Obyčejná holka ✔️

// Část 4. Naše čtyřka \\

,,Tess, mám 98%!" křičel na mě někdo zpovzdálí. Podle hlasu jsem poznala, o koho šlo - Sam. Otočila jsem se. Přiběhl k nám a obě dvě naráz objal.

,,Zvládl jsi to. Super," chválila jsem ho. Měl z toho radost jako malé dítě z nové hračky. Přitom bylo jasné, že to zvládne.

,,Co jste psali?" vyptávala se Lola, co neměla tušení, z čeho je Sam tak na větvi.

,,Seminárku z češtiny," zašklebil se. Lola se taky začala šklebit a mě tím donutili k smíchu.

,,Co se tu tak šklebíte?" křičel vesele Max, který nás doběhl. Max? Co ten tu dělá?

,,Kde se tu bereš?" užasla Lola.

,,Zjistil jsem, že autobus mi staví zhruba v půlce cesty mezi základkou a průmkou," smál se. Tři měsíce do konce školy a on teprve teď zjistí, kde mu zastavuje autobus. Ano, ano, Max je šikulka.

Maxovi je 18. Chodí na stavebku. Dojíždí zatím pořád autobusem, ale dělá si řidičák na auto.

A co my ostatní? Ehm...

Nejsem moc vysoká, ale zase nejsem nijak malá. Jsem tmavší pleti. Mám hnědé rovné vlasy, které mívám trošku delší než po ramena. Je to praktické. Mám modré oči, které se plno lidem líbí. Mně osobně ne.
Nejradši nosím kožené nebo riflové bundičky k roztrhaným riflím. A taky si dost potrpím na náušnice a náramky. Zato nemusím make-up nebo jiná zkrášlovadla. Ano, občas se namaluju, ale není to pořád. V tom se lišíme s Lolou.

Lola se ráda maluje a zvýrazňuje si rty. Je blodýnka vysoké, štíhlé postavy. Oči má hnědé. Vlasy blond, mírně kudrnaté. Pak Lolu zdobí brýle, které musí nosit, aby viděla na dálku. Má štěstí, protože jí sluší.
Ráda nosí krátká trička, aby šlo vidět, jak je hubená. A k tomu nosí zkrácené rifle.

Já, Lola... 👇🏼

Naši bráchové jsou jako stvoření pro modeling.

Sam je zase menšího vzrůstu a snědý. Máme to v rodině. Má tmavě hnědé až černé vlasy a hnědé oči. Takové čokoládové.
Nejradši nosí tílka, aby šla vidět jeho velká ramena. Pak rád nosí uplé džíny, aby mu vynikly hubené nohy.

Max je trošku jiný. Má sice taky tmavě hnědé oči i vlasy, ale je vysoký a vypracovaný. Nerad se ale chlubí svaly, a tak často nosí mikiny a volné tepláky. Jo a Max miluje přívěsky. Bez nich nevyjde ven.

Sam a Max... 👇🏼

Šli jsme teda domů. My čtyři. Za ty roky se z nás stala parta, která se bere jako jedna velká rodina. Říkali jsme si úplně všechno. A snad všechny zážitky sdílíme společně.

Povídali jsme si a probírali, co se komu za dnešek stalo. U nás s Lolou to byl rozhodně Nico a písemka z fyziky. U Sama dosažených 98% z testu a od Maxe jsme se dozvěděli, že měl dneska strašnou smůlu. Nic neobvyklého.

Potom jsem mrkla na Lolu. Naznačila jsem jí, že pokud chce na víkend oba bráchy, musíme se zeptat a přemluvit je hned teď. Lola mi mrknutí vrátila, a proto jsem mohla tak nějak nenápadně začít. ,,Kluci? Co děláte o víkendu?" Nahodila jsem nevinný výraz.

,,Nic," odpověděli současně s pokrčením ramen.

,,Super. Hele, musíte nám pomoc. Víš jak jedu za bábi?" Lola se koukla na sekundu na Maxe. Ten o tom nejspíš věděl.

,,Tam mě živého nedostaneš," nesouhlasil. To z ní mají oba takový strach?

,,Maxi, prosím," prosila ho Lola. Chovala se sice jako dítě, ale za to to stálo.

,,O co jde?" zajímal se Sam. Nevěděl o tom nic. Jak by taky mohl? Proto jsem ho zasvětila.

,,Jede spát na víkend k babičce, kde údajně straší," uvedla jsem ho do děje s kapkou nedůvěřivosti. Může tam strašit, ale nemusí.

,,Údajně? I Max potvrdí, že je to pravda," protestovala Lola proti mé nedůvěřivosti.

,,A vy tam chcete jet?" nechápal Sam a vrtěl hlavou. Na jeho místě bych to asi taky nechápala. Obě jsme vystrašené, jen když zašustí keř a teď chceme jet k babičce do jejího strašidelného domu.

,,Nechtějí, musí. Lola se kvůli tomu pohádala s mámou," vysvětloval Max. O té mámě jsem třeba vůbec nevěděla. Paní Hallová se s Lolou snad nikdy nehádala. Tohle muselo být vážné.

,,Že nás v tom nenecháte?" koukla jsem na Sama psíma očima. Sam chvíli protáčel očima a nesouhlasil, ale nakonec jsem ho přemluvila. Ještě to teda nedal jasně najevo, protože čekal i na Maxovo rozhodnutí, ale pochybuji, že by nejel.

,,Dobře, fajn, pojedeme tam všichni," vzdal se nakonec Max.

,,Hurá!" ječely jsme s Lolou hlasitě. Proč jsme se vlastně vůbec radovaly? Že musíme jet k babičce a zatáhly jsme do toho i bráchy? Spíš bychom se měly teď bacit něčím obřím do čela.

— — —

Došli jsme až k bytovkám. ,,Hele, já musím jít hlídat Luccy a mám tak pět minut na to, abych na tenhle víkend dostala svolení od mámy," začala jsem komplikovat plány, ale bylo to tak.

,,Tak takhle, domluv to a pak zavolej, co a jak, dobře?" rozhodl Max a pousmál se. Na to jsem jen souhlasně kývla.

Rozdělili jsme se. Já se Samem jsme se vydali domů.

,,Kdo bude poslední nahoře, prosí mámu o víkend!" zakřičel Sam a rozběhl se do schodů.

,,Hej!" zakřičela jsem taky a rozběhla jsem se za ním se smíchem. Bydlíme až nahoře.

— — —

Ahoj, je tu další díl. Omlouvám se, komu vadí, že je kratší, ale máte to vynahrazené fotkami, jak kdo vypadá. Líbí se vám postavy? :) Ozvěte se v komentářích. Děkuju moc.
Claire <3