Dohodnutý svazek

72. kapitola

"Děda!" Rozběhl se malý přes zahradu k muži u grilu. "Ou, kdopak to tu je?" Vyhodil si ho muž do náruče a několikrát s ním vyhodil do vzduchu, než se s ním zatočil. Malý rozjařeně výskal. "To je neuvěřitelné." Zamručel Jin. "Byl někdy takový?" Pousmál jsem se a přikývl. "Ano. Celé moje dětství. Byl skvělý otec, než se všechno podělalo." Špitl jsem smutně. Nakonec jsem ale zahnal myšlenky a šel obejmout mamku, která zrovna vyšla z domu. A pozdravit pána domu. "V kolik se vrátíte?" Pokrčil jsem rameny. "Jsme objednaný za hodinu. Ale kdy nás skutečně vezmou..." Přitáhl jsem si zpátky svého syna. "Zvládnete to tu?" Ujišťoval jsem se, zatímco jsem se s ním loučil. "Samozřejmě. Vychovali jsme tebe. Neměj péči." Předal jsem malého Jinovi a podal otci tašku s Namieho věci. "Já vím. I tak. Kdyby cokoliv, tak volejte." Sledoval jsem malého, který z Jinových rukou putoval zpět k mému otci. "Tak se uvidíme." 

...

"Tak, tady ho máte." Ukázal doktor na obrazovku. Pousmál jsem se na Jina. Náš druhý malý klučík. Tentokráte jsme si nechali říct pohlaví. Matku zastala pětatřicetiletá paní, která byla, stejně jako předchozí, naprosto ideální kandidátka. Přivinul jsem si ho k sobě a láskyplně ho políbil. Náš malý Tonsu. Doktor chvilku přejížděl po bříšku náhradní matky, aby prozkoumal naše drobné miminko, než jí dovolil, aby se utřela a začal nám tisknout fotky. "Malý je naprosto v pořádku. Pěkně se vyvíjí, nemyslím, že by měl nastat nějaký problém. Samozřejmě je potřeba se šetřit." Varoval mamku.

...

"Táta! Táta!" Rozběhl se k nám Namie. Dvakrát se sice překotil, ale zvedl se a běžel k nám. "NamKyu!" Vyhodil jsem si ho do náruče a přivinul si ho k sobě. "Chyběl jsi nám, zlatíčko." Políbil jsem ho na roztomile baculatou tvářičku a podal ho Jinovi. Přešel jsem k rodičům. "Byl tu hodný?" Ujišťoval jsem se. Namie byl naše zlatíčko, ale dokázal být pěkný ďáblík. Sedl jsem si k nim k venkovnímu stolu. "Jo, je to andílek." Uchechtl jsem se. To určitě. Natáhl jsem ruku a přitáhl si ty dva na klín. "Jen když se mu chce, že?" Pocuchal jsem tomu škvrněti vlásky. "A co vy? Všechno v pořádku?" Zeptala se mamka. Pousmál jsem se na Jina a přikývl. Přisunul jsem k ní po stole jednu z ultrazvukových fotek.