Dohodnutý svazek

29. kapitola - Speciál

Chtěla jsem to vydat týden na to, co jsem to slíbila. :( Bohužel mě opustil můj drahý přítel - notebook :'( (:D :D :D) A na mobilu se prostě tyhle dlouhé kapitoly děsně blbě píší a navíc už na to nemám nervy jako dřív. Nevím, jak jsem mohla psát na mobilu pořád :D

YoonSeokMin

HoSeok

"Kotě?" Zašmátral jsem vedle sebe, ale vedle mě bylo prázdno. Povzdechl jsem si. JiMin byl v práci, ale kde je YoonGi? Sedl jsem si a rozhlédl se po pokoji. "Gi?" Vyhrabal jsem se z postele a přešel k hromádce neštěstí v rohu. Zvedl jsem ho z plyšáka na kterém se choulil a přenesl ho k posteli. Nechal jsem si ho ale u sebe na klíně, když jsem si sedl. "Copak se děje?" Zvedl jsem mu hlavu, aby se na mě konečně podíval. "Nezlob se... Nechtěl jsem tě vzbudit..." Zavrtěl jsem nad ním hlavou a prohrábl mu vlásky. "Copak se děje? Proč pláčeš?" Setřel jsem mu slzičky. "Jen sen..." Povzdechl jsem si a přitiskl si ho k sobě. "Dobře. Tak ho pusť z hlavy, ano? U nás jsi v bezpečí." Políbil jsem ho do vlásků. Nechal jsem si ho v náruči dokud se neuklidnil. "Tak je to dobře." Usmál jsem se na něho povzbudivě. "A teď mi řekni, co by sis dal k snídani." YoonGi se najednou rozzářil. "Palačinky!" Sesadil jsem si ho z klína. "Dobře." Ujistil jsem ho, že je má mít a políbil ho na spánek. Natáhl jsem si triko. "Přioblíkni se." Lehce jsem mu stiskl zadeček, který měl zahalený pouze boxerkami a usmál se, když vypískl. "Chci jít s tebou hned..." zamručel. "Nebude ti zima? Nechci abys nastydl." Opřel se o mě a zavrtěl hlavou. "Nenastydnu." Slíbil a já se pousmál. "Dobře." YoonGi se vydal ke dveřím, asi abych si to nerozmyslel. Skousl jsem si rty. "Za to já za sebe ručit moc nemůžu." Zamumlal jsem. Viděl jsem, jak YoonGiho tvářičky zčervenaly a usmál jsem se. Vydal jsem se za ním dolů, kam rychle utekl. "Jaké vlastně chceš?" Opřel jsem se o bar. "Cuketové!" Povzdechl jsem si. "Obávám se, že cuketu tu nenajdu, kotě." YoonGi se jen usmál. "Tak s cibulkou!" Naklonil jsem se a lehce se otřel o jeho rty. "Máš je mít." Usmál jsem se a našel si všechno potřebné, než jsem se pustil do palačinek. "Kdy se vůbec vrátí, JiMin?" Zeptal se po chvilce nejistě. Včera mu JiMinie řekl, že tu ráno nebude, ale víc jsme se o tom nebavili. "Chybí ti?" Naklonil jsem hlavu na stranu. YoonGi trochu znejistěl. Podepřel jsem mu prsty bradu, aby se na mě podíval. "Přestaň." Varoval jsem ho. Nebyl u nás moc dlouho, takže se často vracel ke své výchově. Ale občas... Třeba jako dneska ráno, byl rozkošný, když zapomněl, co se "sluší" a co ne. "Chybí." Připustil tedy váhavě a já se pousmál. "Tak to mám dobrou zprávu. Až se napapáš, půjdeme za ním." Pohladil jsem ho ještě po tváři, než jsem ruku stáhl a vrátil se k vaření. YoonGi se usmál. "Musím si tam něco vyřídit a odmítám tě nechat doma samotného." Povzdechl jsem si. "Přesně kvůli tomu." Zamračil jsem se na něho. YoonGi totiž hned sklonil pohled a žmoulal si triko. "Koukej jak propadáš těmhle svým myšlenkám." Sundal jsem poslední palačinku, aby se nespálila a obešel bar. Vsunul jsem se mu mezi nohy a zvedl mu hlavu. Druhou ruku jsem mu obtočil kolem pasu. "Koukni jak si si nejistý sám sebou." Otřel jsem se rty o jeho čelo. "Neumím si představit, že bych tě tu nechal do večera samotného, jen s tvými myšlenkami. Co všechno by si v té své hlavě asi stihl vymyslet, co?" Pohladil jsem ho prsty po tváři a políbil ho. "Půjdeš hezky se mnou. Chci vědět, že jsi v pohodě a ne někdy vyklepaný v koutě." Sklopil oči. "Přidělávám ti starosti. Omlouvám se." Povzdechl jsem si a pohladil ho po tváři, než jsem se odtáhl. "Říkáš nesmysli, kotě." Přešel jsem k palačinkám. "Najíme se a pojedeme za Miniem, ano?" YoonGi kývl a já se pousmál. "Tak dobře." Nandal jsem na talíře naše palačinky a do menších misek nabral rýži a sójovku. "Tak na." Podal jsem mu jeho talíř s miskami a sám si šel sednout vedle něho z druhé strany.

...

YoonGi to do sebe doslova naházel a teď se mi opíral o rameno. "Hm?" Nabídl jsem mu ještě kousek mojí. S chutí to za mě dojedl. Pousmál jsem se a políbil ho do vlasů. "Tak pojď. Oblíkneme se a půjdeme." Líbnul jsem ho na tvář a šel s ním do ložnice.