Dohodnutý svazek

35. kapitola

"Hm... Tady to voní." Usmál jsem se na mamku a políbil jsem jí na tvář. "Neužírej!" Plácla mě přes ruku, když jsem uloupil z misky kousek sýra. Nevině jsem se usmál a přitáhl si k sobě Jina. "V pořádku?" Špitl jsem mu do ucha a políbil ho na krk. Kývl, ale hodil na mě zamračený pohled. Pousmál jsem se. "Tak ke stolu." Pobídla nás máma. Předkrm a dalším chody již měla na starosti služka. Vzal jsem sebou Jina a potěšilo mě, když jsem si všiml, že mámu vede otec okolo pasu. Najednou se přestal držet tak moc zpátky. Tohle někde od mých 15 neudělal, pokud nepočítám veřejnost, kde jen ukazoval kdo je jeho majetek a že patří k němu. Pyšnit se uměl. Teď to ale bylo jiné. Dokonce jí odtáhl židli a než se přesunul ke své, pohladil jí po tváři. Pousmál jsem se a odvrátil od nich pohled. Zadíval jsem se na opak na toho mého brouka. Stiskl jsem mu povzbudivě koleno. To už jsme ale dostali předkrm a v tichu jsem se pustili do jídla.

...

"Kávu?" Zeptala se, když sklízela talíře. Otec se zadíval na mě. "Tak ještě jednu, než pojedeme." Kývl jsem. "A pro naše polovičky čaj." Dodal otec. Kupodivu si pamatoval, co tu Jin pil, když jsme se našli. Přesunuli jsme se zpět do obývacího pokoje. Sedl jsem si s Jinem na pohovku a usmál se, když si matku otec stáhl na opěrku. "Najednou jsi plný lásky?" Povytáhl jsem obočí. "Stejně už víš, jak na tom jsme." Máma zčervenala, když jí došlo, o čem asi mluví, ale nepípla ani slovo. "Jo. Jsem rád, že vás taky vidím jinak." Usmál jsem se. "Děkuju." Zvedl jsem oči, když mi na stolek přišlo kafe.

...

"Tak ahoj." Objal jsem ještě mámu a vydal jsem se s Jinem k autu. Nastoupili jsme a Jin si oddechl. "Konečně." Zašeptal a já se rozesmál. Vyjel jsem na silnici. "Promiň, ale tvůj otec je děsivý." Kývl jsem. "Aspoň už se s tím smířil a nesnažil se nás rozdělit." Položil jsem mu ruku na koleno.