Dohodnutý svazek

30. kapitola

Od doby co měli ty dva u sebe i YoonGiho, bylo ve studiu opravdu veselo. Bylo nás tam více než dost a z YoonGiho a Jina se stali celkem kamarádi. Pokud jsem Jina nepotřeboval, většinu času trávili spolu a aspoň se zabavili. "Ahoj, kdy si přijedete pro YoonGiho?" Zvedl jsem telefon. Včera nastala situace, kdy ty dva museli odjet. Chtěli vzít Giho sebou, ale on byl vyděšený z cizích lidí a na akci kam jeli, jich bylo spousta. Takže jsme ho měli u nás. YoonGi to ale včera večer hodně blbě snášel. "Hele, jsme na cestě. Tak za tři hodiny. Zvládáte to tam?" Prohrábl jsem si vlasy. "Jo. Jin ho nějak včera zvládl." Musel jsem přiznat, že nebýt jeho nevím, co bych dělal. "Co dělal?" Zarazil se HoSeok. "Brečel. Je na vás fixovaný. Chybíte mu. Hlavně jeďte opatrně." Nabádal jsem je. "Neboj. Uvidíme se za tři hodiny. Postarejte se nám o něho. Posíláme pusy." "Vyřídím." Vylezl jsem z postele. "Slovně." Upozornil mě a já jsem pobaveně zavrtěl hlavou. "Samozřejmě. Ahoj." Rozloučil jsem se a převlékl se z tepláků na spaní. Jin byl buď s YoonGim dole, nebo se ještě váleli v posteli. I když bych spíše řekl, že už dělal snídani. Sešel jsem dolů a usmál se. Jin běhal okolo linky, zatímco YoonGi seděl na stole, svíral plyšáka a máchal nohama. "Ahoj." Přešel jsem k nim. Jina jsem políbil na dobré ráno a otočil se na Giho. "Mluvil jsem s HoSeokem. Oba ti posílají pusu." YoonGi zvedl zvědavě a toužebně očka. "Kdy přijedou?" Pousmál jsem se. "Už jsou na cestě. Za tři hoďky jsou tady." Smutně sklopil očka. "Ale no tak. Už to bude. Najíš se, budeme chvilku něco dělat a už tu budou, dobře?" Nakonec kývl. "Omlouvám se." Zkrabatil jsem čelo. "Za co?" Nechápal jsem. "Vzal jsem ti Jina... Spal u mě..." Usmál jsem se. "No a? To přece nevadí." Zvedl jsem mu hlavu, aby se mi podíval do očí. "Kluci odjeli a jsi v cizím prostředí. Já se přece nezlobím. Naopak jsem rád, že jsi s Jinem v klidu. Mám pro sebe Jina skoro neustále. Co je oproti tomu jedna noc?" Zadíval jsem se na něho. "Přidělávám vám starosti. Oběma. Dokonce i Miniemu a Seokiemu..." Zamračil jsem se. "To není pravda. Oba tě milují. A u nás jsi vždy vítaný." YoonGi i o přes mou ruku sklopil hlavu. "Odjeli... Vrátí se vůbec? Co když odjeli, protože mě měli plný zuby?" Povzdechl jsem si. "To není pravda, prcku. Za chvilku budou u tebe." Objal jsem ho a zadíval se na Jina. "Chtěl bych být s nimi..." Zašeptal. "Budeš. Neboj." Přišel k nám i Jin. "Chceš jim zavolat? Máš přece mobil, Gi." Sáhl Jin po mobilu, co ležel vedle něho. "HoSeok řídí?" Otočil se na mě, zatímco se mu hrabal v mobilu. Přikývl jsem. "Tak tedy JiMin." Zamumlal a vytočil ho. "Yoonie? Copak je lásko?" JiMin to zvedl hned. "Minie." Zašeptal YoonGi a vzlykl. Jin položil mobil na reproduktoru na stůl a oba jsme ho tam nechali o samotě. Jin mě v obýváku objal kolem krku a já si ho přivinul k sobě. "Jak ten kluk musel žít, když je na tom takhle?" Zamumlal a zabořil mi obličej do hrudi. "Ne o moc lépe než ty. Jen jste se s tím každý vypořádal jinak." Políbil jsem ho do vlasů. "Nikdy jsem nevěřil, že nakonec budu šťastný. Nechtěl jsem, aby mě prodali zbohatlíkovi..." To jsem chápal. "A jsi?" Sevřel se mi žaludek. Jinovi oči se zvedli a vyhledali ty moje. "Jsem." Pousmál jsem se a políbil ho. "To je dobře." Do pokoje vešel Gi. Usmál jsem se na něho přes Jina. "V pořádku?" Kývl a Jin ode mě odstoupil. "Tak se jdeme nasnídat." YoonGi přikývl a nadšeně odhopsal do kuchyně. "Hned je lepší nálada." Pobaveně jsem zavrtěl hlavou a šel s nimi do kuchyně. Sladká snídaně mě nepřekvapila, YoonGi byl jasný. "Co chceš dělat po snídani?" Koukl jsem se na YoonGiho. "Než přijedou ti dva?" Zamyslel se a pak pokrčil rameny. "Můžeme prostě jen koukat na televizi?" Koukl se na Jina. "Slíbil jsem mu pohádku." Pousmál jsem se a kývl jsem. "Dobře." Souhlasil jsem a po snídani se s nimi poslušně přesunul do obýváku. "NamJoone?" Vešel do pokoje Paul v polovině druhé pohádky. "Hm?" Otočil jsem se na něho. "Přišli pan Min a pan Park." YoonGi zbystřil. "Ať jdou dovnitř." Usmál jsem se a zadíval se na YoonGiho. V očekávání koukal ke dveřím, kde Paul zase zmizel a vešli ti dva. Nestihli ještě ani pozdravit a už měli na krku YoonGiho. Každého objímal jednou rukou. "Ahoj, kotě." Objal ho láskyplně HoSeok a zvedl k nám pohled. "Ahoj." Kývl jsem na něho, i na Mina, který na nás mávl a přivlastnil si YoonGiho k sobě. "Děkujeme, že jste ho u sebe nechali." Jen jsem protočil oči. "V pořádku prosím tě. Kdykoliv." Nechal jsem je, aby se přivítali pořadně s YoonGim. Nakonec skončil u HoSeoka v náručí, zatímco držel JiMina za ruku. Usmál jsem se. "Zdržíte se?" Zavrtěli shodně hlavou. "Jsme celkem unavený a chceme už být doma." Přikývl jsem. To jsem samozřejmě chápal. "Tak se mějte, no." Usmál jsem se. Rozloučili jsme se a já se otočil na Jina. "Jsme tu konečně sami." Mrkl jsem na něho a přitiskl svoje rty na jeho.