Obyčejná holka ✔️

// Část 35. Těžké vysvětlování \\

Měla jsem pouze dvě možnosti. Buď jít potichu jako myš, aby mě opravdu nikdo neslyšel a zapadnout do svého pokoje. Vyhnula bych se tím plno problémům, ale ne tak docela. Schytala bych je zítra. A nebo můžu přijít úplně normálně a vysvětlit to rodičům i Samovi. Co je výhodnější? Ani jedno. Ani u jednoho se nevyhnu problémům. Ale můžu si za to sama, já vím. Ale přece dokáží pochopit, že jsem byla v nemocnici kvůli kamarádovi, ne? Mohli by.

Potichu jsem došla k bytu. Tam jsem už přirozeně odemkla a odstrojila se ve verandě. Vlezla jsem do chodby. Nesnažila jsem se dělat hluk, ale ani jsem se nesnažila být neslyšná.

,,Mami, tati, Same. Jsem doma," řekla jsem na uvítanou. Můj hlas zněl potichu a opatrně. Bála jsem se jejich reakcí, ale lepší je se ozvat než mlčet. Všichni tři okamžitě přiletěli do chodby a Petr rozsvítil světlo.

,,Než něco řeknete, nechte mě to vysvětlit, prosím," prosila jsem s rukama v obranném gestu. Očima jsem přeskakovala z jednoho rodiče přes Sama na druhého a zase zpět. Nadechla jsem se a rychle jsem napojovala další větu, aby neměli čas mě zastavit, přerušit mě nebo mi vynadat.

,,Do školy jsem přišla pozdě. Uklouzla jsem před učitelkou na zemi na chodbě a ona nebyla ve třídě a viděla mě. Když mě pak před celou třídou ztrapnila, řekla jsem jí, že kdyby byla ve třídě včas, neviděla by mě. To ji samosebou naštvalo a tak mě nechala po škole," křečovitě jsem polkla a pořádně se nadechla. Já a být po škole je novinka.

,,Čtvrt hodiny jsem byla po škole a ještě před tím jsem se moc nepohodla s Lolou. Jenže po škole jsem nebyla sama. Byl tam i Nicolas Clarke. A po chvíli nás přišel zachránit jeho bratr Jeremias. Dokázal nás ze tříhodinového trestu za nic dostat pryč. Byla jsem na chvíli u nich. Učitelka Nicolasovi řekla, že by potřeboval doučování a navrhla mu moje jméno. Pohádala jsem se kvůli tomu s nimi, protože jsem s tím nesouhlasila. Nakonec jsem to povolila a dvakrát do týdne ho budu doučovat. Pak jsem odešla na zastávku," vydechla jsem a znovu popadla dech. Strašně jsem to hrnula.

,,Tam jsem potkala Jamese. Měli jsme jít ven, ale já napsala, že nemůžu, protože jsem měla být po škole a o mé záchraně jsem mu nestihla napsat. Zase hádka. A tak jsem mu to cestou domů vysvětlila. Díkybohu to pochopil. Pak jsem zazvonila u Hallů. Max mi řekl, že Lola je u obchodky. Běžela jsem za ní. Potřebovala jsem ji vidět, protože mi Max řekl, že z mého trestu po škole byla nadšená," naštvala jsem se krapet nad vzpomínkou, ale po krátké odmlce jsem byla schopná pokračovat.

,,S Lolou jsme si to vyříkali i s Davem, se kterým to před tím nebylo moc růžové. Byla jsem snad se všemi už v pohodě a chtěla domů. Jenže v tom přiběhl Jeremias, starší Clarke, ten co mě zachránil. Prý jeho bráchu, Nicolase, mého spolužáka a kamaráda, odvezli do nemocnice a je na tom špatně. Byl tak zoufalý, že jsem jela s ním. Já vím, neměla jsem, ale musela jsem mu pomoc, když pomohl i on mně," znovu jsem se vžila do vzpomínek a tak se i naladila. Ihned jsem se dala do pořádku, aby mě nikdo nepřerušil.

,,Dojeli jsme do nemocnice, kde jsme zjistili, že Nico je pořád na sále. Rozhodla jsem se čekat tam s Jeremiasem až do konce. Trvalo to přes dvě hodiny, ale vydrželi jsme to. Doktor pro nás měl díkybohu dobré zprávy. Nico v kómatu spal a tak jsme u něj mohli být jen chvíli. Pak jsme šli do bufetu, abychom zahnali hlad i žízeň. A nakonec mě odvezl domů. Cestou jsem volala Lole na vysvětlenou. Doufala jsem, že když jsem to vysvětlila jí, dokážu i vám," promnula jsem si prsty.

