Obyčejná holka ✔️

// Část 44. Konec \\

,,Domluvíš se s mámou?" zazubila jsem se provinile. Vážně jsem nechtěla zklamat Jeremiase, ale vůbec se mi nelíbilo, že mu dávám přednost před Samem.

,,Hej, no tak díky. Já teprve skončím se školou a hned mám na krku malou?" rozzlobil se Sam. Založil ruce v bok a koukal na mě nevěřícně, jako kdybych mu oznámila, že jsem vrah.

,,Dobře, promiň," omluvila jsem se. Neměla jsem od toho dávat ruce pryč.

,,A co teď chceš jako dělat?" prohodil Sam. Šlo vidět, že nechce, aby se ani jeden z nás nemusel vzdávat svého plánu na odpoledne. Zatvářila jsem se vážně zoufale. Vůbec jsem s tréninkem nepočítala.

,,Ehm, hele?" odkašlal si Matty. Podívali jsme se na něj všichni tři, vyžádal si zkrátka pozornost od všech Cageů. ,,Pokud chcete, můžu vzít Luccy k sobě. Máma hlídá většinou nejen své děti, ale i od sousedů a pak máme barák plný dětí. Jestli chcete pomoct, tak já ji můžu vzít k nám," nabídl se. Koukli jsme se se Samem na sebe. Samova reakce mi byla ukradená, já byla nadšená.

,,O můj bože, děkujeme," poděkovala jsem nadšeně a dala si ruce před pusu.

,,Vážně, Grimmesi?" koukl na něj děkovně Sam. Matty kývl v kladnou odpověď. ,,Děkujeme," mrkl na něj Sam. Šla jsem obejmout Mattyho. Bylo mi úplně jedno, co si kdo řekne nebo kdo všechno nás uvidí.

Matty se potom sklonil k Luccy. ,,Mám mladšího sourozence, co chodí do vláčků," spustil s širokým úsměvem.

,,Fakt? Já chodím do kytiček," vyprávěla Luccy. Chvíli si povídali. Pak se Matty vrátil k nám.

,,Jo, pohoda. Jen si ji prosím vyzvedněte do devíti," usmál se.

,,To už zařídím. Děkujem," zareagoval okamžitě brácha a ještě jednou poděkoval.

,,Jsi moc hodnej, Matty, bez tebe bychom byli v háji. Mimochodem, ty máš mladšího sourozence?" ušklíbla jsem se na něj.

,,Dva brášky. Rok a tři. Otrava," protočil nad tím očima. Jen jsem se usmála. Objala jsem ho znovu. Nemusím rušit plány s Jeremiasem a Sam stihne trénink.

,,Jsi skvělý kamarád, vážně děkujeme," objímala jsem ho a děkovala mu.

,,Teres? To fakt?" uslyšela jsem za svými zády povědomý mužský hlas. Rychle jsem se odtrhla od Mattyho a podívala se za sebe. Dala jsem si ruce v bok. ,,Tak prvně Clarke. Potom Grimmes. Kdo příště? Stone? Hooke?" propaloval mě pohledem James.

,,Mohli bychom si promluvit?" zeptala jsem se ho slušně. Choval se jinak. V očích se mu zračila zlost a povýšenost, kterou tam vidím poprvé.

,,Začni," pobídl mě neutrálně. Žádné emoce, to je taky paráda u emočního Jamese, že? Udělal pár kroků ode mě s rukami v kapsách. Zhluboka jsem se nadechla, abych vypustila myšlenku na to, že měla Berča možná pravdu.

,,Byla jsem v nemocnici," začala jsem s příběhem, ale James si hlasitě oddechl a na to se krátce zasmál.

,,Jo, to jsem už slyšel," zašklebil se, čímž mi jasně dával najevo, jak moc mi nevěří.

,,A chceš slyšet moji verzi příběhu?" zeptala jsem se ho opatrně. Protočil oči. Pocítila jsem zklamání, opravdu veliké, což naznačoval i pokles mé nálady nebo můj výraz v obličeji.

,,Být tebou tak poslouchám pravdu a ne kecy," vmísil se mezi nás Matty, co si všiml toho, jak moc se mnou zamávalo Jamesovo chování.

,,Může ten pedofil vypadnout?" zavrčel nepříjemně James a hodil po Mattym vražedný pohled.