Obyčejná holka ✔️

// Část 43. Smích \\

,,Bojím se o Jamese," prozradila mi Berenica šeptem, když se okolo nás rozhlížela, jako kdyby nás někdo sledoval.

,,Cože!?" vyjekla jsem po ní. Okamžitě mě utišila.

,,Dave chodí s Lolou a Max je její brácha. Já se bavím s Benem, Justýna s Mattym. Sam je tvůj brácha a dokonce se bavíš s Nicem. Ale James?  Párkrát se s tebou pohádal, Gabrielle má šanci si ho přitáhnout na svoji stranu," šeptala. Nikdy jsem nerozpitvávala vztahy až takhle dopodrobna, ale měla pravdu. Gabrielle si umí lidi přitahovat k sobě, takže oni se potom nebaví s vámi.

Najednou jsme za sebou uslyšely tleskání. Prostě potlesk. Okamžitě jsme se otočily. Stála tam Gabrielle s nějakými dalšími holkami. Tleskala nám s povýšeným výrazem.

,,Tleskám," odfrkla si a pak pohodila vlasy, které jí spadly do obličeje. ,,Nádherná teorie, tak snad máte pravdu," uculila se na nás a odešla. Tak proto se Berča snažila šeptat a rozhlížela se okolo. Já jen hlasitě vydechla se zavřenýma očima. Tohle se nám nepovedlo a já neměla slova, abych ji nějak zastavila. Jen jsem poděkovala Berči a dala se rychlým krokem zpět k Lole. Koukala opodál dost nechápavě.

,,O čem -"

,,James!" přerušila jsem ji s obrovským odfrknutím. Tohle se nemělo stát. Gabrielle nás smetla ze stolu. ,,Promiň. James je Gabrielly zbraň proti mě," omluvila jsem se za to přerušení a zalitovala se. Poslední dobou se pořád lituju. Na to jsem mávla rukou a snažila se změnit téma. ,,Kdo jde s námi?"

,,Justýna s Mattym, nevadí?" zatvářila se provinile.

,,Vůbec ne," vyhrkla jsem potěšeně, až se mi koutky úst zvedly v úsměv. Lola si mě podezřívavě projela pohledem. ,,Ti nejlepší, co můžou jít," zazubila jsem se na vysvětlení. Protočila oči nad mými změnami nálad, co jsem nejspíš chytila od Justýny a vydaly jsme se na cestu.

— — —

,,S Maxem jsme si jednou vyměnili oblečení. Mohlo nám být tak 4 a 8. Mikiny, trička a kalhoty ještě šly, ale spodní prádlo nebo boty? Jo, byla to docela sranda," vyprávěla Lola. Všichni jsme se zasmáli, za což vlastně nemohla z velké části Lolina historka, protože takhle se smějeme a vykládáme si historky už od východu ze základky.

,,Můj bratranec jednou vlezl do pračky a nemohli jsme ho tři hodiny najít," pokračovala Justýna, kterou jsme ale opět přehlušili smíchem, takže to ani nedopověděla.

,,Já jsem třeba jednou oblékala nemocného Sama do pyžama. Najednou ale přišla Luccy a ptala se, proč Sam nemá oblečení. Ty naše pohledy mohly být k nezaplacení," došla řada na mě. Asi nemusím znovu upozorňovat na to, jaký hluk jsme po celé ulici nadělali.

Cestou ke školce jsme se rozhodli si povídat nějaké vtipné historky. Nutně jsem potřebovala rozptýlit. Už jsme se blížili ke konci naší cesty a dělali jsme u toho strašný rámus. Aspoň jsme se nějak zabavili. Dozvěděli jsme se trapné i vtipné historky. Náš smích přeřvával vždycky celou ulici. Nevadily nám ty kyselé pohledy ostatních, my se bavili.

,,Teď ty, Matty, jsi na řadě," pobídla ho Lola. Každý z nás už něco řekl. On se zatím jen snažil posbírat kyslík, aby dokázal dýchat. Celý červený si odkašlal. Ještě naposledy se zasmál a začal se svojí historkou.

,,Jednou jsem takhle šel vyprovodit kámošku ke školce, když jsem se omylem prozradil. Ta kámoška zjistila, že moje mamka pracuje ve školce," zazubil se. Okamžitě jsem s ním navázala oční kontakt. Koukal na mě lišáckým pohledem. Nechtěla jsem se prozradit, a tak jsem se zasmála společně s holkami. Mattymu to ale nestačilo a pokračoval. ,,To není vše. Nejlepší na tom bylo, že sestřička mé kamarádky řekla, že když chodí domů s rodiči, drží se ti dva za ruce. Takže jsme na povel malé sestřičky museli chytit za ruce," dopověděl. Holky bez žádného tušení se začaly smát. Taky jsem se smála, ale ne historce, ale spíš Luccy. Je to ale šikovná sestřička. Chytila jsem nehorázný záchvat smíchu a přestávala dýchat každým krokem.