,,Já vím, že jsem řekla, že se snažím sekat dobrotu, ale copak se o to nesnažím? Prosím, promiňte mi, že jste o tom neměl nikdo ani tušení, ale já tohle neplánovala. Dnešek měl být poklidný den. Škola, James a jít domů. Ale zvrtlo se to a nic nešlo podle plánů. Ale pokud by bylo nějaké příště podobné dnešnímu dni, slibuju, že všem dám vědět. Teď mi to prosím jen odpusťte a pochopte mě. Aspoň vidíte, co to byl dnes za den. Nelžu vám a jsem k vám brutálně upřímná," poprosila jsem je. Tímhle jsem zakončila svůj neskutečně dlouhý monolog, kterým jsem shrnula svůj den.

,,Řekla jsi snad vše důležité. Věřím ti, odpouštím ti a chápu tě. Jen, prosím, Tereso, nezapomínej, že i my občas potřebujeme tvoji pomoc. Ale chápu, máš kamarády, na kterých ti záleží," pronesla máma odvážně jako první.

,,Myslím si, že můžu souhlasit s vámi oběma. Příště ale nic podobného," pohrozil mi Petr.
Rodičům jsem poděkovala a pak jim popřála dobrou noc. S nimi jsem to vyřešila.

Zbýval Sam, se kterým toho bylo mnohem víc. ,,Mohla bys do mého pokoje?" zeptal se Sam. Kývla jsem. Sedli jsme si na postel.

,,Proč jsi po mě tak vyjel? Mimochodem, řekla jsem vážně úplně všechno a popravdě," ujistila jsem Sama, který nevypadal rozhodně v pohodě.

,,Tess, psala mi Gabrielle. Prý jsi po škole kvůli tomu, že jsi byla drzá na učitelku a nenosíš úkoly a učebnice," projel si mě pohledem. Nadechla jsem se, ale nakonec jsem vydechla přebytečný vzduch s kapkou zlostí z úst.

,,Same, jednou do roka jsem neměla učebnici a úkol. Myslíš si, že ona nebere stěr jako drzost?" vysvětlovala jsem mu to už zoufale. Chápu, že jsem pro Sama pořád malá holčička, ale tohle mi musí uvěřit, protože nelžu.

,,Věřím ti. Nebyla přece jen u toho. Pak mi ale napsala ještě druhou věc. Že měníš Nicolase za Jeremiase. Je ti to jedno, protože to jsou oba Clarkovi. Sakra, jestli tohle koluje po škole, co je na tom pravdy?" ptal se dost znepokojivě. Vyčetla jsem mu z očí, že doufal, že je to lež.

,,Cože!?" vyjekla jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. Nezmohla jsem se na nic jiného, jenom mě to všechno mrzelo. Nico se mi líbil, Jeremias je pro mě možná ani ne kamarád. Takže tohle jsou fámy po naší škole?

,,Ale i mě to zajímá, Tess. Proč ses tak sblížila s Clarkovými?" ptal se znovu. Copak mu to vadí? Copak nesmím?

,,Nevím, čemu věříš nebo v co doufáš, že řeknu. Já jen -" zavzlykala jsem a slzy se samovolně spustily po tváři. Bylo mi už jedno, že se před ním rozbrečím. Sam mlčel, protože jsem se snažila něco vymáčknout. ,,Já jen doufám, že pochopíš, že jsou to moji kamarádi. Na té party jsem se pohádala s dvěma mými nejlepšími kamarády a to jsi ty a James. A dokonce i s Lolou jako nejlepší kamarádkou. A oni dva mi pomohli. Proto se s nimi bavím. Gabrielle mi dneska řekla, že vysvětlí Jamesovi, že jsem po škole. Místo toho psala lži tobě. Chápeš moji situaci, Same?" zeptala jsem se zoufale. Slzy mi dále stékaly po tváři a já jen rozmazaně viděla Samovu smutnou tvář. Později si mě jeho silné paže omotaly do objetí.

— — —

Kapitola úplně o ničem, já vím, promiňte. Je to shrnutí jak pro Teresu, tak pro mě, takže se omlouvám. Příští bude lepší.

Jinak po dlooouhé pauze vás vítám opět zde! Takže, předem všem děkuji, kdo se mnou měl trpělivost a počkal si na nové kapitoly. Jsem vám vděčná. Jo, a pokud si nepamatujete, co se v předešlých dílech dělo, můžete si je přečíst od začátku. Teď už budou dávat větší smysl a rozhodně tam najdete i méně chyb. A už moc mluvím, každopádně vám patří obrovité DĚKUJI!
Claire <3