Dohodnutý svazek

59. kapitola

Práce tu bylo opravdu hodně. Nechal jsem Jina nakrmit, zatímco jsem se postaral o dojení. Vyhnali jsme zvěř ven a šli jsme otevřít slepicím, husám a kachnám. Každý měl svůj výběh husy s kachnami i s uměle vytvořenou nádrží samozřejmě. Nakrmili jsme je a postarali se o králíky, s kterými se Jin spíše mazlil, než krmil. "Jsi v pohodě?" Pousmál jsem se na něho. Jen přikývl a opřel se o mě. "Po obědě bude práce spíše strojová na velkém poli. To přenecháme jejich dětem a půjdeme k rybníku, co myslíš?" Jen přikývl. Chvilku jsme odpočívali, než jsem se vrátili do práce. Vykydali jsme, co bylo potřeba a společně se starým pánem jsme potřebné zvířata očistili.

...

Svalil jsem se na břehu rybníka a pousmál se na Jina, který vešel po kolena do vody. "Nevěřil bych, že někdy takhle uvidím velkého Kima NamJoona." Pousmál jsem se a zavrtěl hlavou. "Nikdy jsem nebyl snob. To víš. A práce tady mě uklidňuje. Je příjemné, prostě vypnout a pracovat rukama." Usmál jsem se a posadil se, abych si upravil triko, které se mi vyhrnulo. "Navíc v téhle společnosti. Starý pán mi vždycky moc chybí, prožil jsem s ním a jeho ženou celý dětství." Natáhl jsem se pro klacek. Všech pět psů zbystřilo. Usmál jsem se a hodil ho do vody, aby se o něho mohli přetahovat. "Navíc tu opravdu není moc času na kraviny. Když už si myslíš, že máš chvilku a jdeš na procházku, skutečnost je jiná. Neděláš to proto, že není práce, ale proto, že ti psy potřebují pohyb a zaměstnají tě stejně jako práce." Vzal jsem si klacek od výherce a znovu jim ho hodil. "Ano. Nemyslel jsem si, že bych to někdy řekl, ale máš pravdu. Je to uklidňující. I pro mě a to celé dny skoro nic nedělám." Pousmál jsem se. "Špatný tón a melodie, při zkoušce je deprimující. Nedivím se, že to tak cítíš." Zavrtěl jsem hlavou a natáhl k němu ruce. Sedl si mi na klín a já si ho k sobě přivinul. "Budeš jim to muset házet. Mám plné ruce." Zamručel jsem spokojeně a položil si hlavu na jeho rameno. Ucítil jsem jeho rty ve vlasech a šťastně se pousmál.