Obyčejná holka ✔️

// Část 39. Cesta domů s Mattym \\

Zjistila jsem, že jeho táta pracuje v Dánsku a je rád, když ho vidí alespoň na Vánoce. S mámou vychází dobře. On o mně zjistil taky pár informací. Klasika.

,,Jsme tu. V jaké třídě máš ségru?" zeptal se slušně, když mi otevřel dveře.

Děkovně jsem se na něj usmála. ,,Je v kytičkách," odpověděla jsem klidně.

Souhlasným kývnutím hlavy mi dal najevo, že rozumí a vydal se po schodech do druhého patra. Zarazilo mě, že ví, kudy jít.

,,Jak víš, kudy jít?" zašklebila jsem se nechápavě.

Zarazil se a málem se praštil do čela. ,,Fajn, prozradil jsem se sám. Pojď, uvidíš sama," vzal mě za ruku a táhl do schodů. Nebránila jsem se ani jeho stisku, ani smíchu.

Zastavili jsme se u dveří a já zaťukala.

,,Dobrý den. Jdu si pro Luccy Cageovou, jsem její sestra," pozdravila jsem slušně docela mladou učitelku a nahlížela do třídy. Učitelka nestihla ani zareagovat, protože ten malej skřítek si mě všiml sám.

,,Terí!" křičela Luccy a běžela ke mně s nějakým papírovým výrobkem v ruce. Nastavila jsem náruč a ona do ní skočila. S širokým úsměvem na tváři mi popisovala, co to právě vytvořila.

,,Určitě, není problém, ehm, Matty?" zarazila se učitelka. Koukla jsem nechápavě na Mattyho, který koukal do země, jehož probíjela pohledem ta bruneta ve dveřích.

,,Ahoj, mami. Tohle je moje spolužačka a spolusedící skoro v každém předmětu," usmál se jakoby nic, když zvedl hlavu, a představil mě. Krátce jsem se zasmála a Luccy položila na zem.

,,Zlatíčko, běž se převléct a obout," popohnala jsem ji. Kývla a vesele odběhla. ,,Těší mě, paní Grimmesová, já jsem Teresa Cageová," podala jsem ruku učitelce nyní už známou jako Mattyho mamka.

,,Já vím. Matty o tobě poslední dobou dost povídá -"

,,Mami!" okřikl ji naštvaný Matty. Obě jsme se zasmály, což Mattymu vůbec nepomáhalo a v obličeji rudl. ,,Fajn, mami, moc rád jsem tě viděl. Jdeme, Tess," rozhodl a chytil mě za ruku, za kterou mě táhl od jeho mamky dál.

,,Na shledanou, paní Grimmesová," loučila jsem se se smíchem v hlase a mávala směrem ke dveřím. Čekali jsme opodál na Luccy.

,,Říkala tvoje mamka pravdu?" zeptala jsem se na otázku, co mi v hlavě pobíhala a odpovědi nalezeno nebylo. Mattymu se vytratil veškerý výraz ve tváři. Nechtěla jsem tohle způsobit. ,,Ne, promiň, zapomeň na to," brala jsem zpátky svoji otázku, ,,nechci, aby ti pitomina brala náladu, promiň," omluvila jsem se. Nejdřív myslet, potom mluvit, že ano?

,,Tess, uklidni se." Matty mě vzal za předloktí a přitáhl si mě k sobě blíž. Stáli jsme až v nebezpečné blízkosti od sebe. Koukala jsem na něj s vyděšeným výrazem. Zakoukala jsem se do jeho hnědých očí, ale nemohla z nich vůbec nic vyčíst.

,,Mm, Terí?" oslovil mě sladký holčičí hlas. Okamžitě jsem se usmála a Mattyho od sebe odstrčila.

,,Zlatíčko, můžeme vyrazit domů?" zeptala jsem se s úsměvem. Kývla a přešla k nám. Stoupla si vedle mě a ve stejné formaci jsme vyšli před školku. Natáhla ke mně ručičku, a tak jsem ji za ni vzala. Budu příkladem hodné starší sestry.

,,Když jde se mnou mamka i taťka tak se drží za ruku," řekla a koukala při tom do Mattyho očí. To se mi nelíbilo a nechtěla jsem se zároveň koukat na ten Mattyho lišácký výraz dusící v sobě smích.

,,Copak tím chceš říct, broučku?" zeptala jsem dřív, než by mohl zareagovat Matty tou svou prořízlou pusou.

,,Jestli chytneš svého kamaráda za ruku, Teresko," prosebně na mě koukla a prstem ukázala po Mattyho zápěstí.