Obyčejná holka ✔️

// Část 10. Záhadná Anabell \\

,,Proč tu teče voda?" ptal se Sam totálně vyjeveně cestou, co jsme utíkali do kuchyně za Lolou a Maxem.

,,Já... prostě..." koktala jsem vystrašeně. Nešlo ze mě dostat kloudné slovo. Jenom to pomyšlení, že bych se tam uvnitř utopila...

,,Jen klid. V klidu mi to pověz," uklidňoval mě Sam a pobídl mě, abych to dopověděla. Kývla jsem hlavou a pořádně se nadechla.

,,Ono... jsem šla. A-a zamklo se to... samo! A-a voda... tekla," snažila jsem se mu to říct, fakt snažila, ale strach mi ovládl celé tělo a já nedokázala vyslovit ani smysluplnou větu. Překonej ten strach, Tereso!

Došli jsme až do kuchyně, kde díkybohu seděli oba dva z Hallových sourozenců.

,,Tess!" vykřikla radostně Lola, až se jí spustily slzy radostí. Objala jsem ji a pak si sedla za nimi. Celá jsem se třásla. Až po chvilce jsem se uklidnila.

,,Povíš nám, co se stalo?" pohladil mě po ruce Sam. Vypadal vážně starostlivě. Kývla jsem s letmým úsměvem.

,,Došla jsem do druhé půlky domu. Zkusila jsem jedny dveře, ale ty byly zamčené. Otevřela jsem tedy temnou koupelnu. Rozsvítila jsem si, i když mi to moc nepomohlo. Začala jsem prohledávat poličku nad umyvadlem, když se najednou prudce zavřely dveře. Samy od sebe a jako průvan to nevypadalo. Pak se i samy zamkly a já věděla, že je zle. Začala jsem bušit do dveří a volat o pomoc, jenže se do toho přidala vana. Opět se záhadným způsobem spustil proud vody, až zaplavil celou koupelnu. Zpanikařila jsem ještě víc. Snažila jsem se to zastavit, jenže kohoutek byl utržený. Díkybohu, že Sam přišel dřív, než voda zatopila koupelnu úplně," ukončila jsem svůj strašlivý monolog historky, na kterou jen tak nezapomenu. Celkově na tenhle barák i koupelnu nezapomenu. Sam mě pevně objal. Hladil mě po vlasech a já se cítila v bezpečí.

Otočila jsem se na Maxe. ,,Maxi, omlouvám se, ale žádný obvaz jsem nenašla. Je ti dobře?" zeptala jsem se ho omluvným tónem. Vážně jsem si připadala provinile. Jdu mu pro obvaz a nic nedonesu.

,,Neomlouvej se, není to tvoje vina. Jen mi přijde, že to nebyl obyčejný nůž," povzdechl si a těkal pohledem po jednotlivých vystrašených obličejích jeho sestry, mě a Sama.

,,Jak to myslíš?" zeptali jsme se sborově se Samem. Lola sice ztratila hlas, ale otázku jsme jí mohli přečíst z očí.

Těžce se nadechl, aby nám to vše vysvětlil.
,,Škrábanec od normálního nože by mě přece nevykolejil tak, jako kdyby tam přidala jinou látku. Mohla nůž položit do něčeho, co mě mohlo omámit," vysvětloval svoji myšlenku tak trochu v tajence.

,,Myslíš, že do jedu?" zamyslela se Lola, co se konečně odhodlala promluvit.

,,Nevím," pokrčil rameny a pohledem přejížděl po celém škrábanci od shora dolů.

,,Chtěla tě zdrogovat? Aby jsi byl mimo?" házel nápady Sam. Vážně ho to zajímalo, bylo to na něm vidět.

,,Vážně nevím. Jen doufám, že ne," zakroutil hlavou a nadechl se zhluboka. Pak si opřel hlavu zpět o sedačku. Bolelo ho to, to jde vidět. Vážně to není jen obyčejné škrábnutí. Lola si odfrkla. Podívala se z okna a pak zpět na nás, jenže pohled ji opět odskočil ven z okna.

,,To snad ne. To ne, ne, ne!" křičela s pohledem z okna. Málem ji ty oči vyskočily z důlků.

,,Co se děje?" nepochopila jsem ji a vykoukla ven taky. Čučely jsme vážně překvapeně. Na cestě se loudala Anabell. Anabell?! Nešla ovšem směrem z domu, ale do domu. ,,Ona jde teprve teď domů," zpanikařila jsem s Lolou.

