Obyčejná holka ✔️

// Část 2. Nový kluk \\

Ředitel opět přišel k nám. ,,Pojďte za mnou," pobídl nás. Zněl docela mile. Následovali jsme ho. Došli jsme do ředitelny.

,,Slečno Cageová, slečno Hallová, představuji vám vašeho nového spolužáka," řekl s širokým úsměvem a ukázal na kluka, co postával v rohu. Podívaly jsme se na něj. Proboha, ten je úžasnej! Tmavě hnědé vlasy, celkem vysoký, zdálo se, že i vysportovaný. Na sobě měl černé roztrhané džíny a červenou kostkovanou košili. Vypadal fakt dokonale! Škoda jen, že mu nešlo vidět do očí. Měl totiž sluneční brýle. Jenže ty mu tak slušely, že mi to nevadilo. Sluneční brýle může nosit ve škole? Hm, asi jo.

Zůstala jsem stát jako opařená. Koukala jsem na něj a měla jsem co dělat, abych neotevřela i pusu. Podívala jsem se na Lolu. Nevypadala nijak překvapeně. Stála s rukama v bok a koukala nezaujatě. No jo, ta už má vyhlédlého někoho jiného.

Ředitel se nadechl a pokračoval: ,,Jmenuje se Nicolas a -"

,,Nico," přerušil ho drze ten nový kluk. Přišlo mi to vtipné a Lola nebyla o moc pozadu. Málem jsem vyprskla smíchy, ale krotila jsem se. Z našeho ředitele má každý respekt. Očividně Nicolas ne. ,,Jmenuji se Nico Clarke," opravil ho a přežvýkl viditelně žvýkačkou, co měl v puse.

Ředitel na něj zůstal koukat s pohledem, co si to vlastně dovoluje. Trošku jsem se usmála. Už se nedalo stát s kamennou tváří. Ale abych nebyla jak vysmáté lečo, dala jsem si ruku před pusu, aby to nebylo vidět. Jenže mám pocit, že Nico si toho všiml. Otočil hlavu směrem ke mně a sundal si brýle. Podívaly se na mě jeho dokonale modré oči, jako bych se utápěla v oceánu. Tmavé vlasy a modré oči? Hm, to ušlo. Hm, no, spíš jsem z něho byla totálně vedle. Jo, takhle to je. Proboha, Tereso, dýchej. Je to jen novej kluk.

,,No, takže doufám, že Nicola... ehm, Nica," opravil se ředitel a koukl na něj, jestli to správně vyslovil, ,,představíte ve třídě a přijmete ho mezi sebe," kázal nám. Ježíšku na křížku jak bychom ho nemohli začlenit do kolektivu, když byl tak zatraceně hezkej.

,,Myslím, že nebude problém, pane řediteli," ušklíbla se na mě Lola. Usmála jsem se jen tak nepatrně a pak jsem odvrátila hlavu k Nicovi.

Chvíli jsem váhala. Mám říct jeho jméno? Ne, byla bych trapná! A mám zvolit energický hlas? To taky nemůžu! Poznal by, že se mi líbí. Proboha, Tereso, uklidni se! Ukončila jsem svůj monolog a snažila jsem se ho nějak přirozeně oslovit.

,,Tak půjdeme?" vysoukala jsem nakonec ze sebe. Zněla jsem jako vystresovaná před písemkou. Zním vždycky opravdu příšerně. Výborně, Tess, výborně. To se ti opravdu povedlo.

Nico si odkašlal a upravil si brýle. Nebyl hloupý na to, aby nepoznal, že jsem byla nervózní. ,,Jasná páka," ušklíbl se a udělal pár kroků k nám. Zase jsem si ho začala prohlížet. Ty jeho oči byly opravdu dokonalé.

,,Tak se hejbni, já to tu neznám," pobídl mě. Skvělý, hned na začátek ze mě udělá blbečka. Tím, že promluvil, mě donutil vnímat.

,,Jo, jasně, promiň," omluvila jsem se a sklopila u toho zrak. Otočila jsem se a vedla ho až do třídy. Lola šla až za námi. Celou dobu jsme mlčeli a šli jak housátka v řadě za sebou.

Těsně u dveří mě dohnala Lola. ,,Pst. Chceš ho představit?" šeptla, aby to nebylo moc slyšet. Zamyslela jsem se. Mohla by to být šance, že si mě oblíbí. Nebo by si nemusel myslet, že jsem totální kráva. Protože si to určitě myslí po tom skvělém představení.

,,Ale jo, představím ho," rozhodla jsem se. Snažila jsem se znít v klidu. Vůbec ne, jako by to mohla být šance.

,,Fajn," usmála se Lola. Vypadala, jako by jí spadl kámen ze srdce.

Zaťukala jsem na dveře, otevřela je a všichni tři jsme nakráčeli do třídy. Úplně každý ve třídě zpozorněl. Hodina už začala, ale učitelka tu ještě nebyla, a tak jsem si odkašlala a začala.

