Obyčejná holka ✔️

// Část 50. Prosím, přijeď, Tess\\

,,Bylo to dobré, půjdu si už lehnout. Dobrou," rozloučila jsem se se všemi. Prvně jsem se odebrala do koupelny. Až čistá a zabalená v dece jsem se spokojeně usadila na parapet okna v mém pokoji. Spát se mi ještě nechtělo, takže jsem si projížděla sociální sítě. Zničeho nic se mi na displeji obrazovky rozsvítí Jeremiasova fotka. Co se děje, že mi zrovna teď volá? Vytřeštila jsem oči a opatrně přijala hovor.

,,Jeremiasi?" oslovila jsem ho poněkud zmateně.

,,Potřebuju pomoc," šeptal do mobilu. Zněl jako pár vteřin před smrtí, načež moje reflexy a možná i starost reagovaly pohotově.

,,Cože? Kde jsi?" vyzvídala jsem celá naježená strachem.

,,Doma. Prosím, přijeď, Tess." To bylo poslední, co zamumlal. Nic dalšího mi neřekl. V hlavě mi poletovalo plno otázek a já potřebovala odpovědi, které dostanu jedině od něj. Z bytu jsem se nemohla vypařit jen tak, proto jsem Samovi napsala krátký vzkaz na papírek.

Same, s Jeremiasem se něco děje. Zněl, jako by umíral. Prosím, kdyby něco, tak mě kryj. A neboj, vrátím se co nejdřív. Slibuju, že ti to vysvětlím. Děkuju, bráško, jsi ten nejlepší. Máš to u mě.

Podstrčila jsem ho pod prahem dveří a letěla k verandě, kde jsem na sebe zběsile oblékala bundu. Pak jsem rychle zmizela z domu.

Vypůjčila jsem si Samovo kolo. Funkční kolo, což bylo důležité zdůraznit. Šlapala jsem, co mi nohy stačily a doufala, že ke Clarkům už trefím. A povedlo se.

Před domem byla louže krve. Zděšením mi musely i stát vlasy na hlavě. Seskočila jsem z kola, které jsem následně odhodila do keře u domu a s modlením, že krev není Jeremiasova jsem vběhla do domu. Běžela jsem potichu, ale rychle po kapkách krve. Cesta končila v koupelně. Na zemi ležel Jeremias. Celý od krve.

,,Jeremiasi!" zaječela jsem a klekla si k němu. Naštěstí vnímal. ,,Zavolám sanitku." Mobil jsem položila na podlahu a dala ho na reproduktor. Za chvíli se ozval milý hlas slečny. Když jsem jí vysvětlila ty důležité věci jako co se stalo a kde jsme, radila mi, jak Jeremiase zbavit krvácení. Ztratil už tak moc krve. To nepodstatné z nosu a rtu nebylo nic těžkého, ale rozseknutá noha a hlava byl už jiný level. Ještě, že ruce měl jen odřené, což nebylo nic vážného.

Řídila jsem se přesně podle instrukcí. Za chvilku se mi podařilo zastavit krvácení z nohy. Teď zbývala hlava. Nešlo to nijak zastavit. Všechny vrstvy vždycky natolik prosákly, že jsem musela přidat další a další.

Objímala jsem Jeremiase se slzami v očích. ,,To zvládneme, rozumíš?" utěšovala jsem ho, i když tu falešnou naději jsem opakovala hlavně sobě. Nikdy jsem v takovéto situaci nebyla, takže jsem nevěděla, co říkat a co ne.

,,Tess," vydechl ztěžka.

,,Psst. Nenamáhej se," mírnila jsem ho. Ničilo mě slyšet jeho nakřáplý hlas.

,,Děkuju ti," vydechl znovu. Hladila jsem ho po vlasech. Měl v nich krev, takže některé vlasy se slepily k sobě.

,,To udělali ti stejní, co Nicovi, viď?" Jeremias kývl na souhlas se strašně provinilým výrazem.

,,Nezlob se na mě, prosím," vydával ze sebe těžce. Hladila jsem ho po tváři. Zlobit se na něj? Teď? To nešlo.

,,Nezlobím se na tebe. Jen jsi říkal, že se nevrátí," rozpitvávala jsem dál tohle téma.