Obyčejná holka ✔️

// Část 58. Skvělá večerní nálada \\

S Luccy jsme měly hotové brambory a daly jsme kuře do trouby. Sice byla po celé kuchyni jedna louže vody vedle druhé nebo slupky od brambor, ale zvládly jsme to.

,,Copak to tu voní?" přišel domů Sam s pohodovým výrazem ve tváři.

,,Ahoj, Samí. Už umírám. Dneska sice není jako klíště, ale bylo toho na mě moc. Pomůžeš mi, prosím?" vyvalila jsem na Sama hned z kraje. Přišel do kuchyně. Byl vysprchovaný, musel se umýt v šatnách po tréninku.

,,Jasně. Jen si uklidím věci," odsouhlasil mi to téměř okamžitě a odešel do pokoje. Po chvíli přišel převlečený. ,,Copak potřebuješ?" zeptal se.

,,No, já musím vykoupat Luccy, protože je špinavá jako čuně," koukla jsem se na ni.

,,Nejsem," zaječela protestně a založila si naštvaně ruce na hrudi. Rozhodla jsem se to ignorovat.

,,A potřebuju, abys vytřel a uklidil kuchyni. No, a hlídal kuře, aby se nám nespálilo," ukázala jsem na troubu.

,,Uklidím a vytřu. Ale to kuře? Bojím bojím," schoval si obličej do dlaní. Usmála jsem se.

,,Tak hlavně ať zase nehoří," prohodila jsem varovně, než jsem vedla naštvanou Luccy do koupelny.

,,Neboj, ségra. Už mi je sedmnáct," zasmál se a došel si pro mop.

Vykoupala jsem Luccy, která protestovala při každém pokusu jen smočit prstík ve vodě. Samozřejmě jsem po takovém vlnobití musela vytřít i celou koupelnu. Pak jsem ji uložila zabalenou v dece a oblečenou v roztomilém pyžamu k televizi. Opět dávali její oblíbené My little pony. Sam seděl na židli u trouby a čučel na kuře uvnitř. Potichu jsem si sedla na stůl a objala ho. Seděl pode mnou na židli. Jen se krátce zasmál.

,,Hele? Sestřičko?" prohodil Sam zvídavě.

,,Ano? Bratříčku?" oplatila jsem mu stejnou frázi dokonce stejným tónem hlasu.

,,Co bylo s tím Jeremiasem?" zeptal se zvednutým obočím.

,,Co přesně myslíš?" chtěla jsem to ujasnit.

,,V tu noc. Neříkej mi, že je náhoda, že je jeho bratr v nemocnici a on pár dní potom zbitý," konstatoval a naklonil u toho hlavu na stranu. Prohrabovala jsem mu vlasy.

,,Víš, náhoda to není, to máš pravdu. Ale ono je to strašně složitý," řekla jsem popravdě. Chtěla jsem se z toho vykroutit, jenže přeci jen to byl pořád Sam, ten, jež o mně ví vždycky nejvíc.

,,Můžeš to nějak dovysvětlit?" Otočil se na mě čelem. Ztěžka jsem si oddechla, ale souhlasila jsem.

,,Dám příklad na tobě. Co bys dělal, kdybys poznal Maxe. Kamarád, co by byl ve strašném průšvihu, neměl peníze a podobně. Snažil by ses mu pomoct, i kdyby to znamenalo, že tě můžou lidi odsoudit, můžeš přijít o kamarády a nebo se budeš strachovat o svůj život?" zeptala jsem se ho.

,,Chceš říct, že Jeremias tohle udělal?" vykulil na mě oči.

,,Jo," přikývla jsem po krátké odmlce.

,,Děláš si -"

,,Kuře!" vyjekla jsem, když jsem se koukla jen na pouhou milisekundu do trouby. Z trouby šel strašný kouř. Opatrně jsme se Samem pomocí rukavic a utěrek vytáhly kuře. Co kuře, spíš černou cihlu.

,,Super, tohle jsme přece přesně takhle chtěli," zavtipkoval a usmíval se na černé spálené kuře tvrdé jako hokejový puk.

,,To máš teda pravdu," odsekla jsem naštvaně. Zahodila jsem utěrky a ruce naštvaně zabodla v bok. ,,Luccy? Žádné kuře nebude, pojď, dostaneš jenom brambory," zakřičela jsem na ni.