49. kapitola

399 29 22
                                    

Pousmál jsem se při pohledu na HoSeoka a jeho ruku  v YoonGiho vlasech. Samozřejmě jeho reakce, když ho viděl, byla, že je nejroztomilejší stvoření na planetě a že to zbožňuje. I když... Je to HoSeok. A mohl bych si být jistý, že i kdyby byl plešatý, HoSeok by ho stejně považoval za roztomilého a hlavně... Miloval by ho. S úsměvem jsem se otočil na Jina a políbil ho na spánek. Auto zastavilo a my se vysoukali postupně ven. "No vypadá to klidně." Konstatoval HoSeok. Na rozdíl od ostatních klubů, nebyla hudba slyšet až venku, někde dokonce byla hlasitá i na ulicích. "Zdání může klamat." Ujistil jsem ho a protáhl se s Jinem kolem dohazovače. Vevnitř byl samozřejmě příšerný hluk. "Ať to minutku vydrží! Hned tam budeme!" Ujistil jsem HoSeoka, který si k sobě tiskl YoonGiho. Nedostali jsme se ani do hlavního víru, hned jsme byli v odhlučněném salonku, který se tu často využíval právě pro rychlé svatby. "Děkujeme," pousmál jsem se na muže, co nás sem dovedl a otočil se k Yooniemu. "V pořádku?" Ptal jsem se spíše HoSeoka. "Ale jo. Vzpamatuje se. Musí si přece jen trochu zvyknout. Takhle bych ho nemohl vzít ani na koncert. A on nechce být doma, ne?" Podíval se na YoonGiho. "Ne... Nenechávej mě doma." Podíval se na mě a já jen přikývl a otočil se na Jina, který se o něčem bavil s JiMinem. "To víš, že tě nenechám. Půjdeš s JiMinem." Slyšel jsem už jenom. Přešel jsem k nim a objal ho okolo pasu. "O čem se bavíte?" Jin mi chtěl něco odporovat, ale JiMin se jen pousmál a zavrtěl na něho hlavou. "O tom, že pokud je někdy čas překonávat svoje bariéry... Kdy jindy by to bylo vhodnější než v nejlepší den, svého života?" Jin se pousmál a já se na něho šokovaně díval... Nemůže myslet... Mrkl na mě a pak se zadíval na HoSeoka. Znejistěl. Chápal jsem ho, bylo to už hrozně dávno... Jin ho chytl za ruku a to mu dodalo odvahu. Hlas zpěváka, jehož pouštěli v příjemné hlasitosti už nezpíval sám. Váhavě se k němu přidal hlas Minieho, který pomalu nabýval na jistotě a hlasitosti. Jeden zpíval a tři dokázali jen zaraženě sledovat a poslouchat. A pak tu byl ten malý rarach.


Mám dotaz. Napadlo mě, že speciály, by se mohli stát běžnou kapitolou. Byli by vždy 10. kapitolu. Měli by jste o to zájem? Nebo to necháme čistě na těch dvou a já Vám je sem stejně někdy vecpu? :D

Dohodnutý svazekKde žijí příběhy. Začni objevovat