,,Počkat! Chceš říct, že to nebyla Anabell?" vzpamatoval se Max, kterému hlava létala z pohledu na nás a zase zpátky z okna.

,,Pokud chtěl ten někdo vytopit koupelnu, jistě to nebylo neúmyslné," přesvědčoval nás Sam a tím přidával na strachu.

,,Nedává mi to smysl," praštila jsem se rukou do čela. Je mi z toho špatně. Někdo mě chtěl utopit a teď ani nevíme kdo. Bylo to fakt na nic.

,,A kdy odešla pryč?" vyptávala Lola, jako kdybychom to měli vědět my.

,,Nejspíš už dřív, vždyť chodí pomalu," pokrčil rameny Max, co byl ještě víc bílý.

,,A kdo tě teda pořezal na ruce?" zakončil to naše tázání bez odpovědí Sam další otázkou.

,,Děťátka, konečně jsem doma," vykřikla nahlas Anabell, když odemykala přední dveře.

,,Chce nám tvrdit, že ke všemu bylo zamčeno?" špitl Sam a poposedl si ke mně. Seděli jsme na sedačce jako opaření a čuměli vzájemně na sebe. Co si o tom jako máme myslet?

,,Copak se děje?" vešla do obýváku a rozhlédla se po nás jako voskových figurínách na gauči. ,,Maxíku, co máš s rukou?" ptala se dál, když zahlédla jeho ruku omotanou v tričku, které nejspíš patřilo Lole.

,,Vůbec nic, babi, jenom si mě asi před třiceti minutami poř -" nedořekl Max, protože mu Lola zacpala pusu.

,,Jenom jsi ho poř-poř -" koktala Lola a koukala po nás, abychom ji nějak doplnili.

,,Jenom jste ho pořádně překvapila ve snu, protože usnul v posteli," začala jsem vymýšlet lež, ale moc mi to nešlo. Můj hlas nespolupracoval, ale snaha byla.

,,Přesně tak. A jak se lekl, zavadil o drát, co visel ze stropu a rozřízl si ruku," doplnil mě Sam. Přesvědčení znělo věrohodněji, ale žádná sláva. I tak jsem byla ráda, že mě v tom nenechal samotnou.

,,Něco v nepořádku se střechou?" ujišťovala se, jako by neznala svůj vlastní dům.

,,Ne, ne, babi. Drát jsme sundali a vyhodili. Nemusíš se bát, vše je v naprostém pořádku," zalhala Lola a nastavila na tvář umělý úsměv. Okamžitě vyprskla, aby bábina nic dál neřešila. Ann kývla a odešla.

,,Myslíš si, že nezná svůj dům? A proč by ze střechy visel drát?" šeptala jsem směrem k Samovi. Docela mě jeho lež rozesmála. I když já měla co říkat. Jenže jo, to jsem celá já, musím si rýpnout.

,,Kde jinde mohl usnout, než v posteli, když na půdě nic jiného není?" oplatil mi moji připomínku s pozvednutým obočím. Zvedla jsem ruce do obranného gesta.

,,Okay, okay. Nehodlám se hádat," usmála jsem se. Sam se taky usmál. Znovu mě objal a začal lechtat. Oplácela jsem mu to, jenže to prostě znamenalo válku.

,,Hej, uklidněte se," roztrhával nás od sebe nervózní Max. Až nepřirozeně nervózní a to jsem se konečně uvolnila. Uklidnili jsme se a posadili se. ,,Vám nepřijde divné, že se neptá, proč je vytopená koupelna s půlkou baráku? Nebo vás nezajímá, kam se zas vytratila? Kam jako zmizela?" ptal se nás šeptem vyděšeně. No a měl pravdu.

Najednou se začaly otevírat dveře. Tak nevinně a samy, jako se zavřely a zamkly ty v koupelně. Okamžitě jsem se chytla Samova trička a pevně ho svírala v pěstích. Nevypadalo to ani trošku dobře. Sam taky znervózněl. Dal mi to najevo tím, že mě objal a rychleji dýchal. To se ale objevovalo pochopitelně u nás všech.
Dveře se otevřely dokořán a vystoupila z nich Anabell. Ta, která pořezala Maxe. Ta jiná. Ta, co má oheň, zlost v očích a nůž v ruce.

,,Vás zajímá, kam jsem zmizela? A co když vám řeknu, že jsem opět tady?" řekla nepřirozeně hluboko a my věděli, že je zle!

— — —

Ahoj. Co říkáte dalšímu dílu? Dvě záhadné babičky nebo jen hloupý žert? ;)
Claire <3