Dohodnutý svazek

47.kapitola

"Nemůžu uvěřit, že jsi mi to neřekl." Podíval se na mě Jin trochu vyčítavě, když jsme se vrátili na pokoj. "Samozřejmě, že jsem to neudělal. Sám to vím tři dny a takhle to bylo rozhodně lepší." Pobaveně jsem si vzpomněl na jeho naléhání, ať mu to řeknu. Snažil se vehementně, dokonce se snažil, abych se prořekl nechtěně. "Jak jinak." Zamručel, ale objal mě a natáhl se pro polibek. Usmál jsem se a vyhoupl si ho do náruče, než jsem spojil naše rty. "Miluju tě." Zamumlal mi do rtů. Pousmál jsem se a rty se přesunul k jeho uchu. "Miluju tě." Skousl jsem mu ho lekce a usmál se, když se otřásl. "Provokatére." Zamručel. Usmál jsem se a hodil ho na postel, než jsem se k němu přidal.

...

"Co to?" zamručel Jin a hodil si přes hlavu polštář. Povzdechl jsem si a neochotně se vyhrabal z postele. Natáhl jsem se pro tepláky, když se ozvalo zabouchání znovu. "No vždyť už jdu!" Zavrčel jsem a rychle se do nich nasoukal. Otevřel jsem dveře a spočinul pohledem na HoSeokovi. "Děláte si prdel, že jo?! Neříkej mi, že ještě chrápete! Já panikařím a můj kámoš si spí!" Schoval jsem svůj rozmrzelý pohled a pobaveně se usmál. Stiskl jsem mu rameno. "Promiň. Ale už jsem vzhůru a jsem s tebou. Tak co kdybychom vyhodili Jina za těma dvěma a postaráme se o tebe? Takhle tě nemůžu poslat k oltáři." Zhodnotil jsem ho pohledem. Měl kruhy pod očima, jako by vůbec nespal, což byla nejspíše i pravda, bledý, že by si ho někdo spletl s upírem a vlasy měl, jak kdyby se týden nečesal. "Pojď dovnitř." Odešel jsem za Jinem. "Jinie, vstávej." Sundal jsem mu polštář z hlavy a vtiskl mu polibek na zamračené rty. "No tak. Můžeš jít za Miniem a Yooniem? Mám tu jednoho panikařícího ženicha..." Nejprve se stále mračil, ale když uslyšel ženicha, nejspíše si uvědomil kde je a co se děje. "Hm... Jdu ty děti připravit." Zamručel nakonec a já strčil HoSeoka do koupelny. "Hoď si sprchu, mého manžela očumovat nebudeš." Zamručel jsem a zabouchl za ním dveře. Vrátil jsem se k Jinovi, který už se oblékal. Objal jsem ho a políbil ho na krk. "Vypadá, jako by měl utéct." Prohodil směrem ke koupelně. Rozesmál jsem se. "No, vypadá hrozně." Byl jsem kritičtější. Pobaveně se usmál a odtáhl se, aby si přetáhl mojí mikinu přes hlavu. Zavrtěl jsem nad ním hlavou. "Jdu se tedy postarat o ty dva, protože si umím představit, jak šílí ty děti." Zavrtěl hlavou a políbil mě. "Postarej se o něho." Přikývl jsem. "Jdu s tebou, pro jeho oblek."

...

"No konečně." Zadíval jsem se na HoSeoka, který vylezl po půl hodině z koupelny. "Sorry..." Zamručel. "NamJoonie? Dělám dobře?" Pousmál jsem se na něho. "Miluješ je? Oba?" Nezaváhal, hned přikývl. "A umíš si snad představit, život bez nich?" Zavrtěl hlavou. Pousmál jsem se. "Samozřejmě, že děláš dobře. Nechal bych tě snad udělat nějakou hloupost?" Přeměřil si mě pohledem, který se mě ptal jestli to myslím vážně. "Fajn, fajn, pár jsem tě jich udělat nechal." Rozesmál jsem se. "Ale tohle nepatří mezi ně. Jsi jen vystresovaný, vypadal jsem stejně." Ujistil jsem ho a přitáhl k němu židli. "Sednout. Něco s tebou uděláme." Sedl si, ale ještě se na mě otočil. "Jsi si jistý, co děláš jo?" Přikývl jsem. "Samozřejmě." Ujistil jsem ho. "Dobře." Opřel se a nechal mě pracovat na jeho vlasech. "No..." Zamručel a naposledy mu je prohrábl rukou s gelem. "Bezva." Zamručel jsem spokojeně a podíval se na jeho obličej. Přitáhl jsem si k sobě stolek a vzal si make-up. "Co ty kruhy? Dokážeš je zamaskovat?" Usmál jsem se a přikývl. "Ale nejprve najdu Jinův make-up." Rozmyslel jsem si to a odložil ho. Šel jsem prohrabat Jinovi tašky. "Proč?" Nechápal. "Alergie. Málem jsem na to zapomněl." Povzdechl jsem si a vyhrabal Jinův make-up. Vrátil jsem se k němu. "Tak a teď si nejsem jistý vůbec." Ujistil jsem ho při pohledu na tuhý make-up se štětcem. "Nikdy jsem ho nepoužíval." Pokrčil jsem rameny a uklidnil jeho vyděšený výraz, než jsem mu ho nanesl.

...

"Nevypadá to zle." Prohlížel se HoSeok v zrcadle. "Samozřejmě, že ne. Nelíčím tě poprvé. Jen budu muset Jinovi vysvětlit ten zlomený štětec." Protočil jsem očima. Jasně, že jsem ho uměl nalíčit. Léčil jsem ho pravidelně, co se týkalo našich společných koncertů. Nesnášel jsem, když mi někdo sahal na obličej, takže jsem neměl nikoho, kdo by mě upravoval před koncerty a musel jsem se líčit sám. Jediný koho jsem snesl je HoSeok a teď Jin. "Ale to je trochu něco jiného. To co vytváříme na společné koncerty na svých obličejích je šílenost." Naposledy si prohlédl svoje lehce zvýrazněné oči, nebylo to nic přehnaného, měl na sobě pouze trochu make-up, korektoru a tekuté linky. Jeho obličej nikdy nic moc nepotřeboval, aby vypadal jako model. "Už vypadáš klidnější." Prohodil jsem s úsměvem. "Jo. Už asi jo." Zvedl ke mně oči. Nebyl v pohodě. Jasně, že ne. Ale nevyšiloval. "Dobře. Za půl hodiny máme vyrazit. Měl by ses obléct." Přikývl. "Dobře." Zamručel a šel si pro oblek. "NamJoone, můžeš? Máme malý problém." Otočil jsem se na Jina a přikývl. "Oblékni se a uklidni se. Nikdo nezdrhá." Zakroutil jsem oči. Opakoval to neustále. "Za chvilku ti ho vrátím." Ujistil ho Jin a odtáhl mě do vedlejšího pokoje. "Malý problém, Jine? Malý? Chci vědět, co by byl velký?"