Dohodnutý svazek

42.kapitola

"Jinie... Jsme tu." Políbil jsem toho spáče do vlasů. "Hm?" Zamručel a neochotně zvedl hlavu z mého ramene. Šestihodinová cesta autem přece jen nebyla úplně nejpohodlnější. "Polez. Můžeš si jít hned lehnout." Slíbil jsem mu, stejně už byla noc. Vystoupili jsme z auta. "V pořádku?" Otočil jsem se na rodiče, kteří přijeli těsně za námi. Otec se otočil na svojí ochranku a když kývla, pousmál se. "Samozřejmě, jen si už půjdeme lehnout." Kývl jsem a nechal se ještě obejmout mamkou. Hned na to objala Jina a vydala se se svým manželem do domu. "Jdeme?" Otočil jsem se na Jina. Přikývl, ale když se se mnou otočil, abychom se vydali ke dveřím, byl plně probuzen. Následoval jsem jeho pohled a pousmál se. Díval se na moře. "Můžeme?" Zamumlal. Pousmál jsem se a vzal ho za ruku. Vedl jsem ho na kraj útesu a tam jsem ho objal. "Krása, že?" Přikývl. "Nějak si nám ožil. Nebo se ti chce stále spát?" Zkoumavě jsem ho sledoval. "Vyspal jsem se v autě." Ujistil mě, že je v pohodě. "Dobře... Tak co noční koupel?" Překvapeně se na mě zadíval. "Moc rád." Usmál se a já se pouze usmál. "Můžeš to vzít támhle." Ukázal jsem mu na úzkou cestičku, která vedle z útesu na kraj moře a nebo." Svlékl jsem si triko a kalhoty. "Tudy..." Rozběhl jsem se a se saltem skončil v moři. Útes byl zkosený, takže jsem se nemusel bát skočit. Jin vyjekl a teď tam něco huboval. Zvedl jsem k němu hlavu. "Jdeš?" Něco odsekl, ale skočil za mnou. Odhrnul jsem mu vlasy z čela. "Takhle mě už neděs." Omluvně jsem přikývl. Pousmál se, bylo mi odpuštěno. Vzdaloval se mi, tak jsem se vydal za ním.

...

"Hej!" Vyjekl Jin, když jsem ho svalil do písku. V moři jsme byli asi hodinu, koutkem oka jsem viděl Christiana s Paulem, který na nás dohlíželi. Pobaveně jsem se podepřel na čtyři nad něho a lehce ho políbil. "Miluju tě." Jeho našpulené rty se uvolnili do úsměvu. "Já miluju tebe." Ujistil mě po chvíli, co mě jen tak pozoroval. Sklonil jsem se, abych ho lehce políbil, ale on si mě přitáhl a začal mě líbat. "Brzdi." Špitl jsem mu do ucha a kousl ho lehce do něho. "Proč? Nikdo tu není." Zamručel a já se pobaveně usmál. "Nikdo možná ne, ale nahoře jsou Paul s Christianem." Frustrovaně zamručel, jeho tváře zčervenali. Usmál jsem se a líbl ho na nos. "Budeme tu nejspíše dlouho. Slibuju, že jednou si tě tady vezmu, ale nerad bych před nimi." Zvedl jsem se a vytáhl ho na nohy. "To já taky ne." Zamručel a vydal se se mnou k domu. Kývl jsem na ty dva, když jsem šel okolo nich a zatáhl Jina do domu. Ti dva byli opravdu nejvěrnější, které jsem měl. Byli na nohou celý den, Paul navíc 6 hodin řídil a ani Christian nespal co vím a teď beze slova čekali ve tmě, až se mi vyblbneme, nedali na sebe znát únavu, i když museli být vyřízený. Zatáhl jsem Jina do koupelny, protože jsme byli obalený pískem. Svlékli jsme si to poslední co jsme na sobě měli a zalezli do sprchy. Jin už zase usínal ve stoje. Pousmál jsem se a přitáhl si ho do náruče. Smyl jsem z nás písek a zabalil ho do osušky. "Už budeš v posteli." Slíbil jsem a vzal si ho do náruče.