Dohodnutý svazek

39. kapitola

Ve chvíli kdy jsem si sedl na pohovku, měl jsem ho v náruči. Opatrně jsem odložil džus, než ho vylije a přivinul jsem si ho k sobě. "Copak?" Políbil jsem ho do vlasů. "Chybělo mi se po tobě válet." Usmál jsem se, ale pak si povzdechl a otočil mu hlavu tak, aby se na mě podíval. "Dneska mi volal otec." Díval se na mě, čekal co ze mě vypadne. "Mamka se ptala, kdy začnete plánovat svatbu." Bylo to zvykem. "Vím, že jsi říkal, že nakonec nevidíš důvod, proč jít proti tomu, ale... Chci, aby sis byl jistý." Jin se pousmál a to mě trochu uklidnilo. Vím, že jsem mu slíbil, že to oddálíme a dostaneme se z toho, ale... Teď už jsem o to ani náhodou nestál. Jin zavrtěl hlavou. "Meleš nesmysli." Uvěznil moje rty v dlouhém polibku. "Ty si mě vážně vezmeš." Zamumlal jsem fascinovaně. Jak někdo tak dokonalý si může vzít mě? "Ano. Není to tak udivující." Zavrtěl nade mnou hlavou. "No, nebylo to zrovna tradičně..." Zamumlal jsem a vytáhl krabičku. "Ale co u nás taky je, že?" Pousmál jsem se nad Jinovým výrazem. Do očí se mu draly slzičky.

SeokJin:

Nebylo moc obvyklé  dávat muži prsten na zásnuby, ale ten parchant přesně věděl, proč to dělá a jak mě tím dostane. Chtěl, abych se cítil výjimečně. A ne jako prodaná děvka. Nechal jsem ho mi navléknout. Byl jednoduchý, bez kamínku z bílého zlata a přesto jsem věděl, že si ani neumím představit jak drahý byl. NamJoon nebyl někdo, kdo by koupil jen tak nějaký prsten. Nechal jsem se vtáhnout do polibku. "Jsi zmetek." Popotáhl jsem a když se odtáhl, objal jsem ho okolo krku a natisknul se na něho. "Miluju tě." Vrátil mi a já se pousmál. "Já tebe." Zabořil jsem mu hlavu do ramene. "Neplakej ty pako." Slyšel jsem v jeho hlase pobavení.

NamJoon

Objímal jsem ho a zamručel, když jsem uslyšel odkašlání. Hodil jsem pohledem po Paulovi. "Jsou tu tvý rodiče." Pozvedl jsem obočí. Co tu oni chtějí? Nikdy bych neřekl, že sem přijde zrovna můj otec. Jin nezvedl ani hlavu, jen mě kousl do ramene. "Hej." Zamručel jsem na něho. "Vem je dovnitř." Kývl jsem nakonec a odtáhl od sebe Jina. "Přišli nás zkontrolovat?" Zamručel pobaveně a já pokrčil rameny. Jin se postavil a já ho následoval. "Ahoj." Překvapeně jsem mamku objal a zadíval se na otce. "Vás jsem tu nečekal." Otec pouze pokrčil rameny. "Tvoje mamka chtěla mluvit s tvým snoubencem..." Řekl to nejistě, asi si nebyl jistý, jak to teď beru. Chtěl jsem mu odpovědět zrovna ve chvíli, kdy máma vypískla, ruku na puse, zahleděná na Jinovu ruku, kterou držela ve své druhé. Oba jsme se otočili, v otcových očích byl šok, když se otočil zase na mě. Jen jsem pokrčil rameny. Přitáhl jsem si do náruče Jina, načež mě máma častovala nadšeným pohledem. Pousmál jsem se. "Nechám tě tu s ní, ano? Bude to tak v pořádku?" Jin byl chvilku nejistý, ale pak se usmál a kývl. "Když už si tě budu brát, ať je to dokonalé." Zamumlal a políbil mě na tvář. "Dobře. Nechám všechno co se svatby týče na tobě, ano? Kdybys náhodou nedokázal zkrotit mojí mamku, dej mi vědět." Políbil jsem ho na čelo a otočil se na otce. "Drink?" Otec kývl. Otočil se na matku, něco jí řekl a když kývla, nechali jsme je tady a přesunuli se ke mně do pracovny, kde jsem měl celkem slušnou zásobu drahého pití.