Obyčejná holka ✔️

// Část 38. Taylorová v koutě \\

,,Tess?" zeptala se udiveně ještě dřív, než se stihla otočit. Není divu, že mě poznala. Beru jsem jí začala říkat jako první. ,,Co se děje?" otázala se s dosti velkým zájmem.

,,Můžu si s tebou promluvit, prosím? Je to dost důležité," říkala jsem klidně, i když uvnitř mě jsem byla nervózní. Nebyl čas!

,,Berčo, zlatíčko, máš chvilinku?" vedle nás se objevila Gabrielle se sladkým hlasem. Co říkám, není čas. Berenica seděla nehnutě jako opařená. ,,A jéje, Cageová. Co tu chceš? Tohle není tvoje třída. Být tebou tak hezky rychle vypadnu," řekla kysele se svým povýšeným výrazem. Opřela se dlaněmi o roh lavice a rukou znechuceně, jako kdyby se štítila i své vlastní ruky, mávla ke dveřím.

,,Ty se o mě nestarej, Taylorová. Beru, pojď," natáhla jsem k ní ruku a ještě před tím jsem zpražila pohledem Gabriellu. Kdo si myslí, že je?

,,Ne, Berenico, ty jdeš se mnou," praštila mě do ruky a pevně své prsty omotala okolo Bereničina zápěstí.

Ta se naštvala a postavila se. ,,Vypadni odsud, Gabrielle. Teď na tebe opravdu žádnou chvilinku nenaleznu," odhodila ji od své lavice a přišla ke mně. Se slovem chvilinku si opravdu pohrála na jazyku, čímž to víc napomohlo Taylorovou vytočit. ,,Moc ráda půjdu," zářivě se usmála s pozorností na mé osobě a já jí úsměv vrátila.

Gabrielle zůstala překvapeně koukat. ,,To vám nedaruju, ani jedné," zakřičela, když jsme odcházely. Otočily jsme se na ní s pozdviženými obočí a ve stejnou chvíli jsme na ni ukázaly prostředníčky.

,,Beru, co se mezi vámi stalo?" zeptala jsem se ji na rovinu, jen co jsme se dostaly na chodbu. Nemá cenu si hrát na šaška a hlavní problém zbytečně omývat stupidními otázkami.

,,Něco ji prostě změnilo. Nechápu to. Strašně mě nutila tebe, Lolu a Justýnu od sebe odtahovat, abych měla čas jen na ni. Jenže ona se na mě teď vykašlala a já ani nevím, proč. Chová se jako nepřítel, prostě ubohost," vypadla z ní směsice nálad a pocitů, že jsem si dávala chvíli na promyšlení slov.

,,Beru, pořád jsme tu pro tebe," věnovala jsem ji pevným hlasem, načež se mi vrátil děkovný pohled. ,,Jen bych byla ráda, kdyby ti Gabrielle cokoli řekla, aby ses o to se mnou podělila," poprosila jsem ji možná až moc zoufale, ale to nevadí.

,,Jasně, nevidím v tom problém," usmála se a k přesvědčení kývla souhlasně hlavou.

,,Děkuju. Tak na němčině," rozloučila jsem se a odešla si pro věci s hřejivým pocitem, jak moc se nám to povedlo. Ačkoli byla Gabrielle naše kamarádka, to, co se z ní stalo, sotva tak můžeme považovat.

— — —

Němčina proběhla více než nudně. Nebyla tu Lola, neseděla jsem s Mattym. Od Loly jsem se dozvěděla, že jejich hodina ruštiny byla bez problému. Další hodiny ubíhaly bez komplikací, což mě těšilo.

Šestou, čili poslední hodinu, máme učitele, který nás učí zeměpis a chemii. Toho mám vcelku ráda. Je milý, není přísný a látku dokáže vysvětlit. Pokračovalo učení, když vstal a chystal se na proslov.

,,Žáci, chtěl jsem se jen zeptat, kdo z vás má zájem o zájezd na Slovensko. Míst máme pořád hodně a termín je už v úterý příští týden. Proto vás žádám, nahlašujte se co nejdříve. Děkuji," skončil a tím ukončil i hodinu. No jo, vlastně. Úplně jsem na nějaký zájezd zapomněla. Stejně tam s Lolou nechceme.

,,Pojedete taky?" hodil po mě zvědavý pohled Matty, když si doházel všechny věci z lavice do batohu.

,,Jak taky?" nadzdvihla jsem obočí. Překvapil mě tím. Nezpozorovala jsem ale jeho reakci, protože jsem byla zaměstnaná uklízením učebnic.