Dohodnutý svazek

4. kapitola

Otec se vztekle otočil na rodiče onoho chlapce. Neposlouchal jsem, jak tam zostuzuje jejich rodinu, na to jsem fakt neměl. S povzdechem jsem přetrpěl všechny ty pohledy a vyšel za ním. Ať si otec myslí co chce. Jenže on mě zarazil. "Kam si myslíš, že jdeš?" Vrčel mi do ucha. "Zůstaneš tady!" Podstrčil mi pod nos ruku YoonGiho. "Zatančete si, děti." Usmál se nahlas a hodil po mě varovný pohled. Vzal jsem tedy jeho ruku do své a počkal si, než nás otec opustí. "Sorry," zavrčel jsem a odešel z místnosti. Neměl jsem potřebu s ním tančit. Hned co jsem zavřel dveře a utichla hudba, jsem slyšel křik. Vydal jsem se tím směrem. Nerozeznal jsem slova, ale vypadalo to na jeho otce, který hned potom i se svou ženou opustil místnost. Přešel jsem za roh chodby a na vteřinu strnul. Byl schoulený u zdi, zatímco jeho otec na něho řval a kopal do něho. "Jdi od něj!" Dostal jsem se z transu a popadl ho za košili. Odtáhl jsem ho od něho. "Co si myslíš, že děláš?" Přirazil jsem ho ke zdi. "Je to odpad, můžu si dělat co chci." Neznámý za mnou vzlykal. Hodil jsem po něm pohled. Měl ruce od krve a já se jen modlil, že krev co vyplivla, byla pouze z jeho úst. "Vypadni. Seber se a vypadni, než zavolám policii!" Zavrčel jsem a praštil s ním o zeď. Sehnul jsem se a zvedl mladíkovi hlavu. "Jsi v pořádku? Co tě bolí? Co ta krev?" Vypadalo to, že mi chce vzdorovat, ale nakonec se vzdal. "Jen ze rtu." Zavrčel a jak promluvil, bylo jasně vidět, že má dost prokouslý ret. "Dobře. Můžeš vstát?" Pomohl jsem mu opatrně na nohy. Jeho otec mezitím zmizel. Kdybych měl na něho čas, asi bych mu vymluvil to, že za to ještě zaplatím. Platit bude rozhodně on. Nenechám to tak. Slíbil jsem si a odvedl neznámého do mého pokoje. "Lehni si." Pomohl jsem mu na postel. "Hned jsem zpátky." Ujistil jsem ho a odešel dolů. "Otče!" Zavolal jsem si ho k sobě. "Ukonči tu frašku." Zlostně se na mě podíval, ale já zavrtěl hlavou. "Ne. Ukonči to. Dneska to stačilo. Vedlo to akorát k tomu, že ti pod střechou skoro zabili člověka. Skonči to, nebo to skončím já a bude skandál." Ujistil jsem ho. Rozmázl bych to a on to věděl. "Fajn!" Zavrčel naštvaně, ale zároveň zmateně. "A pak zavolej, SeHyuna. Buď tak laskav." Odešel jsem nahoru do koupelny pro lékárničku a pak do svého pokoje. To, co jsem viděl ve dveřích mě nutilo se usmát a připustit si, že ta fraška přece jen asi k něčemu byla.