Obyčejná holka ✔️

// Část 64. Velké chystání \\

,,Co koupit něco společného?" navrhl Dave.

,,Co jsi říkal?" neslyšel Matty a utíkal za námi. Prudce se otočil a vrazil do regálu hlavou. Všichni jsme chytli záchvat smíchu.

,,Co koupit něco společného?" zopakovala smějící se Berenica s Justýnou, co sbíraly Mattyho, který se z nárazu do regálu až posadil na zadek.

,,To není špatný nápad," přitakal Max.

,,Ale co?" zeptala se Lola.

,,Tak co kdybychom vzali velkou krabici a do ní dali všechny drobnosti a nahoru balónky?" napadlo mě.

,,Ta krabice a balónky jsou dobrý nápad, ale něco jiného dovnitř," odsouhlasil Sam z poloviny.

,,Co oblečení?" zeptala se opatrně Berča.

,,Pro něj spíš skateboard a poukaz na tetování," zasmála se Justýna, ale okamžitě se provinile zatvářila, když jsem se na ni zamračila.

,,Tak tam dáme oblečení, kosmetiku a bonboniéru," zakončil to naše dohadování Dave.

,,Mně by se líbila prostě ta krabice. Jen si představte, jak z ní na něj něco vybafne," zasmála jsem se.

,,Tak si tam vlez sama. A můžeš na něj bafat," praštil se do čela Matty.

,,To by byla teprve sranda," zasmál se Max.

,,Tak proč to nezrealizovat?" usmála se Lola. Všichni jsme se prohlíželi s úšklebky.

,,Tak pojďte sehnat nějakou krabici, ne?" rozhodla jsem s širokým úsměvem. A to bylo poslední slovo, mnou pronesené, co padlo, než jsme nesprintovali hledat velikou kartonovou věc.

Nakonec jsme sehnali obří krabici, kde jsem dokázala stát na nohou. Vymysleli jsme, že tu krabici se mnou donesou kluci. Holky Jeremiasovi řeknou, že jsme pro něj vymysleli překvapení. A já budu držet v rukou dort. Až vystoupím, a okolo mě bude plno balónků, začneme zpívat a pak mu každý dá menší dárek ve své tašce. To je dobré, ne? Dostane plno čokolád a bonboniér, trička, přání, kosmetiku a podobné drobnosti. Každý si už vybral něco malého sám.

Já jsem mu nakonec vybrala plno drobností. Čokoládu, sušenku, bonboniéru, sprchový gel a s holkami jsme vybraly jednu moc krásnou riflovou bundičku. Opravdu nádhernou, takže jsem ji tam nemohla nechat. No, a ke každému malému dárečku jsem přilepila papírek. Na každý jsem napsala kousek třeba nějaké vzpomínky, nebo název nějakého místa, kde jsme společně byli. Psala jsem to co nejčitelněji. Když ostatní zjistili, co mě napadlo, pochválili mi nápad a ujistili mě, že se mu to bude líbit.

Potom jsme všichni ve zdraví odjeli domů. Krabici jsme si vzali k nám. Bude na ní pracovat naše čtyřka, poněvadž v ní budu schovaná já.

— — —

,,Co když se mu ten dort nebude líbit?" přemýšlela jsem nad blbostmi. Opravdu jsem chtěla, aby si narozeniny užil.

,,Proč by se mu nelíbil?" zeptala se Lola se zájmem v hlase. Nechápala mě.

,,Nevím," pokrčila jsem rameny.

,,Nemluv a nafukuj ty balónky," komandoval nás Max. Už jsme měli skoro plnou krabici. Zkusila jsem si do ní vlézt i s balónky uvnitř. Nebyl to žádný problém. Teď jsme jen uvázali mašli, aby krabice vypadala jako dárek. A bylo hotovo.

Najednou mi začal vyzvánět mobil. Volal mi Jeremias. Hovor jsem zvedla okamžitě.

,,Ano?" zeptala jsem se.