. Modrá škoda octavia. Nasedli jsme. Kluci dopředu a holky dozadu. Celou cestu jsme si povídali a smáli se. Max s námi jel, jakoby nás unesl. Díra ne-díra, projeli jsme každou nedokonalost silnice rychlostí minimálně 130 km/h. Do toho autem přímo řvalo rádio. Vůbec jsme se neslyšeli, takže jsme na sebe museli křičet a strkat do sebe, abychom věděli, na koho mluvíme. I tak jsem ale neměla strach, protože tu se mnou seděli moji nejbližší.

Dojeli jsme k plno obchodům a mně zazvonil mobil. Volal mi Gregor. Sdělil mi, že právě dovezl i poslední skupinku. Jen jsem mu to odkývala. Netrvalo dlouho a bylo nás tu jako smetí. Max si povídal se Samem, Lola se objímala s Davem, Justýna provokovala Mattyho a naopak, Ben s Berenicou se taky k sobě dost měli a já si připadala jako páté kolo u vozu. James ani Nico, co by mi mohli nahradit parťáka, tu nebyli. Naštěstí, jen co jsme vlezli do prvního obchodu se všichni rozutekli jiným směrem, takže pomyslné dvojičky se rozpadly a chodilo se tak, jak jsme se potkali v uličkách mezi regály.

Ale tady nastalo to dilema. Co Jeremiasovi koupit?

— — —