Dohodnutý svazek

31. kapitola

Unaveně jsem si položil hlavu na Jinovu hruď a objal ho. Nechal jsem ho, aby mě drbal ve vlasech. "Chceš spát?" Zavrtěl jsem hlavou. "Ne... Vždyť je kolik? Dvanáct?" Zamumlal jsem. Jin kývl. "Skoro." Políbil jsem ho na hruď. "Ale to neznamená, že si nemůžeš zdřímnout?" Zavrtěl jsem hlavou. "To neznamená, ale ty by jsi mi určitě utekl z postele." Zamručel jsem nespokojeně. "To asi ano. Měl bych jít něco uvařit, nemyslíš?" Zavrtěl jsem hlavou. "Ne... Jeden den si můžeme dát studený oběd." Zamumlal jsem. "A zítra stejně vaříš zase ty, takže o svou zálibu stejně nepřijdeš." Obtočil se kolem něho paže a převalil se na záda, takže ležel na mně. "Nic nezkoušej." Zamručel Jin, když jsem mu stiskl zadek. "Dneska si mě vůbec nešetřil." Zamračil jsem se. "Bolí?" Zeptal jsem se ustaraně. Jin souhlasně zamručel. "Ale snesitelně." Ujistil mě a uvelebil se na na mě. "Dobře." Ulevilo se mi, že jsem mu neublížil. Hladil jsem ho po zádech a nechal jsem ho, aby mě líbal na krku a rameni. "NamJoone?" Ozval se po nějaké době nejistě. "Ano, lásko?" Políbil jsem ho na temeno. "Já..." Zarazil se a já si ho vytáhl výš a natočil si ho, abych mu viděl do očí. "Copak lásko? Víš, že mi můžeš říct všechno." Jin přikývl a nakonec se odhodlal. "Bylo by možné... Vidět mamku?" Zamračil jsem se. "Jsi si jistý... Po tom všem...?" Zeptal jsem se opatrně. "Ona mi nikdy nic nedělala... Byla slabá oproti otci. Útočil i na ní... Kdo ví..." Zajíkl se. "Kdo ví, co s ní vlastně je... Jestli ještě žije..." Zavzlykal. "Pšššt." Přivinul jsem ho k sobě... "Je v pořádku." Zvedl ke mně pohled. "Jak to víš?" Pousmál jsem se. "Tvůj otec jí hned potom, co jsem tě od nich odvedl, vyhodil z bytu. A můj otec je povinen zajistit oba tvoje rodiče, pamatuješ? Sice se mu nelíbilo, že jsem si vybral tebe, ale zná svoje povinnosti. Tvoje mamka dostala zaplaceno a navíc..." Odmlčel jsem se, ale pak jsem se přiznal. "Poprosil jsem Paula, aby jí sehnal něco k bydlení. Teď bydlí na kraji města v dvojdomku a pokud mám správné informace je celkem šťastná s novým přítelem." Zvedl ke mně hlavu. "Jak to všechno víš?" Povzdechl jsem si. "Dejme tomu, že tvoje rodiče trochu hlídám." Zamračil se na mě, ale pak se usmál. "Děkuju, že jsi se o ní postaral a..." Umlčel jsem ho svými rty. "Samozřejmě, že ano. Mobil máš, číslo bude určitě vědět Paul." Jin se usmál. "Víš o ní všechno, kromě čísla?" Pozvedl nade mnou obočí. "Bude v její složce, ale tu má Paul." Zamručel. "Tu složku... Můžu jí vidět?" Pousmál jsem se. "Můžeš. Řeknu Paulovi, aby ti je přinesl." Najednou neměl Jin v posteli žádné zdržení. Vylezl a začal se oblékat. Zavrtěl jsem nad ním hlavou, ale následoval ho.