,,Ahoj. Mám vám představit Nicolase Clarka, našeho nového spolužáka," ukázala jsem na něj. Sundal si brýle a začal se usmívat. Ve třídě nastal hluk. Každý k tomu měl co říct. Jen jsem se usmála na Nica a odešla z popředí. Teď si měl čas vychutnat tu slávu. A že si ji užíval.

Přišla jsem nervózně k Lole. ,,Ani nevíš, jak se mi ulevilo, že jsem tam nemusela vedle něj stát. Je to namachrovanej cápek, co beztak neví, kterou dřív," šklebila se Lola. Co to kecá? Je hezkej a každej hezkej kluk nemusí hned být jako podle Loliného popisu.

,,Je hezkej!" nesouhlasila jsem s ní.

,,Nico? Ne," začala se smát. Praštila jsem ji do ramena, protože neměla pravdu. Nico byl hezkej. Třeba ne svatej, ale to nikdo netvrdí.

Do třídy najednou přišla učitelka. ,,Dobrý den. Kdo to je?" ukazovala na Nica.

,,Dobrý. Jsem Nico Clarke, nový žák," představil se sám. ,,No, jistě, to jsi ty. Tak si za někým přisedni a začneme," vzpomněla si učitelka a loudala se k učitelskému stolu.

Nico přišel k Lole. Zaťukal jí na rameno. Stála jsem naproti ní, takže jsem ho viděla přicházet. Lekla se a otočila se na něj. ,,Můžu si sednout s tebou?" zeptal se mile. Vykulila jsem oči. On chce sedět s Lolou? Ach jo. Se mnou by sedět nechtěl? Určitě bych o to stála víc! Takže mise 'zlepši si reputaci u Nica nevyšla'.

,,Cože?! Ne!" nesouhlasila Lola. Skoro křičela. Nico nic neříkal, jen se na ní koukal přemlouvajícím pohledem. Neodolal by nikdo. ,,Fajn," zabručela nakonec a vydala se naštvaně k lavici.

Čekala jsem, že bude nadšený ocásek Loly, ale on nebyl. Sice byl nadšený, ale přišel ke mně.

,,Jmenuji se Nico, takže mi neříkej Nicolas. Nijak sis to nevylepšila," šeptl u mě dost jedovatě a pak si přisedl k Lole.

Já jsem byla zmatená. Je jasné, že s Nicem jsem asi skončila hned co jsem začala. Zatřepala jsem hlavou, abych zapomněla na ten jeho jedovatý hlas a courala se do své lavice. Lole se nelíbí, ale on si vybere ji. To snad není pravda. Mrzelo mě to. A sakra hodně. I když byl teď nepříjemný až dost strašidelný, pořád byl hezký. Jenže on nejspíš na blondýnky než brunetky. A nebo na ty, kterým se neklepe hlas, když ho mají oslovit.

— — —

Hodina uběhla vcelku rychle. Byla teprve druhá. Dneska je pátek, máme jich pět, což je fajn.

Lola přišla naštvaně k mé lavici. Opřela se rukama o ni a začala křičet: ,,On je úplně neschopnej! Odmocnina z 225 a on neví. Všechno ode mě opisuje. Tess, prosím, zachraň mě," stěžovala si prosila mě smutným našklebeným výrazem zároveň. Když jsem viděla, jak se vzteká, došlo mi, jak bych já byla nadšená. A zase se ve mě objevila zlost. Možná i trošku závist, že nejsem na Loliném místě.

,,Vybral si tebe. Hele, zvládneš to. A moc dobře víš, že jsi ze třídy nejchytřejší," snažila jsem se jí to ulehčit, ale nedařilo se mi to. Zlost ve mě byla větší než pochopení.

,,Tess, nesmíš na mě být naštvaná. Já neovlivním jeho rozhodnutí. Moc dobře víš, že bych ti ho s radostí přenechala. Jenže on si vybral druhou z nás. Mrzí mě to, ale nesmíš mě z toho vinit," přečetla z mých očí a povídala klidně. Oceňovala jsem to. Jiná holka by mě poslala k šípku, že jí závidím, ale ona ne. Myslela to dobře jako pokaždé. Vstřebávala jsem informace a vlastně měla pravdu.

,,Máš pravdu, promiň. Hrozně mě to chytlo, ale vždyť je to jen cápek, co neví, kterou dřív," opakovala jsem její hlášku už s úsměvem. Zasmála se.

,,Takhle se mi líbíš," mrkla na mě. ,,Nás nerozdělí kluk," hodila pohled k Nicovi.

Usmála jsem se. Je to tak, nemůžu se na ní zlobit. Není to její vina. Pohledem jsem ho taky vyhledala. Stál opřený o lavici a něčemu se strašně smál. Hezkých kluků přece může být i víc než on.

— — —

Takže ahoj, máme tu další díl. Vyhovuje vám délka téhle části? Pište do komentářů. Děkuju moc.
PS: Myslíte si, že je Nico hezkej? :D

Claire <3