10. kapitola

749 46 7
                                    

"Hej! Tak co to je?" Povzdechl jsem si. Konečně jsem se dostal zpátky ke snídani a vdolky zbyli dva! Postrčil jsem krabičku k Jinovi a konečně si snědl svoji snídani. Koutkem oka jsem zaregistroval Jinův výraz, když si kousl. Pobaveně jsem se usmál. Rozplýval se. Všiml jsem si i smutného úsměvu, když na druhý kousanec vdolek došel. Postrčil jsem krabičku zpátky k němu. "Ty jsi neměl. Je tvůj." Namítl. Usmál jsem se. "Můžu je mít kdykoliv. Tak si ho vem." Usmál jsem se a vstal. "Jdeme něco dělat. Máš to zadaný?" Otočil jsem se na SeHuna. "Je tam celá." Ujistil mě a já se usmál. "Tak ok. Pusť to HoSeokovi." Ten pozvedl obočí. "Že by sis všiml, že tu jsem?" Pozvedl obočí. "Sorry. Jsem měl hlad." Strčil jsem si poslední kousek slaniny do pusy. "V pohodě. Jsem si zvykl." Ujistil mě HoSeok. "Text?" Vzal si ho od SeHuna. "Fajn. Tohle přepiš." Podal mi jeden z textů. "Ten se ti neměl dostat do ruky!" Chystal jsem se ho roztrhnout. "Přepiš! Ne znič. Je dobrý, jen potřebuje upravit." Povzdechl jsem si a nakonec kývl.

Dohodnutý svazekKde žijí příběhy. Začni objevovat